Foto: Mr. Tempter, Shutterstock

Nebojte se sauny

Saunování napomáhá k odstranění sice drobných, ale často se opakujících stresů denního života. Ty se projevují v psychickém vypětí při jednotvárně zatěžující práci nespavostí, nervozitou, stavy úzkostí, vyčerpaností, sexuálními potížemi, bolestmi hlavy, kloubů (chronické bolesti, nikoliv akutní kloubní záněty) a dalšími. Saunování je rovněž vhodné jako regenerace po vyrovnávacích cvičení (doporučují se po jednostranné tělesné námaze).

Pravidelné saunování přispívá k získání bezprostředně kladného pocitu v podobě dokonalé čistoty kůže s patrným kosmetickým efektem, uvolnění a svěžesti s povzbuzením mnohých životních funkcí, zlepšení tělesné i duševní kondice.

Historie sauny

Počátky sauny, tak jak ji známe u nás, najdeme na sever od nás, ve Finsku. Sám název „sauna” je finské slovo a již více než tři sta let stará definice tohoto slova označuje saunu jako „dům s možností lázně, pro kterou je vzduch ohříván pecí”.

První finské sauny byly u obytných domků, ve staveních z otesaných klád s velkým ohništěm plným balvanů. Nemívaly okna, původně ani komín, takže kouř a pára odcházely dveřmi nebo jen úzkými průduchy. Stěny byly černé od sazí, topilo se březovými poleny a celým prostorem pronikalo aroma páleného dřeva. Řadu zmínek o sauně najdeme i ve slavném finském eposu KALEVALA, který sestavil roku 1835 lékař Ellias Lonnrot. Sauna našla svůj ohlas i ve výtvarném umění; před několika lety se objevila tématika sauny i na finských poštovních známkách. Podle posledních známých údajů je ve Finsku na 4,7 mil. obyvatel více než jeden milion saun.

Parní a potní procedury se však neomezily jen na Finsko, najdeme je i v jiných částech světa. Již v 5. století př.n.l. popisuje řecký spisovatel Herodotos horkovzdušnou lázeň u Skytů, kdy do stanu z houní byly z blízkého ohniště přeneseny rozpálené kameny. V Nestorových letopisech, které zachycují události do roku 1206, najdeme zprávy o starých lázních v Rusku, kde patřily k běžnému životnímu standardu. Další zmínka pochází asi z 11. stol. a hovoří o tom, jak „v zemi slovanské viděl lázně dřevěné, vytopené náramně, kde lidé se svlekou, oblijí se kvasem, vezmou na sebe metly nebo proutí, bijí se sami....” (překlad K.J. Erben, 1867).

Ve střední Americe se léčebné parní lázně podobné sauně nazývaly „termaxcales” a byly to kulaté nebo hranaté kamenné chatrče s klenbou, s úzkým vchodem a vnějším topeništěm. Potní lázně obdobného typu jsou u domorodců běžné dodnes. Severoameričtí Indiáni budovali potní chýše ve stanech z kůží s dřevěnou kostrou. Mnohde se bičovali metlami a proceduru vždy končili koupelí ve studené vodě. Eskymáci využívali naopak ke koupeli horké termální prameny.

Z uvedených příkladů je vidět, že všude se k prokrvení kůže využívaly metly ke šlehání. Ve středověku je znali pod názvy „věník” nebo „chvoščiště”, ve Finsku jako „vasta” nebo „vichta”. V Rusku je dodnes možné si v lázních objednat „bánčika”, který šlehání obstará.

Ve sportu sehrály ve prospěch sauny významnou roli olympijské hry. Sauna se objevila v olympijské vesnici roku 1924, ale využívali ji pouze finští sportovci. Nicméně od olympijských her v Berlíně v roce 1936 byla již sauna přístupná olympijským reprezentantům všech zemí.

V Čechách postavil pravděpodobně první saunu u Štěpánova doc. František Vojta v roce 1936, v roce 1946 byla zprovozněna první veřejná sauna v Brně-Pisárkách, v roce 1948 byla v Karlově Studánce otevřena sauna k lékařským účelům. V roce 1982 byla v tehdejším Československu resp. v Piešťanech uspořádán VIII. mezinárodní kongres sauny.

Velmi populární je také parní saunování. Foto: Mr. Tempter, Shutterstock

Rozdělení saun

Základní rozdíl mezi saunou privátní (domácí) a veřejnou spočívá v umístění stavby. Domácí sauna je v rodinných domcích, chatách, chalupách, apod. Veřejné sauny jsou naproti tomu v hotelech, sportovních klubech, v mateřských školách, ve sportovních gymnáziích, v erotických klubech. Charakter veřejné sauny má dokonce i sauna v suterénu panelového domu, přestože ji navštěvují stále ti samí lidé (na rozdíl od domácí sauny by v těchto saunách měl být vyškolený, kvalifikovaný obsluhovatel sauny).

Další rozdíl spočívá v charakteru provozu a u veřejných saun pak v zajištění hygieny provozu a navazujících služeb (masáž, solárium, občerstvení, whirlpool, apod.). Provoz sauny podléhá hygienickém dozoru (KHS a její územní pracoviště) a dále již na úrovní projektu je třeba řešit z hledisko bezpečnosti – únikové cesty a další provozní aspekty (výchozí revize, periodické revize, provozní deníky, apod.).

Sauny můžeme samozřejmě dělit dále, např. podle druhu vytápění (pevná paliva, elektrická topidla, plynová topidla, nepřímé vytápění, kombinované způsoby vytápění, apod.) nebo podle velikosti na malé (6–10 osob, tj. 12–20 m2), střední (11–15 osob, tj. 22–30 m2), a velké sauny (pro 16–20 osob, t.j. 32–40 m2). Obecně se sauny řídí novou vyhláškou č. 464 Ministerstva zdravotnictví ČR. Hlavní výhodou domácí sauny je její soukromí, možnost volby termínu a času saunování.

Saunu lze umístit prakticky kamkoli. Foto: Chilaz, Shutterstock

Vliv sauny na zdraví

Saunování má především výborné preventivní účinky. Pravidelné saunování zvyšuje odolnost organismu proti běžným infekcím horních cest dýchacích, povzbuzuje a vylaďuje nervové i hormonální funkce organismu a pomáhá orgánům při intenzivním pocení zbavovat se ve zvýšené míře zplodin látkové výměny.

Následujícími řádky zklamu určitě ty, kteří si myslí, že saunováním zhubnou. Pravdou je, že se při saunování během půl hodiny ztratí 500 g vody, pravdou je i to, že saunování pomůže k lepšímu rozložení vody v organismu, což snižuje např. otoky u lidí s nadváhou. Nahromaděné tukové zásoby však nezmizí a vodu po saunové lázni rychle doplníme.

Sauna však není vhodná pro všechny. Někomu je sauna doporučena (indikována), ale někomu je přímo zakázána (kontraindikována). Stručně řečeno: sauna je vhodná pro zdravé osoby, u nichž nebyly zjištěny známky nějakého závažného onemocnění.

Pro příjemné saunování je velmi důležitý momentální psychický stav a okamžitá tělesná dispozice. Nemocný člověk by se měl před návštěvou sauny poradit s lékařem. Některá onemocnění nepatří do sauny vůbec například akutní záněty, některé kožní projevy a degenerativní onemocnění.

Sauny a sport

Přestože bylo řečeno, že pomocí sauny nehubneme, řada sportovců (kde se rozdělují váhové kategorie – např. box, řeckořímský zápas, judo, apod.) využívá sauny k zařazení do „své” váhy. Pro řadu sportovců je bezprostředně po utkání sauna kontraindikována (kontaktní sporty, kde dochází k úderům do hlavy) – tam kde by u teoretického úrazu hlavy došlo saunováním k urychlení krevního oběhu.

Sport a regenerace k sobě patří. Sauna zvyšuje látkovou výměnu, odplavuje únavové látky, zlepšuje zásobování kyslíkem a pod. Komplexní působení těchto a dalších faktorů ovlivňuje stav sil získaných tréninkem, tzv. kondici. V tréninkovém i v závodním období je třeba používat saunu s rozmyslem. Ideální je využít saunu k předehřátí organismu před masáží.

Také doma si lze vybudovat menší soukromou saunu. Foto: Slavun, Shutterstock

Kdy chodit do sauny

Optimální doba saunování je v podvečer, aby po saunové lázni mohl následovat spánek, a nejdříve dvě hodiny po konzumaci posledního jídla. Proto se i děti ve školkách saunují před obědem a po jídle jdou spát. U vrcholových sportovců jsou do tréninkového plánu zařazeny regenerační dny a podléhají dohodě a návrhu celého realizačního týmu (trenér, masér, psycholog, apod.).

Tento článek je pouze stručným shrnutím poznatků o historii, současnosti a účincích sauny. Úplnou problematikou sauny se zabývají odborné časopisy, lékařské i technické publikace. Nadneseně lze říci, že jde vlastně o vědní disciplinu, která se neustále vyvíjí odhalováním dalších poznatků a nových technických možností. I vyškolení obsluhovatelé sauny by se měli dále vzdělávat a stát se skutečnými odborníky. Platí nejen pro veřejné sauny.

Autor: Ing. Jiří Kouba
Foto: Shutterstock