Pozoruhodný objekt panského sídla v Újezdu se rekonstruuje

Podlahy na Zámečku zvládla až litá tepelná izolace ThermoWhite

Objekt známý pod jménem Zámeček se nalézá v jihomoravské obci Újezd, nedaleko Znojma. Dlouho stál stranou pozornosti, opuštěn a chátral. Naštěstí ale vzbudil zájem, jenž nakonec vyústil nejen do architektonicky hodnotné obnovy, ale i do realizace kvalitní a soudobé technické výbavy včetně vytápění. A je logické, že přitom také stála i firma ThermoWhite CZ s.r.o.

Pozoruhodný objekt panského sídla [1], jehož jádro tvoří barokní zámek rytířů Berthonidesů z Tyranu zbudovaný po roce 1713, často nazývaný Zámeček, byl přestavěn v duchu secesně historizujícího heimatstilu a je urbanistickou a architektonickou dominantou obce Újezd1) . má č.p. 1 a v období od 3.5.1958 do 31.12.1987 byl památkově chráněn).

První zmínka o stavbě – malém šlechtickém sídle – pochází z roku 1681, v pozdějších spisech je uvedeno rytířské sídlo (1703), dále pak obytné stavení nebo-li zámeček. Původní, dnes již neexistující, objekt byl postaven z pevného materiálu a měl čtyři pokoje. Jednalo se o sídlo, na kterém vrchnost žila do osmdesátých let 18. století.

V letech 1771 až 1807, kdy držel statek František Josef Bartonides z Tiranu, zničil vrchnostenské sídlo požár. Následovala výstavba „současné“ stavby – barokního zámku rytířů Berthonidesů z Tyranu, často nazývaného Zámeček.

Není přesně známo, kdy byla výstavba zámku započata a zakončena. Vzhledem k tomu, že držitel neměl na Újezdě jiné sídlo, mohl být zámek postaven již v 18. století, tedy v období baroka, a v této původní stavební dispozici je dochován dodnes. Mezi lidmi se traduje, že stavbu zámku prováděli zedníci z Itálie. Počátkem 20. století byl zámek výrazně upraven do podoby secesní vily. Přestavbu provedli potomci rodu Dobrovských, od roku 1905 zámek vlastnila jejich dcera Eleonora s manželem Ferdinandem Hrdličkou-Císařem. Po druhé světové válce byl zámeček rodině zkonfiskován a v jeho přízemí byl zřízen (roku 1945) obchod. Zápis místního národního výboru ze dne 6. 7. 1946 uvádí, že výbor schválil přenechání budovy obci. Vznikly zde kanceláře MNV a ZD, knihovna, společenská místnost a byt správce zámku. Po roce 1989 už v zámku sídlil pouze obecní úřad, prodejna potravin a knihovna. To už byla budova ve zchátralém stavu. Vysoké náklady na údržbu budovy přiměly obec zámek odprodat soukromému vlastníkovi roku 2009. Nový majitel zámek od počátku postupně rekonstruuje pro rekreační účely.

Investoři mají v plánu Zámečku nejen vrátit jeho bývalou podobu, ale navíc jeho vnitřní část zmodernizovat tak, aby odpovídala současným požadavkům na bydlení.

Architektonické řešení stavby

Díky tomu, že byl do roku 1987 Zámeček památkově chráněn, je k němu k dispozici obsáhlý popis v Národním památkovém ústavu [2]:. Jedná se o složitě rostlý stavební organismus patrové budovy přibližně obdélného půdorysu členěný výraznými rizality lodžie na severovýchodní straně a terasy na jihozápadní straně. Objekt je okapově orientován k hlavní silnici. Je postaven z plných pálených cihel, sokl je vyzděn z lomového kamene. Objekt je zastřešen sedlovou střechou s hřebenovou polovalbičkou u jihozápadního štítu a okapovou polovalbou u severovýchodní obvodové stěny, střešní krytinou jsou pálené tašky bobrovky. Uprostřed jihovýchodní střešní roviny se nachází mohutný vikýř, na severozápadní střešní rovině jsou 3 pultové vikýřky. Krytinou vikýřů (stejně jako lodžie na severovýchodě a nárožních arkýřů) je ocelový pozinkovaný plech. Zhruba uprostřed délky hřebene střechy se nachází dřevěná prosklená lucerna s valbovou stříškou krytou glazovanou pálenou taškou. Hlavní uliční fasáda je ohraničena dvěma nárožními polygonálními resp. válcovými arkýři s kupolovitými stříškami. Fasáda má 6 okenních os, uprostřed délky je v přízemí vstup do objektu, v patře arkýř lichoběžníkového půdorysu. Jeho nadokenní část je hrázděná a nese předsazenou lícovou stěnu mohutného střešního vikýře. Ta je rovněž hrázděná, prvek dřevěného obkladu imitujícího hrázdění je pak pod korunní římsou fasády do poloviny výšky oken v patře. Původní otevřená lodžie na severovýchodní straně byla v patře novodobě uzavřena zazděním arkád a vsazením oken. Její přízemí je ze tří stran otevřeno obloukovými záklenky (ze severozápadu a z jihovýchodu hrotitými) a slouží jako předsíň hlavního vstupu do objektu. Střecha lodžie má tvar obrácené kosinusoidy.

Ve štítu lodžie se nachází reliéfní kamenný alianční erb na kartuši. Severozápadní fasáda objektu je poznamenána novodobými úpravami (úprava velikosti některých oken, luxferové výplně). Za pozornost stojí čtyřdílné schodišťové okno s vyvýšenými nadpražími dvou středních dílů, přičemž parapety jednotlivých dílů okna kopírují schodišťové stupně vnitřního schodiště. V jihozápadním štítu se nachází zapuštěná lodžie otevřená do prostoru půlkruhovým záklenkem. Objekt je celkově opatřen strukturovanou omítkou s jednoduchými hlazenými šambránami oken a dveří. Za hlavním vstupem do objektu se nachází hala s kamenným jednoramenným schodištěm do patra, které je osazeno dřevěným bohatě dekorovaným zábradlím. Z haly lze vstoupit do všech místností v přízemí i v patře (část přízemí novodobě upravena pro potřeby obecního úřadu a prodejny). Všechny místnosti objektu jsou plochostropé. Bočním dřevěným točitým schodištěm lze z patra vystoupit do podkroví, které je rovněž upraveno k obytným účelům. V interiéru objektu je zachována řada původních dveří a zárubní.

V interiéru objektu je zachována řada původních prvků.

Záchrana památky

Jak již bylo výše zmíněno, od roku 1987 přestal být Zámeček památkové chráněn a začal chátrat stejně jako jeho přilehlé okolí. Postupně do něj začalo zatékat, hrozilo mu úplné zničení a demolice. Vše se změnilo ve chvíli, kdy v roce 2009 dostal nové majitele. Ti uviděli v polozřícenině původní krásu, rozhodli se do Zámečku investovat nemalé prostředky a vrátit mu nejen jeho bývalou podobu, ale navíc jeho vnitřní část zmodernizovat tak, aby odpovídala současným požadavkům na bydlení. Vytvořit z něj rodinné sídlo.

Majitelé začali, jak jinak, střechou. Tu mistrně zrekonstruovala brněnská firma STŘECHY – 1. Slezská. Od jejího majitele Pavla Hrbáče jsme se dozvěděli, že původní střecha byla kompletně zničena, rovněž tak povalové stropy. Čekalo je tedy vyrobit kompletně novou střechu, tj. provést veškerou tesařinu, vyrobit trámové stropy, střechu zateplit, pokrýt a udělat klempířinu. Dnes je střecha pokryta glazovanou pálenou střešní krytinou Tondach Bobrovka barvy červené a zelené. Zajímavá je též informace, že se střecha, která stále vypadá jako nová, realizovala před více než 10 lety a majitel požadoval na zateplení použít speciální reflexní fólii, kterou si sám přivezl ze zahraničí (navržena byla pro NASA). Tehdy s touto technologií byly v ČR již dobré zkušenosti v obalové technice či u záchranářů, ale ve stavebnictví jí téměř neznali a nevěřili, že by fungovala. Dnes se však úspěšně rozšířila i v této oblasti – pozn. redakce.

Střechou mistrně zrekonstruovala firma STŘECHY – 1. Slezská. Jako krytina slouží glazovaná pálená střešní taška Tondach Bobrovka.

Po zdárné obnově střechy následovala výměna oken a pomalu se začalo i s rekonstrukcí vnitřní částí budovy. Když už byly hotovy v interiérech rozvody, došlo na podlahy a jejich přípravu na podlahové vytápění. A objevil se problém. Výšky podlah se lišily v řádu až decimetru. Co s tím? Řešení se našlo a stala se jím litá tepelná izolace ThermoWhite, která pomohla nerovnosti bravurně srovnat do potřebné výšky. V tuto chvíli byla naše redakce přítomna, aby vše zdokumentovala.

Jelikož byla střecha kompletně zničena a rovněž tak povalové stropy, stavba dostala též novou veškerou tesařinu a trámové stropy.

Jak jsme se dozvěděli, původní způsob vytápění odpovídal době vzniku Zámečku: vytvářela jej kamna v místnostech, v nichž se vytápělo dřevem. Smysluplnou součástí rekonstrukce a jeho modernizace byl tak logicky i moderní způsob vytápění; investor se rozhodl pro nízkoteplotní podlahové temperování v místnostech, chodbách a technických prostorech Zámečku. Zdrojem tepla bude kotel na tuhá paliva v jedné ze zámeckých technických místností.

Řešení nejen pro celou podlahu

ThermoWhite je jedinečný izolační systém tepelné izolace, který je prověřený více něž 20letou praxí a je běžně používán při výstavbě a rekonstrukcích v Rakousku, Německu i v mnoha jiných evropských zemích. Realizace je zajišťována prostřednictvím partnerské sítě, v České republice jde například o firmy ThermoWhite CZ s.r.o. a ThermoWhite Moravia s.r.o.

Stěžejní produktovou řadou systému ThermoWhite je podlahová polystyrénová tepelná izolace s různými stupni zatížení. Laicky řečeno se jedná o tzv. vylévaný polystyren, či homogenní polystyrenovou izolační vrstvu, se všemi výhodami, které z toho plynou. Tato izolace svými vlastnostmi zajišťuje komfort v chladném i teplém období a v případě nadstropních ploch i snížení kročejového hluku až o 23 dB respektive 32 dB (v kombinaci s folií PE 5/300).

ThermoWhite výrazně šetří čas i finance. Investor platí pouze spotřebované množství materiálu a nic navíc.

Další důležitou předností této tepelné izolace je, že jde o celistvou izolaci bez průvzdušných spár a mezer. Tím se významně liší od tradičních polystyrenových desek a jejich odřezků, které v termoizolační vrstvě „realizují“ průvzdušné mezery a spáry. Ty pak snižují účinnost celého tepelně izolačního souvrství a mohou být důvodem k jeho sesedání.

V souvislosti s podlahou v interiéru je nutné zmínit, že ThermoWhite v kooperaci s výrobcem Baumit nově nabízí systémové řešení zahrnující též navazující separační, roznášecí a vyrovnávací vrstvu včetně možnosti podlahového vytápění. Výsledkem je nejenom nižší pracnost a minimalizace spotřeby materiálu, ale především samotný výsledek – estetická a dokonale rovná podlaha. Investor si tak může být jist, že se bez složité koordinace různých dodavatelů a materiálů dopracuje kvalitního a vizuálně přiměřeného výsledku.

Důležitou předností tepelné izolace ThermoWhite je, že jde o celistvou izolaci bez průvzdušných spár a mezer. Na snímku foto z realizace, po zhruba 24 hodinách vrstva ztvrdne a bude pochozí. Foto: Petr Matušina

Jinou předností ThermoWhitu, kterou neváhali vytyčit jako důležitou i realizátoři této stavby, je již zmíněný kročejový útlum. Ten činí minimálně 25 dB, se speciální parotěsnou fólií (tvořenou nárazovou pěnou a vrstvenou parní bariérou) instalovanou pod potěry pak jde dokonce o 32 dB. ThermoWhite se uplatní i jinde než v podlahách. Další osvědčená použití ThermoWhite jsou na zateplení půd, rovných střech či bazénů.

Závěrem

Představíme-li si pokládku klasických polystyrenových desek na podlahu opatřenou množstvím rozvodů a vezmeme-li v úvahu, kolik času zabere jen řezání desek, a především kolik zbytkového odpadu při takovémto postupu vzniká, je na místě říci, že ThermoWhite výrazně šetří čas i finance. Investor platí pouze spotřebované množství materiálu a nic navíc. Nepřehlédnutelný je i vliv na životní prostředí, poněvadž žádný polystyren nepřijde nazmar. Naopak mohou být využity i odpadní odřezky klasických polystyrenových desek. A příznivá ekologická bilance je dnes řešením, které je dnes skloňované ze všech stran.

O to úžasnější je, když se revoluční technologie spojí s rekonstrukcemi, navíc v tomto případě se přímo podílí na znovuzrození tak zajímavé architektonické stavby, jako je Zámeček v Újezdu. 

Autor: Mgr. Helena Hejhálková
Foto: Helena Hejhálková

1) První písemná zmínka o obci Újezd (německy Aujezd) pochází z roku 1320. Obcí vede cyklostezka a můžete zde vidět nejen krásné výhledy do okolí, ale také pěkné historické jádro vesnice, kapličku na návsi či kapličku sv. Jana Nepomuckého, která stojí u statku směrem k Běhařovicím.