Sanace ochrání dům před vlhkostí. Jakou zvolit technologii?

Vlhkost netrápí jen staré domy, setkat se s ní můžeme i v celé řadě čerstvě zrekonstruovaných obydlí, nebo dokonce v novostavbách. Pokud ji nezačneme řešit včas, mohou přijít vážnější problémy, jako je opadávající omítka a množící se plísně.

Vlhkost trápí mnoho staveb. Vliv má nejen na zdivo, ale i na naše zdraví. Hrozbu představuje zejména pro astmatiky a osoby s chronickými zdravotními problémy. Vlhkost zdiva zapříčiňuje nekvalitní hydroizolace spodní stavby (která umožní vzlínání vody z podzákladí do základů a stěn) a další faktory. Na vlhkosti domu se podepisuje i špatná tepelná izolace domu, špatně umístěný nábytek (v rozích místností) ap. Důsledkem jsou vlhké mapy na stěnách i solné výkvěty vznikající odpařováním vody s vyšším obsahem soli, opadávající omítka, či dokonce praskání zdiva. Řešením je sanace. Mezi přímé metody řadíme ruční vybourání a podřezání zdiva, elektroosmózu, injektáž a narážení nerezových plechů. Ať už bude zvolena jakákoliv technologie, základem úspěchu je, aby byly dílčí zásahy komplexní a zahrnovaly též povrchové úpravy zasoleného zdiva.

Kdy zpozornět?

Standardní relativní vlhkost by se měla v domácnostech pohybovat mezi 40 až 60 %. Hodnotu zjistíme pomocí pokojového vlhkoměru. Začínající problém ale poznáme i bez měření. Pokud se v domě rosí okna, stěny v interiéru jsou místy vlhké až promočené a i při pravidelném větrání cítíme zatuchlinu, měli bychom zpozornět. Nejčastější příčinou je vlhkost prostupující do zdiva z podloží v důsledku chybějící nebo špatné hydroizolace. Se vzlínající vodou se do stěny zároveň dostávají různé druhy rozpuštěných solí (sírany, dusičnany, chloridy), které tvoří nevzhledné mapy solných výkvětů, ideální základ pro růst plísní. Pokud nemáte dostatečné stavařské zkušenosti, raději si připlaťte za odborníka, který provede odbornou analýzu, na jejímž základě poskytne řešení na míru vašemu domu.

Volba číslo 1: postupné vybourávání

Jednotlivé technologie podrobně definuje norma ČSN P 73 0610. Tou nejčastěji užívanou je postupné ruční vybourání zdiva, následné položení izolačního pásu a nakonec nové vyzění obvodových a vnitřních stěn. Jde o velmi pracnou a zdlouhavou metodu, která na druhou stranu nevyžaduje žádnou speciální techniku.

Další metodou neznečišťující okolí je zarážení ocelových plechů. V tomto případě se do ložné spáry zdiva z boku zarážejí desky nerezového vlnitého plechu, a to ručním pneumatickým kladivem nebo strojně. Nerezový materiál má výhodu dlouhé životnosti. Nelze však použít u zdiva bez pravidelné spáry, tedy u kamene či betonových konstrukcí. Velmi účinné je i podřezání řetězovou pilou nebo diamantovým lanem, kterým lze podřezat všechny druhy vyzdívky, tj. beton, kámen, cihly, a to bez omezení tloušťky.

Metoda chemická: injektáž

Velmi spolehlivou technologii představuje také chemická injektáž. Lze ji použít u všech postižených staveb, a to i v místech, kde není možné nasadit jiná řešení, jako například u schodišť a výklenků. Stojí na principu vyplnění, případně zúžení pórů stavebních hmot předvrtáním a napuštěním speciální látkou s vysokou vzlínavostí a vodoodpudivostí. Pronikání zemní vlhkosti - což je základem všeho - je možné zabránit také silikonovými mikroemulzemi, akrylátovými gely, silikonovými krémy a polyuretanovými pryskyřicemi.

Bez mechanických zásahů: Elektroosmóza

Elektrofyzikální metoda, tzv. elektroosmóza, je známá více než století. Pomocí instalovaných katod a anod ve zdivu se vytváří elektromagnetické pole, jež napomáhá odvlhčení zdiva a zabraňuje následnému opětovnému vzlínání do stavební konstrukce. Její hlavní výhodou je malý zásah do stavební konstrukce, proto se používá u historických a památkově chráněných objektů a podzemních sklepů.

Systémy založené na proudění vzduchu

V současné době se na nových stavbách vzduchoizolační systémy již téměř nevyužívají. To však neplatí u historických objektů, budov s klenbami, pilíři a sloupy. Princip spočívá v oddělení zdiva nebo podlahy od zdroje vlhkosti pomocí odvětrávané vzduchové dutiny. Proudění vzduchu v dutině může být řešeno jako přirozené (gravitační) či nucené. Největší efekt má v kombinaci s dalšími metodami (elektroosmózou) a následnými opatřeními.

Téma: Opravy a rekonstrukce

Speciální omítka jako doplněk

Sanační omítku řadíme do tzv. nepřímých metod. Od klasické omítky se liší tím, že je mnohem poréznější, má nižší nasákavost a vyšší paropropustnost. Díky tomu vydrží na vlhkém podkladu suchá o něco déle než klasická varianta, samotnou příčinu však neřeší. Sáhnout by se po ní mělo až v situaci, kdy už byl zdroj vlhkosti odstraněn, případně byla provedena celková hydroizolace. Současným trendem je tzv. energetická sanace, která má navíc tepelně izolační vlastnosti. Nevyžaduje žádné složité přípravy a zvládne ji každá odborně vyškolená firma.

Stavebními úpravami to nekončí

Ani po provedení sanace nezapomínejte na pravidelné větrání a v případě obytných prostor také vytápění a temperování. Ve špatně větrané místnosti<0x000A>dochází k hromadění vlhkosti, která vede k tvorbě plísní a zvýšení koncentrace oxidu uhličitého a dalších látek. Větrat by se mělo i v zimě, a to krátce a intenzivně, ideálně čtyřikrát denně po dobu pěti minut. V zimních měsících není vhodné použití mikroventilace – v drážce mezi křídlem a rámem totiž může dojít k nashromáždění vody, která zde zamrzne.