Stavebka Náchod slaví šedesát let

Šedesát let je úctyhodné období, kdy se škola změní v tradici a pevnou součást života. Vyšší odborná škola stavební a Střední průmyslová škola stavební arch. Jana Letzela, jak zní dnes plné jméno Stavebky Náchod, letos sebevědomě a kráčí do další šedesátky. Stojí za ní bohatá zkušenost a znalosti. A před ní poslání pomáhat plnit sny a cíle mnoha mladých lidí.

Architekt Jan Letzel, jehož výjimečný talent a dílo připomíná název náchodské Stavebky, proslul jako architekt, stavitel, malíř, modelář a cestovatel. Nutno zmínit také jeho jazykové schopnosti. Vyšší odborná škola stavební a Střední průmyslová škola stavební v Náchodě přijala jeho jméno 4. září roku 2000 se začátkem nového školního roku.

Vyšší odborná škola stavební a Střední průmyslová škola stavební arch. Jana Letzela

Život a dílo Jana Letzela

Jan Letzel se narodil 9. dubna 1880 v rodině Jana Letzela, majitele hotelu v Náchodě. Vystudoval stavitelství na státní průmyslové škole v Pardubicích a po absolutoriu v roce 1899 zde začal dráhu jako učitel. V roce 1901 získal stipendium na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Navštěvoval ateliér dekorativní architektury známého Jana Kotěry, patřil zde mezi jeho nejlepší a neoblíbenější žáky.

Architekt, stavitel, malíř, modelář, cestovatel a československý diplomat Jan Letzel, jehož jméno nese náchodská Stavebka. Zdroj: Wikipedia

Po studiích nastoupil do stavitelské firmy, kde navrhl pravděpodobně jedinou stavbu realizovanou stavbu v Čechách – secesní pavilon Dvorana v areálu lázní Mšené. V roce 1905 se vydal na studijní cestu do Itálie, poté do Egypta. Na doporučení Jana Kotěry krátkou dobu působil ve službách dvorního architekta egyptského místokrále a poznával památky Egypta. V roce 1907 nastoupil v Káhiře do práce ve stavební firmě architekta George De Lalande, který působil mj. i v Japonsku. Tam – do Jokohamy – byl Letzel brzy nato také vyslán pracovat. A v Japonsku začala jeho neplodnější životní etapa.

Lázeňský dům Dvorana v lázních Mšené v obci Mšené-lázně (foto: Packa)

Seznam jeho nejzajímavějších realizací zahrnuje 14 architektonických skvostů. Vedle zmíněné stavby ve Mšeném to jsou dvě stavby ve Vídni a 11 v Japonsku. Jmenujme např. dívčí školu Fatuba, soukromou nemocnici Dai Nippon, rezidenci Barona Nagaye nebo hotel v Macušimě. Další stavby jsou Univerzita Sofia v Tokiu a několik hotelů. Jeho nejznámější a největší stavba byl a vlastně ještě je výstavní palác obchodní a průmyslové komory v Hirošimě se skleněnou kupolí uprostřed, dokončený v roce 1915.

Bývalý výstavní palác obchodní a průmyslové komory v Hirošimě od Jana Letzela. Dnes Atomový dóm a válečná památka UNESCO (foto: Frank Gualtieri)

Letzel propojoval tradiční japonské prvky se soudobými evropskými trendy. Jeho stavby měly střízlivý – často secesní – vzhled a využívaly v Japonsku neznámé technologie, ocel a beton, které činily stavby odolnější vůči zemětřesením. Japonci ho nazývali „yokon wasai”, člověk s evropským myšlením a japonským cítěním.

V období 1. světové války přerušil architektonickou činnost a věnoval se malířství a modelování. Po získání naší státní samostatnosti krátce působil v Tokiu jako první, neplacený, obchodní atašé československého vyslanectví. Jeho práci a záměry přerušila náhlá smrt 26. 12. 1925 v Praze. Pochován byl v Náchodě.

Až po jeho smrti, 6. srpna 1945 v 8.15, explodovala přesně 570 metrů nad palácem obchodní a průmyslové komory v Hirošimě atomová puma, pojmenovaná Little Boy. Důsledky byly děsivé: teplota v epicentru výbuchu 4 000 °C, tlaková vlna srovnala se zemí celé město. Zůstala stát jen železobetonová kostra Letzelova paláce. Po válce se z tohoto stojícího skeletu stal mírový památník, známý jako Atomový dóm. V roce 1995 se tato stavba – vedle Osvětimi – stala válečnou památkou UNESCO.

Architektura a stavitelství – impuls do života

Samostatnou životní dráhu Jana Letzela lze i dnes napodobit. Stačí posbírat kus odvahy, houževnatost, trpělivost, přidat nápaditost a definovat si cíle a po jejich naplnění nové. Po celý život. Výsledky se pak dostaví a většinou stojí za to.

Vyšší odborná škola stavební a Střední průmyslová škola stavební arch. Jana Letzela připravuje studenty na všechny stavební profese. Bez ohledu na to, jakou dráhu (závislou či nezávislou) chce student nastoupit (to lze ostatně během života měnit). Jsou to:

  • živnostník, řemeslník (klempíř, tesař, zedník, pokrývač, malíř, lakýrník),
  • stavitel, developer (majitel firmy, manažer, stavbyvedoucí, stavební a technický dozorce, inspektor ...),
  • stavební inženýr; architekt (nutné další absolvování vysoké školy).

Na škole také probíhají kurzy vzdělávání dospělých. V rámci celoživotního vzdělávání dospělých nabízí škola tyto aktivity: dílčí kvalifikace, další vzdělávání, kariérové poradenství, odborné kurzy a školení (zejména oblast informačních technologií). A konečně rekvalifikační kurzy pro zájemce, kteří ve stavebnictví hledají novou příležitost; tyto programy jsou hrazeny z prostředků Úřadu práce.

O škole

Do současné doby na této škole úspěšně ukončilo studium na 3 000 studentů, mezi kterými dnes najdeme vysokoškolské učitele, téměř stovku ředitelů velkých nebo středně velkých stavebních firem, pracovníky ministerstev nebo jiných ústředních orgánů, celou řadu vedoucích pracovníků různých státních institucí, mnoho úspěšných stavebních podnikatelů i desítky výborných architektů a projektantů. Necelých 40 % absolventů školy má dnes vysokoškolské vzdělání.

Prvním ředitelem průmyslové školy se stal Ing. arch. Josef Koutný, architekt, malíř, sochař a fotograf. Dalšími řediteli byli stavitel Rudolf Häckl, Ing. arch. Miroslav Bednář, Jiřina Černikovská, Ing. Ladislav Habr, Ing. Miloš Chráska. Úřadujícím ředitelem je nyní Ing. Milan Smola.

Oprava věže mohutného hradu a dnes zámku Náchod (specializace Letzelovy Stavebky na obnovu stavebních památek je právě v Náchodě víc než přirozená)

Některé střední a vyšší odborné stavební školy dosáhly výjimečnosti svým jedinečným zaměřením. Náchodská Stavebka, až do roku 1991 výhradně zaměřená na studijní obor Pozemní stavitelství, začala později rozšiřovat studijní nabídky. Ve školním roce 1996/97, kdy při SPŠ stavební Náchod zahájila výuku Vyšší odborná škola stavební, zahájilo na ní 40 studentů z celé ČR studium oboru Stavební obnova památek. Kvalitní odborná základna je důležitá nejen pro správné provádění oprav a rekonstrukcí, ale i k vytváření odborného tlaku na jejich potřebnost a financování.

Od školního roku 2001/02 lze ve VOŠ stavební Náchod studovat i obor Realizace pozemních staveb.

Autor: RNDr. Jiří Hejhálek
Foto: Jiří Hejhálek