Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

V České republice přistálo UFO

Díky mladým architektům – Jakubovi Našincovi a Alešovi Kubalíkovi – se objevila v Dolních Břežanech unikátní stavba silně připomínající UFO. Název mnoho napovídá o jejím tvaru a rovněž o fasádě, která je na ploše zhruba 1960 metrů čtverečních pokryta 20 000 kusy falcovaných střešních šindelů.

Budova nové sportovní haly byla v roce 2018 oceněna architektonickou cenou, vyhrála v soutěži Stavba roku 2018. Hala ve tvaru rotačního elipsovitého tělesa slouží k pořádání sportovních, kulturních a společenských akcí a volně navazuje na místní základní školu. Tvar haly je oblý, abstraktní a její kovový povrch zrcadlí okolí. Zvláště při záři nočního osvětlení působí jako kulisa něčeho výjimečného až nadpozemského. Fasáda budovy je na ploše téměř 2000 metrů čtverečních pokryta 20 000 kusy hliníkových střešních šindelů. Moderní stavba netradičního tvaru skrývá velké sportoviště a tribunu s kapacitou 250 míst.

Mladí architekti Jakub Našinec a Aleš Kubalík z ateliéru Sporadical vytvořili neobyčejný návrh obyčejné stavby, jakou sportovní haly mnohdy bývají. Zasazena do jinak výstavbou nedotčeného místa nabízí tento objekt v areálu základní školy v Dolních Břežanech velmi netradiční pohled. Soutěžní návrh, který zaujal i místního starostu, vystihuje nejen vkus, ale i atmosféru obce blízko Prahy. Zcela jistě není konzervativní, na druhou stranu koresponduje s inovativní strategickou koncepcí územního plánu obce. Oba architekti zprvu pochybovali o tom, že by jejich progresivní návrh mohl ve výběrovém řízení vyhrát. „Ptali jsme se stále sami sebe: Není to příliš?,“ přiznávají architekti. Odpověď zní: nebylo.

Falcovaná krytina jako základ

Poloha sportovní haly předurčila její aktuální vzhled. Okolní prostranství východně od obce tvoří pouze pole. Nic víc. Volnost prostoru dala volnost i návrhu, do kterého architekti Sporadicalu vždy zapojují okolní krajinu. Na druhou stranu přiznávají, že museli pracovat také s vědomím, že v budoucnu bude v dané lokalitě situováno centrum nové části obce. Přesný koncept využití okolních pozemků však neznají, a tak se snažili architektonickým návrhem odpovědět na aktuální požadavky střetávající se s neznámou budoucností. Připodobňování ke kosmické lodi je tak zcela cílené. „Záře nočního osvětlení zrcadlící se v zaoblené hliníkové fasádě má evokovat pocity mimozemské přítomnosti,“ říká Aleš Kubalík. Moderní stavba budovy netradičního tvaru i vzhledu se stává inspirací pro okolí. Jakoby šupinatý povrch fasády tvořený jednotlivými falcovanými šindeli evokoval mnohotvárnost budoucího využití haly. Ta bude sloužit nejenom pro žáky přilehlé základní školy, ale také pro kulturní, společenské a sportovní akce lokálního charakteru. Účelnost haly umocňuje plocha samotného sportoviště velkého 25 na 45 metrů a tribuny s kapacitou 250 míst.

Jasný výběr

Je obecně známo, že projektem práce architektů nekončí. Rozhodnutí o vítězné podobě sportovní haly padlo koncem roku 2013. „Od té doby jsme strávili nad tímto projektem dalších pět let. U českých projektů se snažíme účastnit všech fází výstavby,“ říká Jakub Našinec a upřesňuje: „Nákres byl pouhý začátek. Na staveniště jsme dojížděli i dvakrát týdně. Náročný projekt s řadou nestandardních detailů vyžadoval naši přítomnost.“ Co se materiálu týká, falcovaný šindel byl jasnou volbou. Tato hliníková krytina je jim známa z budovy Fakulty architektury ČVUT. „Střešní šindele jsou extrémně lehké a tvárné. Dá se s nimi pokrýt vlastně téměř cokoliv a s téměř milimetrovou přesností. Proto byly pro náš koncept nejvhodnější,“ zdůrazňuje Kubalík.

Prosadí se progresivní architektura, která překvapuje?

Aleš Kubalík a Jakub Našinec se poznali během prvního semestru na fakultě architektury. Oba mladí architekti následně po studiu založili ještě s dalšími kolegy, Josefem Kociánem a Veronikou Sávovou, architektonický ateliér „Sporadical“. Kancelář získává stále větší popularitu, a to nejenom v rámci České republiky. Svým progresivním přístupem totiž poutá pozornost zahraničí. Občas, jak přiznává Jakub Našinec, doslova přestřelí. „Nestandardní a inovativní návrhy prezentujeme možná až moc často. V rámci některých výběrových řízeních nás to sráží na druhé-třetí místo,“ konstatuje Našinec. „Jsme si však téměř jisti, že brzy přijde období vzestupu architektury, která ohromuje,“ predikuje Našinec. A úspěchy Sporadicalu s břežanskou halou to jenom potvrzují – výhra v soutěži „Stavba roku 2018“ a hlavní cena 25. ročníku Grand Prix architektů – Národní ceny architektů.

Není projekt jako projekt

Pokrytí pláště budovy s 20 000 šindeli vyžadovalo doslova mravenčí přístup. Potvrzuje to podnikatel Ing. Igor Nekolný, jednatel klempířské firmy Klips s.r.o., která břežanskou halu pokrývala. „Na stavbě pracovali denně zpravidla čtyři klempíři s výpomocí, a to po dobu třech měsíců. Denně tak musel každý klempíř pokrýt minimálně 50 šindelů. S ohledem na fakt, že jsme museli z finančních důvodů pracovat ze zdvihací plošiny a ne z lešení, je to obdivuhodné číslo,“ upřesňuje Igor Nekolný. Sám Nekolný se s technickými kolegy na staveništi nacházel denně. Jakoby tušil, že se z této stavby v malé příměstské obci stane doslova ikona progresivní architektury. Nyní se na něj investoři obracejí s podobně náročnými realizacemi.

Související články

Autor: Kristian Hanko 1)
Foto: Croce & WIR

1) redakčně upraveno