Machoňova pasáž, Pardubice. Foto: kaprik, Shutterstock

Architekt Ladislav Machoň

Architekt Ladislav Machoň (28. 4. 1888 Praha – 22. 12. 1973 Praha) prošel ve své tvorbě rozsáhlým vývojem. Kromě několika kubistických realizací se dochovaly například jeho práce v takzvaném národním slohu, podílel se také na několika urbanistických projektech. Velké množství budov projektoval také v Pardubicích, k nimž měl blízký vztah, nachází se zde i jeho nejslavnější dílo - Machoňova pasáž. Pracoval také na mnoha pražských stavbách, po Janu Kotěrovi dokončil i návrh Právnické fakulty Karlovy Univerzity...

Narodil se, žil i zemřel v Praze a v Praze je také největší část jeho díla. Kromě Prahy tvořil hlavně pro město Pardubice a lze jej označit za jednoho z hlavních tvůrců Pardubic první poloviny dvacátého století. Dokonce snad lze říci, že pro Pardubice znamenal to, co Kotěra a Janák pro Hradec Králové nebo Fuchs pro Brno.

Studijní léta

Machoňův otec byl středoškolským profesorem a v době architektova dětství a dospívání působil v Pardubicích, takže Ladislav Machoň navštěvoval pardubickou reálku. V roce 1906 však maturoval v místě dalšího otcova působení, v Rakovníku, a odtud odešel studovat na České vysoké učení technické v Praze, kde byl žákem profesorů J. Fanty a J. Schulze. Od roku 1909 byl po dobu osmi let v ateliéru Jana Kotěry a poté si v roce 1917 založil vlastní ateliér. Během spolupráce s Janem Kotěrou i poté uskutečnil řadu studijních cest, procestoval prakticky celou Evropu a navštívil i USA. Velký vliv na něho měla zejména holandská architektura. Oženil se s architektkou Augustou Müllerovou-Machoňovou, která s ním na některých projektech spolupracovala, spolu vytvořili např. pražský hotel Solidaritu [1].

Rozsáhlá tvorba v Praze

Ve vlastní dlouhodobé a rozsáhlé tvorbě prošel podobně složitým vývojem jako většina dnes známějších architektů té doby, např. Pavel Janák, Josef Gočár, Otakar Novotný a další. I v Machoňově tvorbě bylo několik kubistických realizací, ale nic z nich se nedochovalo. Nedochoval se ani interiér kina s kubistickými prvky v paláci Koruna, v jehož věži měl svůj ateliér, ani interiér automatu Koruna z roku 1930 [2].

Z ranějších prací se dochovalo průčelí pražského Realistického divadla z roku 1924 a zejména dvojvila bratří Čapků z let 1923–24 v ulici Bratří Čapků na pražských Vinohradech (obr. 1) se zahradou. Vila je postavena v tzv. národním slohu, sestává ze dvou identických zrcadlově otočených polovin. V horním podlaží měl Josef Čapek ateliér a Karel Čapek pracovnu, půdní prostor vedle pracovny byl upraven na halu pro schůzky „pátečníků” [3]. Obě části vily jsou dosud v soukromém vlastnictví potomků obou bratrů, v případě Karla Čapka potomků jeho manželky Olgy Scheinpflugové. V současné době se však jedná o prodeji této části vily, protože současní vlastníci nemají dost finančních prostředků na náročnou opravu. Doufejme, že objekt bude odkoupen a využit pro kulturní potřeby.

Obr. 1: Dvojvila bratří Čapků, Praha. Foto: Alena Michálková

Již v této rané etapě své tvorby se Ladislav Machoň věnoval i urbanistickým projektům, navrhl plán pražského Břevnova a spolupodílel se na plánu pražské Ořechovky. Na Ořechovce také navrhl dvě vily. Prvá z nich je vila sochaře a medailéra Otakara Španiela z roku 1924 v ulici Na Ořechovce (obr. 2). Druhá vila od Ladislava Machoně je v ulici Pod Hradbami. Také pro kolonii Na Babě navrhl jednu z vil. Velkým dílem let 1924–25 byla rekonstrukce barokních budov pražského Klementina pro Univerzitní knihovnu a veřejné knihovny Národní a Technickou. V nádvoří Klementina postavil nový pavilon studovny.

Obr. 2: Vila sochaře Otakara Španiela, Praha. Foto: Alena Michálková

Tvůrce Pardubic

Od roku 1923 začala Machoňova spolupráce s Pardubicemi, ke kterým měl blízký vztah. Z Pardubic pocházela jeho matka, a jak je uvedeno výše, Ladislav Machoň v nich prožil řadu let a je v Pardubicích i pohřben. Prvou budovou, kterou projektoval, bylo Ředitelství pošt a telegrafů, která zaujímá velké části nároží Smetanova náměstí a Jahnovy ulice (obr. 3) a dnes slouží potřebám Krajského úřadu a Magistrátu města Pardubic. Budova má zajímavé řešení nárožního vstupu. Machoňovým projektem je i uspořádání Smetanova náměstí a rekonstrukce Městského divadla od Antonína Balšánka z roku 1907.

Obr. 3: Bývalé Ředitelství pošt a telegrafů, Pardubice. Foto: Alena Michálková

Současně s touto prací Ladislav Machoň tvořil své v Pardubicích nejslavnější dílo, dům s pasáží zvaný dnes Machoňova pasáž. Je umístěný na Třídě Míru vedoucí od Zelené brány, na pozemku, který po požáru původního domu několikrát změnil majitele. Zadavatelé stavby si zprvu přáli běžný dům s byty a obchody do ulice, ale poté se pro získání větší obchodní plochy rozhodli pro dům s pasáží. Dům byl budován v letech 1924–25, průčelí vedoucí do Třídy Míru zdobí sochy Karla Dvořáka (obr. 4). V 50 m dlouhé pasáži, která v té době působila nesmírně moderně a velkoměstsky, byly a dnes opět jsou obchody a restaurace (obr. 5). Pasáž je od roku 1958 kulturní památkou, ale pro nedobrý technický stav musela být rekonstruována podle projektu Ing. arch. M. Petráně. Rekonstrukce byla dokončena v tomto roce a pasáž v dubnu letošního roku znovu slavnostně otevřena [4], [5].

Obr. 4: Průčelí domu Machoňova pasáž, Pardubice. Foto: Alena Michálková
Obr. 5: Rekonstruovaná Machoňova pasáž, Pardubice. Foto: Alena Michálková

Další pardubickou stavbou z roku 1925 je budova bývalé reálky, dnes Průmyslové školy elektrotechnické, jejíž boční část zaujímá druhou stranu Jahnovy ulice proti bývalému Ředitelství pošt a telegrafů a vchod směřuje do ulice Karla IV. (obr. 6). Sochu chlapce nad vchodem vytvořil Karel Pokorný.

Obr. 6: Bývalá reálka, dnes Průmyslová škola elektrotechnická, Pardubice. Foto: Alena Michálková

Další pražské stavby

V Praze Ladislav Machoň ve druhé polovině dvacátých let pracoval na stavbě budovy Právnické fakulty Karlovy Univerzity, která po smrti Jana Kotěry v r oce 1923 zůstala nedokončená [6]. Machoň dokončil stavbu (obr. 7) a vytvořil veškeré interiéry.

Je rovněž autorem řady obytných a činžovních domů, např. ve spolupráci s L. Hronem postavil dva činžovní domy v Korunní ulici na pražských Vinohradech, č. 115 (obr. 8) a č. 111.

Obr. 7: Právnická fakulta Karlovy univerzity, Praha. Foto: Alena Michálková
Obr. 8: Činžovní dům v Korunní ulici na pražských Vinohradech. Foto: Alena Michálková

Pro stavební a bytové družstvo Domov na Žižkově projektoval několik desítek malých rodinných domků se zahrádkami, ale většina z nich se dochovala v různě pozměněné formě. Stejně tak i vila v Dykově ulici na pražských Vinohradech a řada dalších staveb. V původní podobě se však dochovala budova Švehlovy sokolovny v Praze-Hostivaři. Významnou pražskou stavbou je funkcionalistická budova původně telefonní centrály, dnes pošty, na Letenském náměstí [7]. Podobnou budovu pošty vytvořil i pro město Pardubice.

V Pardubicích ještě v roce 1937 postavil budovu soudu a berních úřadů, ve které po roce 1948 sídlil Okresní národní výbor. Od roku 1960 ji kromě soudu využívá Průmyslová škola chemická (obr. 9). Pro město Kutnou Horu Machoň navrhl budovu, ve které je dnes Městský úřad.

Obr. 9: Bývalý berní úřad a soud, dnes Průmyslová škola chemická, Pardubice. Foto: Alena Michálková

Stavby v zahraničí

Některé Machoňovy práce jsou také v zahraničí. V roce 1926 navrhl čs. pavilon pro světovou výstavu ve Filadelfii v USA, v letech 1934–37 v holandském Naardenu upravil kapli, ve které je pohřben Jan Amos Komenský. Ve spolupráci s Otakarem Španielem vytvořil pomník Ernsta Denise pro francouzské město Nimes. Řadu pomníků a památníků navrhl i v České republice, např. pro Vyšehradský hřbitov pomník na hrobě Mikoláše Alše či rodiny Suchardů.

Další významná činnost

Ladislav Machoň kromě vlastní architektonické tvorby působil i v řadě odborných institucí a spolků. V letech 1928–38 byl pracovníkem Státní regulační komise hlavního města Prahy, členem spolku Mánes, Společnosti architektů, Klubu architektů, Inženýrské komory a dalších. Své práce prezentoval na výstavách a v časopisech Volné směry a Styl.

Na počátku druhé světové války v letech 1938–41 pracoval na úpravách Strakovy akademie a během druhé světové války v archívu Národního technického muzea, kde uspořádal pozůstalost několika významných architektů. S manželkou Augustou Müllerovou připravili výstavu Za novou architekturu, která probíhala v Uměleckoprůmyslovém muzeu, pro které již v roce 1940 navrhli úpravu sousední malé zahrádky.

Ladislav Machoň se aktivně účastnil domácího odboje, za pražské revoluce byl členem České národní rady, od roku1945 pracovníkem Zemského národního výboru. Přesto, či právě proto, byl v padesátých letech komunistickým režimem vězněn, roku 1960 rehabilitován a roku 1968 oceněn titulem Zasloužilý umělec, ale vytvořit nějaké další významné dílo mu již nebylo dopřáno.

Literatura

[1] Josef TOMEŠ a kol.: Český biografický slovník XX. století. Paseka, Petr Meissner, 1999, ISBN 80-7185-245-7.

[2] Zdeněk LUKEŠ: Machoňovo velké dílo. Lidové noviny, Relax/architektura, 9. 3. 2013, Neviditelný pes 12. 3. 2013.

[3] Vladimír ŠLAPETA, Pavel ZATLOUKAL: Slavné vily Čech, Moravy a Slezska. FOIBOS Books s.r.o. Praha 2010, ISBN 978-80-87073-28-5.

[4] Jan ŘEHÁČEK: Pasáž a Ladislav Machoň. AB-Zet Pardubicka, sešit 43. Klub přátel Pardubicka 2008.

[5] Zdeněk LUKEŠ: Machoňova pasáž. Lidové noviny, Relax/architektura, 13. 4. 2013, Neviditelný pes 16. 4. 2013.

[6] Milan KAŠPAR, Alena MICHÁLKOVÁ: Výročí Jana Kotěry. Stavebnictví a interiér 19, 2011, č. 6, s. 33-35.

[7] Petr KRAJČÍ (ed.) a kol. (včetně Zdeňka Lukeše): Slavné stavby Prahy 7. FOIBOS Books s.r.o. Praha 2011, ISBN 978-80-87073-38-4.

¹) Doc. Ing. Milan Kašpar, CSc., Fakulta stavební ČVUT Praha, kasparm@fsv.cvut.cz; Alena Michálková, kaspmich@volny.cz

Autor: kolektiv autorů
Foto: Alena Michálková, Shutterstock