Architektura synagogy nejen ve východočeském kontextu

Po Česku je rozeseto více než dvě stě synagog. Ačkoli většina z nich už dlouhá léta neslouží k praktikování židovské víry, mnohé z nich byly po roce 1989 podrobeny rekonstrukci. Jednou z nich je i synagoga v Heřmanově Městci na Chrudimsku, kterou jsme navštívili a na jejímž příkladu vám představíme architekturu těchto tradičních židovských svatostánků.

Zděné synagogy byly v tuzemsku budovány už v dobách středověku a jejich konstrukce kopírovaly tehdejší trendy a vzhled navazoval na dobové umělecké slohy. Do architektury synagog zasahovala svými nařízeními též vrchnost, jejímiž pokyny se museli Židé striktně řídit až do roku 1867 (tehdy byla v rámci tzv. prosincové ústavy osobám židovské národnosti udělena plná rovnoprávnost). Do té doby panstvo usilovalo o to, aby synagogy nekonkurovaly křesťanským kostelům (omezovány byly jak rozměry stavby, tak exteriérové dekorace či možnost stavby věže). Od roku 1215, kdy proběhl IV. Lateránský církevní koncil, který nařizoval úplnou segregaci židovských obyvatel křesťanských zemí, byl navíc striktně omezován veškerý kontakt mezi křesťany a Židy. Ti mohli proto žít pouze v uzavřených židovských čtvrtích – ghettech – mimo centra měst. To vše bylo v českých a moravských zemích ještě zpřísněno vládními nařízeními vydanými v letech 1726-1727.

V logické návaznosti na to byly stranou od centra městského dění budovány také synagogy. A stejně tomu bylo i v Heřmanově Městci. Historické prameny hovoří o přítomnosti Židů v tomto malém městě už od 15. století. Žili zde v míru s ostatními obyvateli až do druhé světové války. V roce 1849 jich zde trvale pobývalo přes 800, ale od té doby jejich počet průběžně klesal: v polovině 19. století šlo o 72 Židů a například v roce 1930 jich v Městci žilo jen 54. Po roce 1942, kdy došlo k jejich nucené deportaci (převážně do tábora v Terezíně), se však již žádný nevrátil (většina zahynula, nevrátila se ani ta hrstka přeživších).

Stěhování i přestavby

Původní heřmanoměstecká židovská modlitebna byla situována v dnešní Pokorného ulici. Po požárech v 17. století, kdy došlo k přesunu židovského obyvatelstva do Havlíčkovy ulice, byla pak vystavěna nová. Ani ta zde však nezůstala dlouho, nakonec byla přemístěna ještě hlouběji do místního ghetta. Následně roku 1760 vznikla barokní synagoga, přímá předchůdkyně dnešní budovy.

Současná podoba synagogy v Heřmanově Městci je novorománská, do níž byla budova přestavěna v roce 1870 pod taktovkou význačného východočeského architekta a restaurátora Františka Schmoranze staršího. Celkové tehdejší náklady na stavbu činily povážlivých 15 051 zlatých. Posuňme se však v dějinách o několik desítek let dále:

Vlivem válečných i následných událostí došlo k postupné devastaci objektu synagogy. V roce 1947 jej sice zakoupila Českobratrská církev evangelická s úmyslem zrekonstruovat ji na křesťanský kostel, leč s nástupem komunistické vlády k tomu nedošlo. Areál sice dalších 37 let sloužil jako modlitebna a byt duchovního této křesťanské církve, ale stavby dále chátraly. Došlo k výraznému poškození omítky, ornamentální výzdoby, byla vytrhána podlaha, rozbita vitrážová okna a mnoho dalšího.

Porevoluční rekonstrukce

Renovačních zásahů se synagoga i přilehlé objekty včetně bývalé židovské školy, o níž ještě bude řeč, dočkaly po revoluci roku 1989 z iniciativy města Heřmanův Městec, které se rozhodlo památku zachránit. V rámci Programu regenerace městské památkové zóny proběhla postupná rekonstrukce synagogy. Mimo mnohé jiné došlo k opravě střechy i venkovních omítek v synagoze. Byla obnovena spojovací balkonová chodba mezi galerií a židovskou školou. Ve škole byly vyměněny krovy i krytina a také stropní konstrukce, naneseny byly nové vnitřní i vnější omítky, opraveny podlahy a instalovány nová okna i dveře. Vznikla zde i nová půdní nástavba.

Mimo to proběhly také restaurátorské zákroky na nástěnných i nástropních malbách, vitrážních výplních oken, litinových sloupech a konzolích galerie či dřevěných částech synagogy ... Objekty jsou nyní vytápěny moderním plynovým topným systémem či střeženy zabezpečovacím zařízením. Do štítu synagogy byly vráceny desky desatera a na čelní stěně obnoven hebrejsky psaný text starého žalmu s chronogramem roku výstavby. Kamenná hlavice, zasazená v jihovýchodním rohu synagogy připomíná starší zástavbu. Všechny etapy rekonstrukce byly završeny v říjnu roku 2001. Od roku 1991 jsou jak synagoga, tak budova bývalé židovské školy, přilehlý dvojdomek a židovský hřbitov zapsány do seznamu státních kulturních památek.

Současný interiér

Při naší návštěvě synagogy jsme byli hned zpočátku upozorněni na schod, jež odděluje předsálí u vstupních dveří a hlavní modlitební sál synagogy. Jde o tradiční prvek, jež symbolizuje zahloubení modlitebního prostoru a vychází ze slov 130. žalmu: „Z hlubin volám Tě, Pane...“ Následně jsme se usadili na lavici, rozhlíželi se a obdivovali majestátní, leč střídmě dekorovaný interiér. V synagogách není až na výjimky (znázornění lvů a ptáků) dovoleno zobrazovat bohy ani živé tvory, veškeré štuky či malby na stěnách se omezují na geometrické a rostlinné ornamenty či rostlinné plody.

Synagoga, a tu heřmanoměsteckou nevyjímaje, odděluje prostory určené k motlitbám žen od těch, jež slouží mužům. Ženám konkrétně bývá vyhrazeno vyvýšené místo, v tomto konkrétním případě jde o galerii podepřenou sloupy. Místo pro sobotní čtení Tóry je tradičně umístěno u východní stěny sálu, od zbytku synagogy odděleno ozdobným zábradlím a vybaveno též čtecím pultíkem, z něhož bývají přednášeny úryvky z Tóry či jiných církevních textů (pult nahrazuje prostor zvaný Bima, tedy pódium uprostřed chrámu, které se objevuje ponejvíce ve starších chrámech). Lavice jsou rozmístěny v rovnoběžných řadách tak, aby věřící mohli hledět k východu ke zlatem zdobené schráně na Tóru (Aron ha-kodeš), která je ústředním bodem každé synagogy. Samozřejmostí jsou také interiérové dekorace typickým hexagramem zvaném též Davidova hvězda, které se nacházejí na mnoha místech v sále.

Židovská škola

K synagoze úzce přiléhá a je s ní také krytou chodbou propojen jednoposchoďový objekt již zmíněné bývalé židovské školy z roku 1862, která byla ke svému původnímu účelu, tedy ke vzdělávání, využívána až do 1909. Zároveň sloužila jako úředním místo a byt krajského rabína. První poschodí budovy bylo propojeno s ženskou galerií synagogy – krytou balkonovou chodbou (ta byla 1952 zbourána). Od roku 2002 slouží budova školy jako stálá galerie. Gallery Cyrany shromažďuje sbírku uměleckých děl východočeských malířů a sochařů 20. století. V těsném sousedství bývalé školy se nachází také tzv. židovský dvojdomek, který slouží jako další výstavní prostor města.

Historický hřbitov

Židovský hřbitov, který se nachází v severovýchodní části města necelých 400 metrů od současné synagogy, je zde od 16. století, přičemž už roku 1667 došlo k jeho zřejmě prvnímu rozšíření. K největšímu zvětšení pak došlo v roce 1838. Nejstarší náhrobní kameny jsou v současnosti zcela zvětralé a nečitelné. Současná rozloha hřbitova činí téměř 4 000 m2. V 21 řadách je zde uloženo 1 077 náhrobních kamenů, včetně tumby z roku 1844 a velké hrobky z poloviny 19. století. V areálu hřbitova stojí dvě budovy - domek správce hřbitova a márnice z roku 1838 s pamětní deskou obětí nacismu a pohřebním vozem. Hřbitov je majetkem Židovské náboženské obce v Praze.

Související články

• Povídání o Voletinách a Neratově. Kostel a kaple vznikly společným úsilím obyčejných lidí
• Svatá Hora u Příbrami – místo, kde se tají dech
• Kostel 21. století s komunitním centrem: Pražský Barrandov se dočkal vymodlené stavby