Dům Casa De Mi Luna: Hlína a sláma znovu na scéně českého stavitelství

Rekonstrukce jsou dialogem mezi minulostí a současností. Mezi tím, co už stojí, a tím, co chceme, aby fungovalo lépe – technicky, energeticky i lidsky. Právě v tomto napětí dnes znovu objevujeme materiály, které stavebnictví provázejí tisíce let: hlínu a slámu. Ne jako nostalgii, ale jako plnohodnotnou odpověď na současné výzvy.

Impulsem k tomuto článku nám byly INTRO TALKS, které se konaly v bývalém Maršálově statku ve Voděrádkách u Prahy. Místě, které samo ukazuje, že citlivá obnova nemusí znamenat kompromis mezi historií a současným komfortem. Právě zde architekt Martin Žižka z architektonické kanceláře Studio Circle Growth promluvil o hliněném a slaměném stavění – a otevřel i téma slaměných panelů, jejich budoucnosti v Česku i ve světě. Zaznělo mimo jiné, že hliněná architektura se postupně posouvá z okraje zájmu do architektonického mainstreamu – a že podobný posun se v posledních 5–10 letech děje i u slámy.

Tradice, na které se dá navázat

V českých zemích nejsou hliněné stavby nic exotického – historicky jsou rozšířené hlavně na Jižní Moravě (Znojemsko, Slovácko, Haná), ale najdeme je i v luhačovickém Zálesí či na Kopanicích. Hlína se používala pro obytné domy i hospodářská stavení (chlévy, stodoly, sklepy, lisovny), a to díky tvárnosti, relativní pevnosti, vodotěsnosti i výborným tepelně-izolačním a bioklimatickým vlastnostem. Oceňována byla především schopnost udržovat stabilní vlhkost v interiéru; hlína se uplatňovala od masivních konstrukcí přes příčky až po podlahy, klenby, omítky nebo izolační vrstvy [1]. V kombinaci s ní se tradičně používala také sláma, zejména jako izolační výplň dřevěných konstrukcí a součást hliněných omítek.

Znovu se u nás s hlínou začalo vážněji počítat až po roce 2000, kdy se obor hliněného stavitelství postupně rozvíjel a získával širší pozornost i v Evropě [2]. Dnes už se hlína vrací nejen jako nosný materiál v některých technikách, ale hlavně jako „chytrý“ vnitřní povrch: omítka, deska, panel.

Podobnou cestu si v českém prostředí prošla i sláma. Ta se do stavební praxe začala vracet zhruba ve stejném období, tedy na přelomu tisíciletí, nejprve spíše v rámci svépomocných a experimentálních staveb inspirovaných zahraničními příklady, zejména z Rakouska, Německa a USA. Zatímco dříve byla sláma vnímána především jako provizorní nebo nouzový materiál, postupně se začala prosazovat jako plnohodnotná tepelněizolační výplň konstrukcí a později i jako nosný prvek v kombinovaných systémech.

Hlína v rekonstrukcích: největší přínos často udělá omítka

V kontextu rekonstrukcí má hlína obrovskou výhodu: často ji lze zapojit bez toho, aby se muselo bourat a stavět znovu. Hliněná omítka je použitelná na široké spektrum savých podkladů (cihly pálené i nepálené, Ytong, kámen, dřevo, OSB/DHF a další), přičemž přináší praktické benefity: regulaci vnitřní vlhkosti, paropropustnost, omezení rizika plísní, akumulaci tepla a příjemnou povrchovou teplotu stěn. V praxi to znamená „tiché“ zlepšení vnitřního prostředí — bez složitých technologií.

A právě zde se hlína s rekonstrukcemi potkává dokonale: starší stavby často netrápí nedostatek izolace, ale narušená stavební fyzika – tedy špatná práce s vlhkostí, teplem a difuzí.

Sláma: lehká konstrukce, která dává smysl

Zatímco hlína se v rekonstrukcích uplatňuje především jako povrchový a regulační materiál, sláma přichází ke slovu hlavně tam, kde se dům rozšiřuje, nastavuje nebo kombinuje s novou konstrukcí. Díky nízké hmotnosti a výborným izolačním vlastnostem je dnes vhodná zejména pro nástavby, přístavby a nové části domů, kde by klasické materiály zbytečně zatěžovaly stávající konstrukce. V současné praxi se nejčastěji uplatňuje ve formě prefabrikovaných slaměných panelů, které umožňují rychlou a kontrolovanou montáž. V kombinaci s dřevěným nosným systémem a hliněnými omítkami vytváří difuzně otevřené skladby, jež dobře navazují na starší stavby a respektují jejich přirozenou stavební logiku. Právě tato konstrukční i materiálová lehkost dělá ze slámy cenný nástroj pro současné rekonstrukce.

Casa de Mi Luna: Ukázkový příklad z Česka

Jak na přednášce zaznělo, posun slaměných a hliněných staveb do běžné praxe není jen teoretický. Architekt Martin Žižka, který stojí za řadou realizací v Česku i zahraničí, na něm pracuje dlouhodobě i ve své vlastní praxi. Jedním z příkladů je rodinný dům Casa de Mi Luna u Karlštejna, navržený a realizovaný právě architektonickým ateliérem Studio Circle Growth. Dům postavený z prefabrikovaných slaměných panelů s vnitřními hliněnými omítkami ukazuje, že přírodní materiály mohou splnit současné nároky na komfort, energetickou úspornost i regulace chráněného území CHKO, aniž by ztratily architektonickou kvalitu nebo vazbu na místní stavební tradici.

Historie cihlářství v Kostelci nad Orlicí

Město Kostelec nad Orlicí a jeho obyvatelé jsou spjati s výrobou produktů z pálené hlíny stovky let. Uplynulý rok přinesl hned několik jubileí, a to 25 let od vstupu Cihelny…

Sláma a požár: co se změnilo v pravidlech hry

Na přednášce zazněla i věc, která dnes výrazně mění trh: posun v požárních pravidlech pro vícepodlažní stavby s hořlavým konstrukčním systémem (typicky dřevo – a konstrukčně příbuzné systémy, kde slaměné panely fungují jako výplň/izolace v rámu).

Od 1. srpna 2025 začala v ČR platit úprava požární normy ČSN 73 0802, která odstraňuje zásadní technické bariéry pro vícepodlažní dřevostavby a umožňuje řešení až do požární výšky 22,5 m (prakticky několik nadzemních podlaží podle typu stavby a dispozičního řešení) [3].

Pro slaměné panely to znamená hlavně to, že se přestávají automaticky brát jako „něco navíc“ mimo systém, ale čím dál častěji se posuzují v logice moderních dřevostaveb: s důrazem na skladby, opláštění, detaily, certifikace a požární scénáře.

A co zahraničí? Tam už se staví „ve velkém“

To, co dnes v České republice zní jako progres, je v zahraničí čím dál častěji normální součást trhu — a hlavně se to posouvá od rodinných domů k větším stavbám.

Například Nizozemsko je v posledních letech viditelné zejména tím, jak bio-based materiály škáluje do velkých projektů. Příkladem je logistické centrum v Lelystadu (projekt Henning Larsen), kde se pracuje s desítkami tisíc m2 prefabrikovaných slaměných panelů [4]. Tady už sláma není „alternativa“, ale průmyslově řízený stavební systém pro obří realizaci.

Také Francie systematicky snižuje uhlíkovou stopu budov prostřednictvím legislativy a metodik posuzování životního cyklu (LCA). Tento přístup v praxi zvýhodňuje materiály s nízkou zabudovanou uhlíkovou stopou, včetně tzv. bio-based izolací, jako jsou konopné nebo slaměné systémy [5]. V oblasti rekonstrukcí je tento přístup obzvlášť významný: zachování stávajících konstrukcí často představuje nejefektivnější způsob omezení emisí, protože se vyhne uhlíkovým nákladům spojeným s demolicí a výrobou nových stavebních prvků.

Také Německo má s hliněným stavěním dlouhodobé zkušenosti a jasně nastavená pravidla, zejména pro nenosné prvky, jako jsou omítky nebo hliněné desky. Díky normám, jako jsou Lehmbau-Regeln a navazující DIN normy, se dnes tyto materiály běžně používají i ve větších projektech. Nejsou vnímány jako experiment, ale jako standardní stavební řešení s jasně danými technickými požadavky [6].

Závěrem…

Z praxe velice často zaznívá jednoduchá věc: lidé dnes nechtějí jen dům „energeticky správně“, ale dům, ve kterém se cítí dobře. A to je přesně místo, kde sláma a hlína vyhrávají i bez velkých sloganů. Hlína i sláma v tomto ohledu nabízejí specifické vlastnosti – především vysokou schopnost regulace vlhkosti, tepelnou akumulaci a příznivý vliv na vnitřní mikroklima. Tyto přínosy však nejsou automatické a vždy závisí na správném návrhu konstrukční skladby, detailů a celkové koncepce stavby.

Oba materiály jsou zároveň citlivé na vlhkostní režim v průběhu výstavby i provozu. Hlína vyžaduje difuzně otevřené skladby a nesnáší uzavření parotěsnými nebo neprodyšnými vrstvami, sláma zase potřebuje spolehlivou ochranu před zatečením a dlouhodobou vlhkostí. Bez respektu k těmto principům může dojít ke ztrátě funkčnosti nebo ke konstrukčním problémům. Při odborně zvládnutém návrhu a realizaci však hlína a sláma představují plnohodnotnou alternativu k běžným stavebním systémům – nikoli univerzální náhradu, ale materiálovou volbu s jasně definovanými výhodami i limity, srovnatelnou s moderními dřevostavbami. 

Zmiňované studio: www.studiocirclegrowth.com

Zdroje:

[1] Brňáková, Šárka. Je hliněná stavba budoucností nebo již minulostí? www.ekovesnice.cz
[2] Krejčík, Adam. Domy z hlíny se vracejí. Hliněné omítky jsou ideální i do paneláků. iDNES.cz
[3] Informace o změně ČSN 73 0802 a hranici 22,5 m (platnost od 1. 8. 2025; komunikace ČKA/MPO/ČT24). www.cka.cz
[4] The Biggest Straw Panel Project Ever Built — and It’s Only the Beginning. 2025. Ecococon. EcoCocon
[5] Ministère de la Transition écologique (France). Réglementation Environnementale 2020 (RE2020) – réduction de l’empreinte carbone des bâtiments. www.ecologie.gouv.fr
[6] Christof Ziegert, Ulrich Röhlen & Horst Schroeder, Codes and rules for earth building materials in Germany, Dachverband Lehm e. V. et al.2016. www.iglehm.ch