Historie, globální oteplování a skleníkové plyny
Zpráv o globálním oteplování nyní roste jak hub po dešti. Všechny varují, že lidstvo svým bytím a účastí v konzumním řetězci hromadí skleníkové plyny, což otepluje planetu a skončí, půjde-li to tak dál, klimatickou katastrofou. Čtenář si myslí, že čerpá objektivní poznatky, ale není tomu tak. Tyto zprávy nemají vědeckou ani informační hodnotu a jen účelově svádějí čtenáře, aby přijal zcestná řešení klimatických hrozeb.
Je třeba říci, že hrozba radikální klimatické změny je trvale aktuální. Celé dějiny lidstva se dnes ostatně jeví jako obraz klimatických změn. Historici (a nejen v [1]) mají za to, že změny podnebí na zeměkouli rozhodným způsobem ovlivnily dějinya vývoj lidstva.
Historie lidstva je historií klimatických změn
Záplavy, vlny veder či chladu nutily kultury a společnosti, aby se přizpůsobily nebo zanikly. Všeobecně se uvádí, že mořská hladina za poslední doby ledové (asi před 10 000 lety) ležela 100 až 150 m od dnešní hladinou, podle Blackweldera [2] pak 130 m. V meziledových dobách pak opakovaně dochází k nepravidelným cyklům, kdy teplota pozvolna stoupá a pak relativně rychle spadne (a znovu ...). Naposledy došlo prudkému ochlazení kolem roku 800 před naším letopočtem, další prudký pád teplot uvádějí někteří autoři kolem roku 540 n. l. [3] a konečně je obecně známa poslední, tzv. malá doba ledová po roce 1350. Prudké poklesy teplot jsou dávány do souvislosti s velkými přírodními katastrofami (zejména velká zemětřesení, mohutné výbuchy sopek, pády meteoritů), lidé se na nich v žádném případě nemohli podepsat. V už jmenované knize [3] se na str. 233 píše: „Průměrné teploty na Britských ostrovech byly mezi lety 1140 až 1300 o 0,8 °C vyšší než mezi roky 1900 a 1950. Dnes rozhodně nedosahujeme letních teplot jako v teplém období středověku. Z toho plyne, že údajný skleníkový efekt, o němž se tolik mluví, je v porovnání s poměry ve 13. století jen návratem k normálu, jak se podnebí vzpamatovává".
Skleníkové plyny nezvyšují teplotu na Zemi aneb křečovité nepochopení podstaty věci
Dnešní myšlení o změně klimatu říká, že tzv. skleníkové plyny, hlavně oxid uhličitý, oteplují planetu. Ukažme si, že skleníkové plyny oteplují planetu podobně jako jiné plyny v…
Proč došlo k malé době ledové
Pro poslední prudké ochlazení ale není „po ruce" žádná zjištěná přírodní katastrofa. Z jiného výzkumu (opět citace z [3]) však vyplynulo, že malá doba ledová začala kolísáním intenzity slunečního záření. Na zemské klima mají již relativně malé změny intenzity velký vliv. Tým badatelů, mimo jiné Berndt Kromer z Heidelberské akademie věd, prokázal pro posledních 12 000 let souvislost mezi intenzitou slunečního záření a klimatickými změnami, jež vykazují periodu 1500 let: „Poslední minimum této periody se kryje s malou dobou ledovou, která trvala od roku 1350 do roku 1880 n. l. Poslední maximum se shoduje s teplým obdobím středověku, zhruba mezi roky 950 a 1250 n.l."(Science, sv. 294, str. 2130 - 2136).
Na pozadí snížené intenzity slunečního záření může být prudké ochlazení rychle vyprovokováno dynamickým chováním atmosféry. Také tato myšlenka je uvedena v [3] a v ní odkazovaných pramenech; pokusíme se jí stručně popsat a doplnit redakčními poznámkami (šikmé písmo).
Vysoká „předledová" teplota vzduchu a také moří, jiných vodních ploch nebo vlhké země má za následek, že se voda intenzivněji vypařuje. Teplý vzduch má navíc schopnost vysokou vlhkost unášet (studený vzduch, zejména na pólech není schopen transportovat větší množství vodní páry kvůli nízkému rosnému bodu). Velké množství stoupající vodní páry s sebou odnáší nejen vodu, ale také obrovské výparné teplo, které je ve vyšších vrstvách atmosféry uvolňováno za vzniku mraků a srážek a vyzařováno do vesmíru. Je to účinný chladicí mechanismus, který zajišťuje skleníkový plyn (vodní pára) a který je ke škodě věci opomíjen.
Téma: Globální oteplování
Déšť a sníh, který padá na zemi, ji dál ochlazuje (jestliže padá na teplá místa) nebo zvětší sněhovou pokrývku na horských ledovcích nebo zemských pólech. Cyklus se opakuje, plocha a teplota moří a deštných území se zmenšuje, naopak plocha pevninských a mořských ledovců (i ostatních studených míst) roste. V důsledku obojího uniká od zemského povrchu se stoupajícím vzduchem, který je stále studenější a chudší na vodní páru, postupně méně a méně tepla. Chladnutí se zpomaluje a ustává v nových dynamických poměrech, kdy je chladno a sucho, malá oblačnost, hladina moří o desítky metrů níže, ale o to větší masa polárních a horských ledovců.
Při vhodné souhře dalších vlivů (vzdušné a mořské proudy, záplavy, sopky, pády meteoritů, tsunami, El-Niňo atd.) a při započtení velké tepelné setrvačnosti rovníkových oceánů, které zásobují vzduch nad nimi teplem a vlhkem a následně ledovce sněhem i dlouho potom, co průměrná globální teplota klesla, může dojít i k citelnému „přechlazení". To vše během jediného či několika málo roků, kdy se řekněme po tuhé zimě na obou polokoulích prostě už nedostaví takové léto, jaké se čekalo - je doba ledová.
Potom, co se dříve mohutné tepelné ztráty dané velkým vypařováním vody nakonec tak ztenčí, že je převáží tepelné zisky dané intenzivnějším ozařováním planety sluncem, které je podporované malou oblačností, začínají teploty pozvolna stoupat. Ustavení do „normálu" je pak pozvolné, řádově několik stovek let.
Co Zemi čeká? Zima nebo horko?
Máme-li věřit alespoň teoriím, které přežily tvrdou oponenturu a také zkoušku časem, probíhá v současné době na planetě období tzv. klimatického optima, které je charakteristické relativně stabilním a teplým počasím s mírně rostoucí teplotou. Zakrátko (měřeno ve stovkách let) však může být tato pohoda náhle ukončena nástupem (malé) doby ledové. Odpovídá tomu dnešní vysoká úroveň mořské hladiny a také globální teplota, která je o necelý 1 °C nižší než před poslední malou dobou ledovou kolem roku 1350. Racionálněji orientovaní ekologové si toho jsou vědomi a argumentují, že dnešní hromadění skleníkových plynů v ovzduší zvyšuje teplotu a přibližuje tak chvíli, kdy se planetární klimatický systém zhroutí do nové doby ledové.
Zdůrazněme, že tento postoj je velmi vlídný, neboť vyjadřuje odpovědnou a sympatickou obavu o budoucnost. Také výzva ekologů nepálit nazdařbůh megatuny fosilií a ponechat je raději v zemi zasluhuje uznání - až se doba ledová stane skutečností, budou se hodit.
Ekologie, politika, stát a byznys
Ekologové s vědci a techniky ve zdravě fungujícím společenském prostředí by zřejmě rychle nalezli společnou řeč a zejména účinná řešení, jak lidstvo provést klimatickými zvraty a jinými přírodními pohromami, nebýt novodobé obludy vznikající srůstáním státu, politiky a velkého byznysu, která vsákla do ekologických hnutí.
Téma: Globální oteplování
Obluda začala parazitovat na myšlenkách ekologů, které různě přetvářela, aby z nich nakonec těžila peníze, politické zisky, výnosné posty nebo kšefty. Její taktika je prostá: odvádět pozornost lidí od zásadních problémů, ohlupovat je a svádět na slepé cesty. Vzorem je obchodování s emisemi, zavedení ekologických spotřebních daní a státní požehnání, že energetické firmy budou hbitě navyšovat marže za prodanou energii. Cílem je ustavení vysokých cen, kdy energetické firmy budou prodávat méně energie, ale vydělávat mnohem více, kdy lidé začnou za energii brutálně platit a spontánně sahat po obnovitelných zdrojích. Tmelící heslo pro tuto cestu bylo zcizeno z ekologického slovníku: Nezamořujme atmosféru skleníkovými plyny (oxidem uhličitým z pálení uhlí, ropy a zemního plynu) a zabraňme tak globálnímu oteplení, zaplavení kontinentů mořem atd. Ač je tato jednoduchá myšlenka zcestná a není návodem k řešení ani jediné globální hrozby, rychle se ujala a už teď dobře slouží k velkým přesunům hodnot k těm, kteří je netvoří.
Jak se dělají mýty o CO2 a globálním oteplování
Desítky let se různí lidé na celém světě pokoušeli dokázat, že růst oxidu uhličitého v dnešní atmosféře znamená globální oteplení, ale nakonec to vždy vzdali. Mnozí přitom asi došli k závěru, že přírůstky CO2, pokud mají vůbec vliv na globální teplotu, tak ji spíše snižují1. Bohužel zájem investorů, kteří si objednali jiný výsledek, však neumožnil takové závěry šířit, a proto „oficiální" důkaz či nedůkaz pořád visí v neurčitu.
Podívejme se na zprávu BBC otištěnou v předešlém příspěvku (Alexandr Petrželka: Letošek byl nejteplejším rokem, Právo, BBC, Stavebnictví a interiér 1/2006) pozorněji a demonstrujme na ní, jak odlišit obludný padělek typu BBC od normální vědecké zprávy.
„Je to jednoduchá fyzika: víc skleníkových plynů v atmosféře a rostoucí emise rovná se vzestup teplot," uvedl David Viner z americké Východoanglické univerzity (UEA). Tak jako v citaci BBC podobné články často začínají. Nejistá věc, jejíž důkaz přes intenzivní hledání dlouhé desítky let stále neexistuje, je vydávána za trivialitu, až se i pětileté děcko stydí, že to neví. Jenže vůbec nejde o jednoduchou fyziku, ale o postulát (nutný předpoklad přijímaný bez důkazu), bez kterého nemohou skleníkové teorie o globálním oteplovaní žít.
Agentury vydaly zprávu BBC v polovině prosince, přičemž nejméně 14 dní musely být výsledky měření z různých lokalit zpracovávány, spočítány a zkontrolován výsledek. Jenže normální vědec neuzavře měření v listopadu a neodhaduje průměrnou roční globální teplotu bez výsledků z prosince. Nač ten spěch? Asi bylo potřeba, aby „vědecká zpráva" kolovala už v listopadu. Nebo hrozilo, že „nadějný" teplotní rekord zhatí prosinec. V každém případě jde o podvod.
Pochybná je přesnost měření „rekordního" nárůstu teploty. Někomu podle BBC vyšlo 0,4 °C, jinému 0,65 °C. Z toho plyne, že přesnost měření je 0,2 až 0,3 °C. A to nevíme výsledky jiných měření. Naměřené teploty kromě toho závisejí na uspořádání měření. Když během let v blízkosti teploměru vyroste několik stromů, objeví se osada nebo sídliště, výklad měřených čísel se změní. Zpráva BBC neříká, jak se vědci vypořádali s chybami měření a rušivými vlivy.
Věcné poznámky ke globálnímu oteplování aneb CO2 je užitečný, nikoliv škodlivý plyn
O oxidu uhličitém CO2 bylo už napsáno mnoho a hlavně záporného. Článkem chceme ukázat, že je tento biogenní plyn pro planetu Zemi a život na ní nenahraditelný. A i když byl v…
Za posledních 40 let se zvýšil obsah CO2 v atmosféře z 300 ppmv (0,030 objemových %) na 360 ppmv, tj. o 20 %. Globální teplota přitom stoupla nejvýš o 0,5 °C (a to neuvažujeme měření, která zaznamenala dokonce pokles, viz [4]) a hladina moře se nezvedla. Proč by ale za dalších 40 až 60 let měla najednou stoupnout globální teplota tak, že dojde k tání ledovců, zaplavení pobřežních nížin, přesunu pouští? Odpověď je, že jen kvůli zvýšení obsahu CO2 a jiných skleníkových plynů v ovzduší nic takového nenastane. Ze strany BBC jde jen o matení a strašení.
Sporný je půlstupeň přírůstku globální teploty i tehdy, když je přičítán jen oxidu uhličitému. Zvýšení teploty může být z mnoha jiných důvodů, jak bylo uvedeno už v tomto článku a jak se lze dočíst v nepřeberném množství jiné literatury. Půlstupněm nelze dokazovat platnosti skleníkové hypotézy.
Ekonom navrhl daň z uhlíku svázanou s vývojem teplot
Praha 15. července (ČTK) – Vlády by mohly zavést pohyblivou daň z uhlíku, která by nebyla určována politiky, ale vývojem klíčového, jak se mnozí domnívají, ukazatele globální…
„Skeptici se mýlí, pravdu máme my," odmítl pochyby Viner. I kdyby tu souvislost nebyla, lidstvo se podle klimatických odborníku i ekologů musí připravit a nezpochybnitelný trend oteplování odvrátit ...," hlásí BBC. Tuto perlu jsme si nechali na závěr. Nemá-li ekolog či politik odpověď, tak si dupne. A just bude řešit právě CO2 v atmosféře, i kdyby tu žádná souvislost s oteplováním nebyla. Je to totiž jednoduché a hlavně to "nese".
Přečtěte si zajímavý rozhovor Leoše Kyši na toto téma v článku Vědec: Klaus má s globálním oteplováním pravdu, který byl uveřejněn 4. 3. 2008 na serveru www.tyden.cz.
Téma: Globální oteplování
Literatura a zdroje:
[1] Hsü, K. J.: „Klima macht Geschichte", Orell Füssli Verlag, Curych 2000.
[2] Blackwelder, B. W., Pilkey, O. H., Howard, J. D.: Late Wisconsin Sea Lewels on the Southeast U.S. Atlantic Shelf Based on In-Place Shoreline Indicators, čas. Science, sv. 204, str. 618 - 620.
[3] Zillmer, H. J.: Kolumbus přišel jako poslední (odkaz na závěry z analýzy letokruhů od Mike Baillie z Queen’s University of Belfast, str. 232), vydala Euromedia Group, k.s. - Knižní klub v Praze 2005.
[4a] Neznáný autor: Pociťované klimatické změny nevybočují z rámce obvyklého kolísání - Oxid uhličitý nemůže za změny klimatu, Stavebnictví a interiér č. 12/2004, str. 30, č. 1/2005, str. 14, č. 2/2005, str. 24.
[4b] Neznáný autor: Pociťované klimatické změny nevybočují z rámce obvyklého kolísání - Oxid uhličitý nezvedá hurikány ani hladinu moře, Stavebnictví a interiér č. 12/2004, str. 30, č. 1/2005, str. 14, č. 2/2005, str. 24.
[4c] Neznáný autor: Pociťované klimatické změny nevybočují z rámce obvyklého kolísání - Zvýšený obsah CO2 v ovzduší podporuje růst rostlin, Stavebnictví a interiér č. 12/2004, str. 30, č. 1/2005, str. 14, č. 2/2005, str. 24.
Související odkazy:
1) Užívejme si tepla, dokud trvá
2) Zapomeňte na globální oteplování, možná přichází další malá doba ledová ... na globální ochlazování dnes nejsme připraveni ani psychicky ani energeticky. S touto variantou vůbec nepočítáme, globální ochlazení pro nás představuje něco na způsob sci-fi. Lidstvo přitom mělo v historii problémy právě s globálním ochlazováním, každé globální oteplování vítalo s otevřenou náručí. Teplo představovalo snadný život a úrodu, zima nesnáze, neúrodu, hladomory a války. Až na konci 20. století lidé obrátili na ruby své priority. (Čtěte více...)
3) Velký podvod s globálním oteplováním.
4) Korupce v Mezivládním panelu o změně klimatu.
5) Země G8 se shodly na omezování emisí a růstu globální teploty.
6) Obama věří v dohodu s rozvojovými státy ohledně klimatických změn.
