Foto: archiv majitele
Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Trvalé bydlení v chatě umožněno díky sběru dešťovky, jediného zdroje vody

Majitel chaty v regionu Povltaví se s námi podělil o svou zkušenost se systémem záchytu dešťové vody. Dvě akumulační nádrže o objemu dvakrát dva tisíce litrů kompletně a celoročně zásobují objekt a vystačí pro obývání tříčlennou rodinou.

Chata pana Davida leží na pronajatém pozemku, jak to tak v zahrádkářských a chatových osadách často bývá. Rozhodl se proto neinvestovat do vrtu a nevyužívat na sprchování či praní podzemní vody, ale na maximum zužitkovat potenciál dešťové vody. Zachytává veškerou vodu, jež dopadá na celkem 70 metrů čtverečních střechy objektu. Vystačí pro veškerý provoz v tomto dvoupodlažním domě. Popišme si přesně, jak tento konkrétní systém funguje.

Nadzemní skladování vody a efektivní izolace

První zajímavostí, kterou je třeba zmínit, je bezpochyby umístění akumulačních tanků nad zemí. Jde o způsob zachytávání vody, který disponuje přednostmi, leč i určitými negativy. Výhodou je, že není zapotřebí hloubit díru a využít služeb bagru, ale dle majitele je v takovém případě vhodné nádrže patřičně ošetřit tak, aby v zimě voda nezamrzala a v létě naopak nedocházelo k rychlému znehodnocování vody působením slunečního záření, potažmo k nárůstu teploty skladované vody a následnému množení bakterií. Majitel to vyřešil tak, že nádrže umístil do stínu a navíc je obalil minerální vatou o tloušťce 16 centimetrů, která je ještě navíc po celé ploše obalena oboustranně reflexní fólií vyplněnou vzduchovými bublinami. Nakonec jsou oba tanky ze všech stran obedněny deskami (lze ale použít i levnější prkenné obednění). Jde o snahu majitele udržet v nádržích v zimě i v létě víceméně stabilní teplotu.

Foto finálního stavu nádrží - i s obedněním. Foto: archiv majitele

Voda je vedena z nádrží do domu k vodárně (sací čerpadlo s tlakovou nádrží) zemní trubkou potaženou návlekovou tepelnou izolací z pěnového polyetylenu. V tomto případě je kvůli skalnímu podloží umístěna pouhých 25 centimetrů pod povrchem země. Doporučováno je však, pokud možno, instalovat ji alespoň půl metru hluboko. Proto pan David případnému zamrznutí zamezil použitím topného drátu, který spirálovitě ovíjí potrubí po celé jeho délce. Teplotu trubky hlídá termostat na konci topného drátu.

Foto: Podoba i velikost akumulační nádrže může být různá. Záleží na preferencích majitele. Foto: Jen Watson, Shutterstock

Nádrže, které stojí v bezprostřední blízkosti chaty, byly vyrobeny na míru firmou, jež se zabývá výrobou bazénů. Usazeny byly na podloží z extrudovaného polystyrenu (cca 12-15 centimetrů). Jejich půdorys je kruhového tvaru, díky čemuž je minimalizován tlak vody na stěny nádrže, a není proto zapotřebí tolik dbát na jejich tloušťku ani nádrž pro stabilizaci po stranách opatřovat žebrováním.

Pozn. red.: Co se podloží z extrudovaného polystyrenu týče, odborníci se v názoru na jeho vhodnost s majitelem rozcházejí. Tvrdí, že pokud by nádrže byly uloženy přímo na zem, zemina pod nimi, která disponuje velkou tepelnou akumulací, by tanky zespoda ohřívala. Zamrznutí by zabraňovala více než spodní izolace.

Nezbytná filtrace

Nutnou součástí je při sběru a čerpání dešťové vody do domu i filtrační systém. Nejde přitom o nic sofistikovaného. V první řadě musí majitel pamatovat na pravidelné čištění okapů od listí, jehličí a jiných hrubých nečistot, jež přímo úměrně negativně ovlivňují výslednou kvalitu vody stékající do nádrží. Samozřejmostí by měla být rovněž filtrace umístěná jak ve svodu z okapu (tzv. koš), tak těsně před spádem do tanků. Velmi nepříznivě působí na čistotu vody především pyl, který se v ovzduší objevuje nejvíce na jaře. Majitel hledal dlouho materiál, který by byl tyto jemné částice schopen efektivně zachytit a v současnosti k tomu účelu využívá obyčejnou froté ponožku. Tu jen občasně kontroluje a v případě znečištění ručně propere. Je-li to díky dostatečné kapacitě nádrží a jejich naplněnosti možné, lze také v tomto pylovém období jednoduše zavřít klapky a než pylová sezóna přejde, vodu nezachytávat. A v neposlední řadě je potřeba počítat i s filtrací umístěnou těsně před čerpadlem na sací či výtlačné potrubí (nejlépe uvnitř domu). Zde je použit jemný filtr pro záchyt mechanických nečistot od velikosti 25 µm. Majitel měl ještě k tomu před čerpadlem původně instalován i chlorový filtr, který však zpomaloval chod čerpadla, a proto jej časem přemístil až za něj. V současnosti v provozu není, ostatní komponenty filtračního systému jsou dostačující. Výměna mechanického filtru probíhá jednou za několik měsíců v návaznosti na míru čistoty nasbírané vody v tancích.

Foto: Nádrže mohou být umístěny také pod zemí. Funkci izolační vrstvy pak zastoupí okolní zemina. Foto: Hamik, Shutterstock

Občasné čištění nádrží

Dvě nádrže, každá o objemu 2000 litrů, jsou vzájemně propojeny a každá z nich navíc opatřena samostatným kohoutem pro možnost kompletního vypuštění. Lze je proto kdykoli snadno vyprázdnit. V horní části cisteren je přitom ponechán dostatečně velký otvor, kterým se volně protáhne člověk, aby nádrž vyčistil (nejlépe tlakovým mycím zařízením – dle provozu každých 5-10 let). Pan David k tomu díky účinnému filtračnímu systému doposud přistupovat nemusel, jediné, co občas provede, zejména v letních vedrech, je přimíchání víčka dezinfekčního prostředku pro úpravu pitné vody (např. Savo).

Foto: Na českých zahradách jsou k nejčastěji k vidění tzv. IBC nádrže, jež jsou k sehnání i starší repasované. Foto: Hecos, Shutterstock

Úspora a pokora

Základem využívání dešťové vody je skromnost uživatelů. Pan David zvolil spotřebiče (pračku, myčku a další) s nižší spotřebou vody. Obrovské úspory vody však dosáhl především náhradou standardního WC za separační ekologickou toaletu. Šlo o jednorázovou investici ve výši 16 tisíc korun, která však v případě tříčlenné rodiny uspoří až 210 litrů vody denně (za předpokladu, že každá osoba navštíví toaletu a spláchne sedmkrát denně). Kompostovací WC totiž nepotřebuje pro svůj provoz vodovodní přípojku. Tuhý odpad padá do zadní části mísy a je shromažďován ve speciálním pytli, kde dehydruje. Asi jednou za dva měsíce je potřeba jej vynést. Tekutá část pak odchází přední částí mísy do trubky napojené do odpadu. Do tohoto potrubí je na základě doporučení výrobce pravidelně vhazován také enzymatický přírodní přípravek, který močovinu rozkládá a zabraňuje tak ucpávání odpadu močovým kamenem. Občasně musí být potrubí také propláchnuto několika decilitry vody, aby se zamezilo ucpání sifonu. Toaleta má vestavěný ventilátor na 12V (je tedy velmi úsporný a tichý), který kontinuálně odvádí výpary, takže záchod nezapáchá.

Tipy majitele:

  • Na zimu je vhodné uzavřít přívod vody do nádrží, aby do nich zbytečně neproudil studený vzduch. Připojujte zpět až tehdy, kdy taje sníh či jsou očekávány srážky.
  • Instalujte akumulační nádrže, pokud možno, na severní stranu budovy nebo do stínu, abyste se vyhnuli působení slunce. (Nádrže by měly být ve stínu obzvláště v případě, že nejsou nijak tepelně izolovány.)
  • Dbejte na průměr přepadu v horní části nádrží. Musí být stejného průměru, jako je přívodní potrubí, jež vede vodu ze svodů z okapů střechy do nádrží.
  • Kvůli riziku přetopení topného kabelu neopatřujte venkovní a podzemní část potrubí větší než dvoucentimetrovou vrstvou izolace (viz návod u topného kabelu).
  • Pozor na levná čerpadla z hypermarketů, jejichž výkon nemusí dlouhodobě dostačovat. Při malé tlakové nádrži a provozu více spotřebičů naráz, kdy čerpadlo často až permanentně spíná (a proto dlouho nevydrží), se doporučuje vyšší výkon kolem 1 kW. Vícečlenné domácnosti rozhodně využijí větší tlakovou nádobu (například 50 nebo 100 litrů, ať se stále nespíná čerpadlo).
  • Vybírejte spotřebiče s nižší spotřebou vody a zvažte vybudování separační toalety. V opačném případě je potřeba významně navýšit objem akumulačních nádrží.

Učený z nebe nespadl

Ani pan David nebyl od počátku znalý všech možností a rizik, učil se za provozu a celý systém postupně piloval tak, aby mohl být nyní – téměř 2 roky od počátku provozu – plně spokojen.

Zpočátku se například potýkal s tím, že se voda kazila. To se brzy vyřešilo a dnes by nic neměnil. Vody je dostatek, obyvatelé chaty se zatím nesetkali se situací, že by museli hledat jiný zdroj. Voda, která přichází do domu, konkrétně do sprchy, kuchyně či do pračky, je navíc naprosto čistá. A ukázalo se, že dešťová voda nezanáší potrubí ani spotřebiče kamenem; jde o nejměkčí dostupnou vodu, díky čemuž je minimalizováno i množství používaného pracího či mycího prášku. Pro zajímavost zmiňme, že celý systém zachytávání dešťové vody (nádrže, izolace a krycí bedna) stál majitele 37 tisíc korun, přičemž kdyby upustil od obednění na zakázku a vytvořil jej svépomocí z levnějších materiálů, cena by mohla být i o deset tisíc korun nižší.

Další varianty

Dešťovku můžete shromažďovat také pod povrchem země v nezámrzné hloubce, čímž odpadá potřeba aplikace izolace, již zastoupí okolní zemina. V takovém případě je mnohdy přímo v nádrži umístěno ponorné čerpadlo. Jednou z alternativ, jak schraňovat dešťovou vodu, je kromě zásobníku umístěného pod zemí například i flexibilní textilní vak o libovolném objemu. Obvykle je vyroben z vysoce odolné polyesterové tkaniny opatřené ochrannou vrstvou proti UV záření. Disponuje spojkou připojitelnou k hadici a výpustným ventilem.

Autor: Bc. Helena Široká 1)
Foto: Viz popisky

1) na základě rozhovoru s panem Davidem (příjmení neuváděno na žádost majitele)