Jedním z kroků, které mohou lesníci učinit, je obnova původních mokřadů či tůní. Foto: Aleksander Bolbot, Shutterstock
Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Šetrné lesní hospodaření jako prostředek návratu vody do české krajiny

Jak dosáhnout dobrého stavu vodních útvarů včetně těch, jež se nacházejí v českých lesích? Pomůže obnova mokřadů, revitalizace toků a výstavba nových vodních děl zadržet více vody v české krajině? Jaké změny by dle odborníků měli učinit lesní hospodáři, aby zabránili erozi a odtoku vody do moří? A jsou v dané věci v současné době podnikány nějaké kroky?

Hospodaření s vodou je dlouhodobě aktuální téma, jež rok od roku vzrůstá na důležitosti. Zdali je vody dost, o tom rozhoduje velké množství faktorů, přičemž mezi nimi vévodí i kvalita i kvantita lesních porostů. V lesích spadne totiž nejvíce srážek, přičemž stromy disponují schopností pojmout svým kořenovým systémem enormní množství vody, kterou následně postupně vypařují do okolí, čímž jej ochlazují, nastavují a stabilizují vlhkost vzduchu, potažmo přispívají ke vzniku nových lokálních dešťových srážek. Svým působením tak napomáhají doplňování podzemních vod. V okamžiku, kdy je kvalita lesů dostačující, dovedou zadržet většinu místně dopadající vody, jejíž zbylá část pak putuje dál ve formě vyrovnaných průtoků vodních toků. Jde o takzvaný malý vodní cyklus.

Zmíněný koloběh je však narušen. Vlivem zásahů člověka došlo v minulosti (zejména v 16. - 19. století, kdy byly devastovány původní jedlobukové lesy za účelem zisku stavebního dřeva a výroby dřevěného uhlí) k negativnímu snížení retenční kapacity lesů a rozkolísání odtokových poměrů, díky čemuž odtud putuje voda do moří a velkých řek podstatně rychleji než v minulosti. Kromě častěji probíraného intenzivního erozního smyvu půdy z polí dochází také k vymílání lesních půd a s tím spojenému odtoku rozpuštěných živin. Důsledkem toho je, že se voda do krajiny vrací povětšinou jen v podobě frontálních srážek. Malý cyklus vody, který utváří místní klima a tlumí rozdíly teplot, funguje jen v malé míře.

Na českém území se již skoro nevyskytují lesní vodní toky ve své přirozené podobě. Foto: Daan Kloeg, Shutterstock

Příčiny

Příčin je více. Ekologové uvádějí jako jednu z nich výsadbu monokulturních lesů, nejčastěji smrkových (navíc nepůvodního ekotypu). Vodní režim lesních povodí je destabilizovaný, řeky trpí nevyrovnanými průtoky a nedostatkem vody v létě. Zahloubená koryta řek odvádějí vodu z krajiny mnohem rychleji než v minulosti. Nejvýraznější problém však zřejmě tkví v absenci humusové složky půd, odvodnění mokřadů a náchylnosti vodotečí, které jsou často erodované na matečnou horninu; dochází k tvorbě strží, v nichž chybí voda v obdobích sucha. V lesích, v nichž se intenzivně hospodaří, chybí padlé stromy, tedy mrtvé dřevo, které by jinak efektivně akumulovalo vodu a sedimenty (bránilo by erozi) a mělo vliv na říční systémy. V údolních dnech chybí původní rozsáhlé mokřiny, na českém území se také téměř nevyskytují přirozené lesní vodní toky, které přitom v historii disponovaly i protipovodňovou funkcí. Povrchové lesní vodoteče bývají narušovány těžbou dřeva, potoky, které jsou někdy využívány jako vývozní cesty při těžbě, mají poškozená koryta a podléhají erozi. To vše urychluje odtok vody z lesů. Také těžká technika, jako jsou traktory a vyklízecí soupravy, narušuje a znečišťuje půdu a snižuje její schopnost zadržovat vodu. Významným zdrojem splavenin jsou rovněž lesní cesty poškozené transportem dříví.

Těžká technika, jako jsou traktory a vyklízecí soupravy, narušuje a znečišťuje půdu a snižuje její schopnost zadržovat vodu.Foto: Marsan, Shutterstock

Řešení

Z možných opatření, z nichž většina se shoduje se současnými doporučeními v rámci evropské metodiky k tomuto tématu, se nabízejí například:

  • volba šetrných lesnických postupů a ochrana lesní půdy před rozsáhlejším odkrytím, potažmo ztrátou zasakovacích schopností,
  • eliminace provozu těžké dopravní techniky v lesích za déletrvajících dešťů,
  • těžba dřeva i jeho vyklízení v mimovegetačním období (ve svahu s využitím lanovek),
  • speciální management biomasy po těžbě (rozkládající se stromy napomáhají zadržovat vodu, obnovovat lesní povodí a zabraňují erozi),
  • výsadba druhově pestré směsi stromů s významným podílem hlubokokořenících dřevin, optimalizace lesních cest a jejich odvodnění (například zasakovacími pásy a lapači sedimentů),
  • sanace erozních útvarů a tvorba protierozních opatření,
  • produkce bezzásahových nárazníkových pásů podél pramenných úseků lesních vodních toků s cílem zamezení průniku nadbytečných živin do vodních toků,
  • obnova lesních mokřadů a tůní.
Ponechané rozkládající se stromy napomáhají zadržovat vodu, obnovovat lesní povodí a zabraňují erozi. Foto: Petr Bonek, Shutterstock

Český projekt Vracíme vodu lesu

Důležitým projektem, jenž započal v loňském roce a souvisí s lesy i vodou, je akce Vracíme vodu lesu, který probíhá pod záštitou společnosti Lesy ČR. V roce 2019 bylo v rámci stovky zahrnutých staveb proinvestováno 230 milionů korun, koncem letoška by mělo jít o dalších 210 milionů. Kromě kapacitních úprav a staveb na vodohospodářsky významných vodních tocích (budování rozmanitých retenčních nádrží včetně rekonstrukcí historických vodních ploch), se snaha Lesů ČR o zmírnění následků sucha projevuje i revitalizací lesních vodních toků, vytvářením nových meandrů, mokřadů či tůní, navyšováním kapacit rybníků či obnovou lesů v nivách vodních toků. Účelem je zadržet vodu v české krajině a zpomalit její povrchový odtok. Stavebních akcí, jež jsou součástí tohoto projektu, je nyní v běhu několik desítek.

Výstavba nové vodní nádrže Soutok byla dokončena nedávno, pojme až 28 144 metrů krychlových vody. Foto: archiv Lesů České republiky, s.p.

Vodní nádrž Soutok

Nedávno byla dokončena kupříkladu výstavba nové vodní nádrže Soutok. Nachází se ve státních lesích mezi Choustníkovým Hradištěm a Kohoutovem v Královéhradeckém kraji. Pojme až 28 144 metrů krychlových vody a plocha hladiny může v nejzazším případě dosáhnout 1458 metrů čtverečních. „Název dostala podle soutoku dvou potoků, které ji v současné době, kdy se napouští, vydatně zásobují vodou,“ řekl lesní správce ze Dvora Králové nad Labem Tomáš Hillermann z Lesů ČR.  Podle něj jsou v místě pro vznik nádrže příznivé geomorfologické podmínky. „Podloží i sklon terénu přímo vyzývaly nádrž vybudovat,“ dodal. Stavba je nyní plně dokončena, v řešení je zápis stavby do katastru, přičemž kolaudační prohlídka nádrže proběhla minulý týden. Do výstavby nádrže Soutok bylo investováno z programu Vracíme vodu lesu šest milionů korun.

Nádrž Soutok se nachází ve státních lesích a byla vybudována v rámci programu Vracíme vodu lesu. Foto: archiv Lesů České republiky, s.p.

Tůně v Oulišti

Proběhlo a doposud nadále probíhá i množství dalších rekonstrukcí stávajících vodních nádrží, revitalizací toků či budování mokřadů či tůní, jako například u Hradci Králové v lesním komplexu Ouliště, kde došlo ke vzniku celkem pěti bezodtokých tůní o různé velikosti 80 -100 m2. Budou sloužit především k zachycení jarních vod a vod z přívalových dešťů a ke zvýšení lokální biodiverzity, především v případě vodních druhů hmyzu, chráněných a ohrožených obojživelníků a plazů, a také některých mokřadních druhů rostlin.

Tichá říčka

Z revitalizací vodních toků zmiňme Tichou říčku u Josefova Dolu na Liberecku, v Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Na celkové ploše 4,32 hektarů zde bylo vytvořeno nové koryto přirozených parametrů a dvě funkčních tůně, byly zčásti odstaveny meliorační (odvodňovací) zařízení. Tok byl vymělčen v nivě v délce 223 m. Veškeré zásahy vedly k podpoře přirozených funkcí říčky, potažmo k ochraně ohrožených mokřadních rostlin a živočichů.

Kobylí potok

Ze stejných důvodů byl revitalizován rovněž i Kobylí potok v intravilánu severomoravského Bruntálu. Bylo zde odstraněno betonové opevnění dna a břehů Kobylího potoka a rozvolněno koryto a změněna struktura jeho dna. Ve dně toku je zřízena kyneta, která má přírodě blízký charakter (meandrující trasa s vhodně zvoleným poloměrem oblouků vůči šířce, hloubce koryta a průměrnému ročnímu průtoku) a její břehy jsou stabilizovány kamennou rovnaninou z lomového kamene. Ve vhodných místech koryta došlo k rozšíření a vytvoření mikrotůní a tůní. Místy je zřízena pochůzná berma s přístupy k toku. Podélný spád toku je příčně stabilizován kamennými prahy ve dně a skluzy z lomového kamene. Následovat bude výsadba břehového porostu.

Nádrž Dolní Čtvrtník

Významnou rekonstrukcí dokončenou už v roce 2018 byla i realizace na vodní nádrži Dolní Čtvrtník ve Středočeském kraji (v areálu chráněných mokřadních luk), která je součástí důležitého migračního koridoru zvláště chráněných živočišných druhů, jako jsou kuňka obecná či skokan zelený. Došlo zde k vybudování spodní výpusti a bezpečnostního přelivu, byl odtěžen sediment z retenčního prostoru. Aktuální plocha nádrže při maximální hladině činí 0,3 hektarů při objemu zadržené vody 3 700 metrů krychlových. V současnosti probíhá výběrové řízení na rekonstrukci i nedaleké vodní nádrže Horní Čtvrtník.

Nádrž Býkov

Zmínit jsme se rozhodli také rekonstrukci vodní nádrže Býkov na Plzeňsku. Je situována v lokalitě Hromnického jezírka, jehož červené vody jsou evropským unikátem. Jde o chráněné území, jež v roce 1992 získalo status přírodní památky. V nádrži byla provedena údržba ve zdrži, konkrétně došlo k odstranění porostu, sejmutí ornice a zrušení stávajícího odvodňovacího zařízení. Byla zbudována přímá zemní hráz lichoběžníkového tvaru, jako výpustní a bezpečnostní zařízení byl vystavěn kašnový bezpečnostní přeliv s předsazeným výpustným zařízením, které tvoří dvojitý požerák (neboli kbel – typ vypouštěcího zařízení), dále úprava odpadního koryta lichoběžníkového průřezu a nakonec byly provedeny vegetační úpravy s výsadbou stromů a keřů.

Těžba dřeva ve svahu by měla v ideálním případě probíhat za použití lanovek. Foto: Radek Vicar, Shutterstock

Kromě těchto několika uvedených případů došlo i v rámci projektu k mnoha dalším realizacím, jež podporují přirozené funkce vodních toků, napomáhají zadržovat vodu v krajině či slouží jako protipovodňová opatření. Podrobné informace naleznete na webu Lesů ČR.

Závěrem

Dokonce už Mohamed údajně hlásal, že „Každý potřebuje strom, od kolébky po rakev“. Japonské přísloví zase praví „I suchý strom oživuje krajinu“. Číňané navíc proklamují, že „Když jdou kořeny hluboko, netřeba se bát větru“. A české rčení „Kdo si hledí stromku, chvály dojde u potomků“ to vše stvrzuje. Važme si lesů, hospodařme v nich šetrně a ony se nám odvděčí.

Autor: Bc. Helena Široká
Foto: Viz popisky