Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Účinnost screenových clon

Loňské léto bylo zalito sluncem bezpochyby více, než by bylo zdrávo a my jsme hledali ten nejlepší způsob, jak uniknout nepolevujícímu vedru. Diskuze, jak se co nejlépe chránit před přehřátím, jsou v takovém období obzvláště intenzivní. Pak se dostává ke slovu otázka účinnosti různých opatření. Jedním z nich je stínění pomocí screenové clony. Záměrem článku je nejen dát vodítko pro výběr screenové tkaniny, ale zejména podat tuto problematiku co nejpopulárnější formou co nejširší laické veřejnosti.

Něco o teple

Teplo je vždy z nějakého zdroje vysíláno – je to elektromagnetické záření (0,1–100 mikrometrů1) – stejně jako rádiové vlny, rentgenové paprsky, atd. Sluneční záření se rovná tepelné záření (0,1–3 mikrometry). Toto tepelné záření díky stavbě oka můžeme také vidět, ale pouze z části (asi ze 42 %, 0,4–0,7 mikrometrů). Je potřeba si to uvědomit.

Co to znamená v praxi

Tepelné toky, tedy výše zmíněné elektromagnetické záření, nemůžeme odstranit, můžeme je pouze usměrňovat. To v letním období znamená co nejvíce tepla odclonit nebo odvést mimo prostředí, ve kterém se pohybujeme, např. pomocí stínících zařízení, mezi které patří i vnější svislé clony – screeny a zamezit tak přehřívání interiéru budov. V zásadě jde o to, aby se do stíněného prostoru budovy dostalo co nejméně tepelného záření. Jak se to daří, nám říká údaj nazvaný celková propustnost slunečního záření sestavou zasklení a stínění udávané hodnotou Gtot. V exteriéru pak počítejme přímo s vlastnostmi stínění, tedy s parametrem clony jako takové. To lze jednoduše spočítat s pomocí ČSN EN 410.

Tepelné záření proniká do stíněného prostoru dvěma způsoby. Jedna jeho část přímo – tedy takové teplo, jak je vyzářil zdroj – v našem případě Slunce. Druhá část potom jako teplo ze sekundárního zdroje, kterým je clonící prvek, případně sestava clonícího prvku a zasklení (okno chráněné stíněním), a to je teplo transformované. Co vlastně tato transformace znamená?

Jde o to, že primárním zdrojem našeho záření je Slunce a to má teplotu přes 5000 °C, takže vyzařuje teplo s menší vlnovou délkou, konkrétně 0,3 až 2,5 mikrometru. Toto teplo částečně projde beze změny clonou i zasklením, částečně je pak clonou pohlceno, a to v množství, které závisí na barevném odstínu – čím tmavší, tím více záření absorbuje. Schopnost materiálu teplo přijímat je ale vždy omezená, takže ten je zase vydává zpětně do okolního prostředí. Tím se sám stává zdrojem energie, ovšem zdrojem s teplotou podstatně nižší, a to v řádu desítek stupňů. Už to není tepelné záření ze Slunce, ale teplo s vlnovou délkou, jakou má tepelné vyzařování běžného otopného tělesa v interiéru, tedy zhruba mezi 8 až 10 mikrometry. To by asi nebylo samo o sobě tak důležité. Vyvolává to však jeden efekt. Pro tepelné záření druhé složky o vlnové délce 8 až 10 mikrometrů je zasklení na rozdíl od první složky nepropustné, takže tímto sklem přímo neprojde.

Poměr těchto dvou složek pronikajícího záření je různý a závisí na barvě tkaniny. Proto zde značnou roli hraje účinek zasklení. Čím větší bude podíl transformovaného záření s vlnovou délkou 8 až 10 mikrometrů, tím více se uplatní tepelně izolační vlastnosti zasklení. Proto lépe vycházejí hodnoty Gtot pro okna při použití tmavších odstínů látek. Toto řešení je vhodné, zejména pokud je vnitřní prostor klimatizovaný a nepočítá se ve větší míře s přirozeným větráním. Pokud ovšem je požadováno přirozené větrání, je vhodnější volit světlejší odstíny tkanin, které mají vyšší odrazivost a malou pohltivost záření, protože tepelné záření vlnové délky 8 až 10 mikrometru není při otevřeném okně blokováno zasklením.

Shrnutí

Světlé barvy screenových tkanin jsou vhodné pro použití v prostorách s potřebou přirozeného větrání nebo v poloze, kde se vliv zasklení neuplatní – např. venkovní přístřešky apod.

Tmavé, metalické nebo vícebarevné odstíny je vhodné uplatnit na obvodovém plášti budovy před prosklenými plochami, jako stínění prostor s nuceným větráním.

Pomocí vnějších screenů lze dosáhnout snížení přísunu tepelného záření ve volném prostoru nebo při otevřeném okně až na cca 25 až 50 % v závislosti na místních podmínkách. Zde je žádoucí co nejsvětlejší odstín. Při zavřeném okně pak až na pouhých 8 % z celkového množství, tady je lepší použít tmavých, metalických nebo vícebarevných tkanin. To je samozřejmě vynikající účinnost.

Okno samotné, bez jakéhokoli stínění pustí dovnitř 59 %, (zde je to normové zasklení typu C, které se používá běžně jako referenční pro srovnání účinnosti různých typů a barevných odstínů stínící techniky). To ve výsledku výrazně sníží nárůst teplot ve stíněném prostoru – v průměru se pro interiér udává 5 °C a pokud budu uvažovat s klimatizací, je to výrazná úspora v nárocích na chlazení.

Výhodou screenové clony je zachování vizuálního kontaktu s vnějším prostředím díky perforaci tkaniny při zachování vysoké účinnosti stínění.

Autor: Ing. Mgr. Mirka Řezníčková
Foto: Archiv firmy