Zájem o studium na odborných školách mírně stoupá
Když se řekne Volyně, zasvěceným se vybaví Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola i světoznámý seminář Dřevostavby. Na toto téma jsme hovořili s ředitelem VOŠ a SPŠ Volyně RNDr. Jiřím Homolkou.
Není to tak dávno, co se odborné školy potýkaly s nedostatkem studentů. V čase covidu se kupodivu všeobecně zájem o řemeslo nesnížil, naopak zájemců přibylo. Popište, prosím, situaci ve vaší škole.
Zájem o odborné školy mírně vzrůstá, bohužel hlavním důvodem podle mého názoru není zvyšující se zájem o náročné technické obory, ale spíše rostoucí demografická křivka. Na druhé straně je pravda, že stále větší procento rodičů se zajímá o uplatnění svých dětí po skončení studia, což ještě před několika lety byl jev spíše výjimečný. Samozřejmě že stále ještě nevymizelo úsloví „o řemesle a zlatém dnu” a „zlatých českých ručičkách”, které má svůj původ v dobách Rakouska-Uherska a je založeno na kreativitě a schopnosti improvizace lidí v českých zemích tehdejší monarchie.
Současně si musíme přiznat, že dochází k výrazné změně jednotlivých řemesel v souvislosti s postupným pronikáním CNC technologií prakticky do všech oblastí života. Na našem typu školy je to hodně patrné. Schopnost využití CNC technologií, programování číslicově řízených strojů a projektování s využitím počítačů patří mezi rozhodující dovednosti – dnes se používá modernější slovo kompetence – potřebné pro dobré uplatnění na trhu práce a odměňování ve vyšších mzdových hladinách. Této skutečnosti jsme si velmi dobře vědomi, a proto jsme se rozhodli jít cestou pořizování nejmodernějších CNC technologií a přijímání nových mladých kolegů, kteří mají k uvedené problematice blíže a mají lepší předpoklady než moje generace.
Téma: dřevostavby
Jenom pro zajímavost – v posledních osmi letech jsme do pořízení CNC technologií, strojů a softwaru investovali téměř pětadvacet milionů korun. Současně jsme v téže době přijali do pedagogického sboru osm nových mladých pedagogických pracovníků, kteří se z velké části věnují právě zmíněné problematice. Bohužel světová pandemie zasáhla technické obory více než jiné a s tím související získávání praktických dovedností. Určitě si všichni dokážete představit, o kolik náročnější je například distanční výuka deskriptivní geometrie nebo konstrukčních cvičení v porovnání se zeměpisem, případně jinými popisnými disciplínami. O získávání praktických dovedností je škoda mluvit, právě proto jsme v době, kdy to epidemiologické podmínky umožnily, upřednostňovali výuku ve školních dílnách a v hale pro automatické zpracování dřeva. Totéž platilo i pro výuku grafických programů u ostatních studijních programů školy.
Jaké obory se u vás v současnosti vyučují, kolik ve zmiňované době vyšlo absolventů a kde všude našli uplatnění?
Sestava oborů zůstala po formální stránce nezměněná. Na střední škole máme tři technické obory, respektive studijní programy: Stavebnictví a architektura, Vnitřní prostředí budov a Navrhování nábytku a dřevěných konstrukcí s využitím CNC technologií. Z jejich názvů je patrný posun směrem k využití nejmodernějších technologií a grafických programů. Dalším oborem je Design interiéru, který patří do skupiny uměleckých oborů, ale i zde je kladen důraz na počítačovou grafiku a využití CNC technologií, byť rozsah není tak masivní jako u technických oborů. Na vyšší odborné škole máme tradiční obor Tvorba nábytku a dřevěné konstrukce, který pokrývá kompletní oblast zpracování dřeva z pohledu prakticky orientovaného terciárního vzdělávání. Navíc díky detašovanému pracovišti Technické univerzity ve Zvolenu umožňujeme nejlepším studentům souběžně studovat některý z příbuzných bakalářských programů Tvorba a konstrukce nábytku nebo Dřevěné stavby.
Připustit si, že absolvent prakticky orientovaného bakalářského programu neovládá přípravu projektů, výpočtů a dat pro zpracování na CNC stroji, je nepochopení smyslu celého terciárního sektoru vzdělávání. Navíc díky kooperaci s Domem zahraniční spolupráce mohou naši studenti hojně využívat praktických stáží v trvání několika měsíců v rámci programu Erasmus+. Je pravda, že v posledních dvou letech byly kvůli pandemii výjezdy do zahraničí komplikované, ale přesto jsme dokázali stále se zvyšující poptávku studentů uspokojit. Jenom pro zajímavost, v posledních třech letech získala škola z uvedeného programu finanční prostředky na odborné praxe a praktické stáže ve výši téměř dvou set tisíc eur.
Každoročně opouští školu přes sto studentů a vyjmenovat všechny firmy, projekční ateliéry a grafická studia, kde absolventi našli uplatnění, by přesáhlo možnosti našeho rozhovoru. Nutno podotknout, že absolventi obou typů škol úspěšně studují i na oborově spřízněných vysokých školách, což může být také jistý ukazatel dobré práce učitelů volyňské školy. Nás především těší, že většina absolventů pokračuje ve zvoleném oboru a podílejí se na úspěších českého stavebnictví včetně staveb ze dřeva, a očekáváme, že v podobném duchu se vše postupně velmi rychle promítne i v navazujících odvětvích, nábytkářském průmyslu včetně neobvyklých návrhů a designových prvků. Koneckonců v praxi si všechny naše obory v době pandemie vedly velmi dobře.
Jaké je technické zázemí vašich učeben, objevily se nějaké novinky ve vybavení, případně došlo v čase pandemie k nějakým rekonstrukcím? A nakolik covid ovlivňuje současné fungování školy?
V technickém zázemí k významnějším změnám nedošlo – s výjimkou dokončení několika drobnějších projektů na vybavení laboratoří, znásobení počtu přenosných počítačů a dataprojektorů. V době pandemie jsme se zaměřili na vymalování hlavní budovy školy, které vracíme původní barevnou podobu z roku 1933. Současně jsme výrazně zlepšili okolí domova mládeže, které konečně odpovídá požadavkům jedenadvacátého století – parkovací stání pro studenty, sportovní zázemí, lavičky, parkové úpravy a podobně.
V posledních měsících realizujeme projekt financovaný z vlastních prostředků školy na pořízení nového pětiosého obráběcího centra, zaměřeného na výrobu nábytku, za téměř pět milionů korun, díky kterému bychom měli srovnat krok s nejmodernějšími provozy na výrobu nábytku v České republice. Po úvodním pětitýdenním procvičování a dohánění mezer učiva z distanční výuky jsme v situaci, která se z hlediska vzdělávání přibližuje situaci před 11. březnem 2020, kdy byly poprvé uzavřeny školy.
Volyně a vaše školy jsou již řadu let nedílně spjaty s mezinárodním seminářem Dřevostavby. Jak, s jakým obsahem a cílem a na kdy připravujete další ročník?
Čtyřiadvacátý ročník připravujeme již potřetí a budeme doufat v pravdivost přísloví „do třetice všeho dobrého”, ačkoli jisté obavy skrýt nedokážeme. Přesto se však spoléháme na proočkování a celkové „promoření” populace, současně nás ale velmi znepokojují zprávy ze zemí, kde dochází k šíření viru i přes mnohem větší procento očkovaných občanů, než je tomu v České republice. Obavy vyplývají i z navázání přerušené tradice předchozích třiadvaceti po sobě jdoucích ročníků, které jsme pořádali nepřetržitě od roku 1997.
Sestava přednášejících, kteří jsou převážně z České a Slovenské republiky, dále z Finska, Norska, Švýcarska, Velké Británie, Německa, Rakouska a Kanady, zůstává téměř neměnná a s ohledem na vývoj v oboru bychom rádi zařadili ještě další přednášky zaměřené na nová a aktuální témata. Pochopitelně není možné vyjmenovat všechny přednášející, ale jde o nejvýznamnější představitele našich i zahraničních vysokých škol včetně výjimečných odborníků z praxe.
Naše snahy se upínají i směrem k vyváženosti konference, a proto vedle akademiků dostávají prostor i zástupci realizačních firem. K nejzajímavějším by měly patřit přednášky o vícepodlažních dřevostavbách o celkové výšce přesahující pětadvacet metrů – u nás je zatím možné stavět pouze dřevostavby do výšky dvanácti metrů –, které byly realizovány na americkém kontinentu a v Asii. S problematikou by měl vystoupit structural engineer Derek Ratzlaff z Kanady, zástupce firmy Fast & Epp, nebo diplomovaný inženýr Jan Štelcl ze švýcarské firmy SJB Kempter Fitze AG, velmi úzce spolupracující s diplomovaným inženýrem Hermannem Blumerem, jehož jméno je pro všechny účastníky volyňské konference symbolem výjimečnosti. Jistým zpestřením by mělo být vystoupení Lejly Abbasové s projektem založení dřevařské školy u kmene Masajů v Keni, kde by měla být partnerem i naše škola.
Jsme přesvědčeni, že všichni lidé se zájmem o dřevostavby, ať už jde o projektanty, architekty, realizační firmy, nebo představitele akademické sféry, tvoří významnou komunitu, která se potřebuje setkávat právě na takových akcích, jako je naše konference. To je jeden z hlavních důvodů, proč ji nechceme přesunout do „virtuálního prostoru” a uspořádat ji on-line. Současně budeme pevně doufat v celkový ústup pandemie a v uspořádání čtyřiadvacátého ročníku opět před Velikonocemi 12. až 13. dubna 2022. Stejně jako v minulých letech se budeme opírat o pomoc našich stálých partnerů, a to zejména o Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Výzkumný a vývojový ústav dřevařský, Praha, a Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT v Praze. Posledně jmenovaná instituce by měla mít v době konání konference ve školní aule workshop na téma Tepelně-vlhkostní souvislosti dřevostaveb pod vedením kandidáta věd Jana Tywoniaka.
Moc bychom si přáli, aby dvakrát odložený ročník byl nakonec jedním z nejpovedenějších, který se v průběhu posledního čtvrtstoletí pořádání ve Volyni uskutečnil.
