Opalované dřevo, kamenná dlažba a plechová střešní krytina dohromady vytváří esteticky vytříbenou architekturu.

Dřevostavba za žulovými zdmi

Nový rodinný dům z nepálených cihel a opalovaného smrkového dřeva byl vystavěn mezi žulovými stěnami původní stodoly. Ty, ponechané jako památka na znamenitou kamenickou práci dřívějších obyvatel, zachovávají starobylou atmosféru místa a efektně doplňují novostavbu, která svou finální formou respektuje lidové stavitelství. Jsou však umně zkombinovány s moderními materiály a dům se nevymyká ani současným nízkoenergetickým normám.

V rázovité krajině bývalých Sudet, nedaleko hranic s Polskem, byl v centru obce Stará Červená Voda předloni postaven dům pro dva. Starší pár, rodiče již dospělých dětí, jej zde společně se svými blízkými, přáteli a s pomocí spolužáků syna z fakulty architektury vybudovali převážně svépomocí, aby se stal prostorem, kde se bude psát další kapitola rodinné historie a kterým si splní sen o bydlení se zahradou. Díky výtečné organizaci a volbě materiálů činily celkové stavební náklady jen asi jeden a půl milionu korun. Nepodsklepená novostavba nízkoenergetického standardu o jednom nadzemním podlaží s podkrovím zaujala místo po historické stodole, z níž byla zachována část obvodového zdiva tvořeného masivními žulovými kameny. Původní rodinný dům, který se stodolou sousedil, se rovněž dočkal demolice, přičemž většina zbylých kamenů byla recyklována a použita na gabionové oplocení.

Novostavba je situována mezi původními žulovými zdmi bývalého hospodářského stavení.

Žula jako akumulační i stínicí prvek

Vraťme se však zpět k novostavbě, jejíž unikátnost, pro niž jsme se rozhodli ji čtenářům představit, spočívá v umístění mezi původními žulovými zdmi hospodářského stavení. Jejich zachování bylo od prvopočátku experimentem, architekti totiž netušili, v jakém jsou stavu. Štěstí jim však přálo a díky tomu mohou nyní zdi plnit funkci vysoce akumulačního prvku, který napomáhá udržovat vnitřní klima rodinného domu na příjemné úrovni. Mezi kamennými zdmi a dřevěným opláštěním nového objektu přitom vznikla provětrávaná mezera, která byla shora překryta oplechováním. Jak přesah původních stěn stodoly na jižní straně, tak zatahovací stínění oken vedoucích na jihovýchod a vhodná orientace oken zabraňují přehřívání stavby.

Pozn.: Jesenicku se ne nadarmo přezdívá „kraj žuly”. Žulový masiv tohoto regionu zaujímá plochu 140 km2, přičemž asi 20 procent se nachází v současném Polsku. Za počátek masové těžby žuly na Jesenicku je považován rok 1854 (lokalita Černá Voda). Snahy o zvýšení odbornosti mistrů a horníků byly završeny v Žulové roku 1886, kdy zde vznikla odborná kamenická škola, jejíž činnost byla ukončena v roce 1998. Nejvíce se v této oblasti těžilo za dob druhé světové války, kdy bylo sudetské Jesenicko součástí Německé říše. Místní žula je označována jako „slezská žula” a v komerčních kruzích je dobře známá. Vyskytují se dvě barevné varianty, přičemž žádanější a vzácnější „tmavá žula” našla využití k dekoračním účelům (pomníky, náhrobní kameny, leštěné obklady a plastiky) a naopak běžnější „světlá žula” se hojně využívá ve stavitelství (dlažební kostky a obrubníky). Slezská žula je na Jesenicku dodnes těžena, a to jak v novém lomu Černá Voda, jehož geologické podmínky umožňují těžit i relativně velké bloky o hmotnosti v řádu desítek tun, tak například v katastru obce Žulová v lomu Huttung či v okrajové části obce Nová Červená Voda. (1)
Na východní fasádě domu je umístěn nerezový komín, kterým odchází spaliny z krbu na dřevo.

Konstrukce ze dřeva a hlíny

Difuzně otevřená konstrukce domu sestává z KVH hranolů (z německého Konstruktionsvollholz) skládaných téměř bez spojovacích materiálů. Obvodové stěny mezi trámy jsou vyzděny z nepálených cihel a v interiéru omítnuty hliněnou omítkou. Stěny jsou tak schopny dobře absorbovat vzdušnou vlhkost, kterou uvolňují s ohledem na momentální vnitřní klima. Omítky byly vyráběny ručně z hlíny vytěžené v nedalekém lomu. „Skvělé bylo, že nám poradila parta místních chlapů, kteří se věnují ekologické výstavbě, jakým způsobem připravit hliněné omítky a maltu, a dokonce nám zapůjčili speciální míchačku,” chválí spolupráci autor návrhu Ondrej Palenčar z ateliéru TŘI.ČTRNÁCT architekti, který projekt vypracoval pro své rodiče. Dodejme, že vnitřní příčky tvoří buková překližka a rošt z latí 60/40.

Z venkovní strany jsou nové cihlové zdi opláštěny smrkovým hoblovaným dřevem, dodaným z nedaleké pily, jež bylo opáleno přímo na stavbě, a to plynovým hořákem. Architekti se inspirovali v Japonsku, odkud tato ochranná technika původně přišla. I u nás jde však o zavedenou metodu, tradičně užívanou především při úpravách podzemních částí dřevěných kůlů v oplocení. Zuhelnatělý povrch chrání dřevo před působením povětrnostních vlivů, hub či mikrobů. „Zkoušeli jsme různé varianty míry opálení i povrchových úprav. Nakonec jsme zvolili týkový olej, který byl do prken ošetřených ohněm jemně zataven. Tak by měla být životnost dřeva ještě více prodloužena,” dodává Ondrej Palenčar. Rámy oken jsou rovněž dřevěné, oplechovány pozinkovaným plechem a vyplněny izolačním trojsklem.

Pozn.: Nepálená cihla je využívána jak k výstavbě obvodového, tak vnitřního příčkového zdiva. Jde o tradiční tvárnice, jejichž využití ve stavebnictví sahá až do období 8000 let před naším letopočtem. Hlavní výhodou tohoto čistě přírodního materiálu, pro kterou se k němu moderní stavitelé zase vracejí, tkví v jeho schopnosti absorbovat přebytečnou vzdušnou vlhkost, kterou pak účinně přirozeně uvolňuje, kdykoli je potřeba. A to tak, aby bylo v interiéru stále udržováno zdravé mikroklima (o optimální vlhkosti vzduchu mezi 40 a 50 procenty). Cihla disponuje vysokým protialergickým potenciálem a schopností zabraňovat tvorbě plísňových spor. Zároveň nabízí vynikající akumulační, akustickoizolační i tepelněizolační vlastnosti. V ideálním případě může být stěna z nepálených cihel opatřena i hliněnou omítkou, lze ji však kombinovat i s klasickými povrchovými úpravami, jako jsou vápenná či sádrová omítka.
Obytné podkroví zahrnuje dvě místnosti s působivými výhledy do okolí.

Recyklovaný papír jako izolace

Tepelnou izolaci stavby zajišťuje foukaná celulóza, která byla zvolena pro její ekologickou nenáročnost a rychlost aplikace. Vedle toho byla v domě uplatněna také akustická izolace z minerální vlny. Střecha je dvouplášťová a pokryta je černou ocelovou krytinou s povrchovou úpravou z aluzinku připomínající falcovaný materiál. Zdrojem tepla v zimě jsou kamna na tuhá paliva, jejichž spalinová cesta ústí v exteriérový nerezový komín, umístěný na východní fasádě domu, a elektrické topné kabely. Do budoucna je zde v plánu také instalace solárního systému na ohřev vody. Pitnou vodu majitelé čerpají z řadu, dešťová voda je stahována do vsakovací jímky.

Pozn.: Celulózová izolace je cenově dostupným a poměrně ekologickým materiálem. Asi z osmdesáti procent ji tvoří recyklované noviny (rozvlákněné), které jsou při procesu zpracování chemicky upraveny za použití boraxu. Ten zabraňuje šíření případného ohně a činí tak izolaci požárně bezpečnou. Aplikace na stavbě spočívá v jejím nafoukání pneumatickou hadicí, díky čemuž její malé částice zaplní i nejmenší mezery, což napomáhá maximálně využít její izolační potenciál. Prodyšná celulóza při vhodné skladbě tepelněizolačního souvrství obvodové stěny efektivně pracuje s difúzí vodní páry, a brání tak srážení vlhkosti v obálkových konstrukcích domu a vzniku plísní. Je využívána k zaizolování vodorovných, šikmých i svislých ploch. Jde o technologii, která je na trhu již přes čtyřicet let a v případě výběru zkušeného výrobce se lze spolehnout i na její dlouhou životnost.
Kruhové okno propouští světlo do ateliéru/garáže.

Dispozice a exteriér

V prvním podlaží se nacházejí zádveří, koupelna, technická místnost, obývací pokoj s jídelnou a kuchyní a ložnice. Tato místa slouží ke každodennímu využívání stálými obyvateli domu – rodiči. „Počítali jsme také s budoucím možným omezením pohyblivosti uživatelů, a proto je celé podlaží bez prahů a v koupelně se otočí i hendikepovaný na vozíku,” říká architekt. Schodištěm v zádveří se pak vchází do obytného podkroví, které zahrnuje dvě místnosti – ložnice určené především pro návštěvy – s působivými výhledy do okolí.

Fakta:

  • Zastavěná plocha domu: 66 m 2
  • Projekt: 2016
  • Realizace: 2019
  • Náklady: 1,5 milionu korun
  • Architektonický návrh: TŘI.ČTRNÁCT architekti
  • Realizace: svépomocí

Na jižní straně domu byla vybudována kamenná terasa stíněná textilní plachtou. Stavbu nového domu doplnil také příčně situovaný ateliér/garáž (obohacený o efektní detail v podobě velkého kruhového okna), a mezi objekty tak vzniklo jakési nádvoří, centrum parcely, na němž lze pořádat třeba rodinná setkání. Zahrada je funkčně členěna na užitnou část vzadu – s vyvýšenými záhony – a obytnou terasu s malým bazénem. Postupně jsou vysazovány původní odrůdy ovocných stromů. Přibývají také malé stavby jako kůlna na dřevo a nářadí či pec na chleba.

Rodinný dům ve Staré Červené Vodě byl nominován i na Českou cenu za architekturu 2021 a obsadil první příčku kategorie Rezidenční stavby v mezinárodní architektonické soutěži BigSEE Architecture Award 2021.

Fotogalerie

Zdroje:

https://tri.strnast.com/projekt/rd-stara-cervena-voda/

www.instagram.com/tri.strnast.architekti

www.facebook.com/tri.strnast.architekti

(1) https://www.muzeumjesenik.cz/ cz/sbirky/77-dil-sestnacty-o-lidech-a-zule-na-jesenicku-i.html

Autor: Bc. Helena Široká
Foto: Ing. arch. Lukáš Ildža