archiv studia Loxia
Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Luxusní bytový komplex v sousedství Trojského zámku aneb Spojení nadčasové moderny s autentickou historií

Projekt Chateau Troja Residence, jenž zahrnuje šest umně zrekonstruovaných a sedm zbrusu nových bytových objektů, se nachází ve vysoce prestižní pražské lokalitě na vltavském nábřeží. Původní barokní hospodářský dvůr nyní nabízí na takřka jedenácti tisících metrech čtverečních bydlení v luxusních bytových jednotkách, působivé výhledy na Prahu či stylové komorní zahrady. Jak už napovídá sám francouzský název rezidence, architekti se při navrhování inspirovali zčásti právě v zemi galského kohouta, přičemž nemalý vliv na ně nepochybně měl i sloh přiléhajícího zámeckého objektu.

Čtyřleté stavební práce, které probíhaly v sousedství Trojského zámku, byly nedávno zakončeny úspěšnou kolaudací. Panský statek a hospodářský dvůr, jež zde nechal postavit hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka na konci 17. století, prošly výraznějšími stavebními změnami v minulosti již třikrát, z důvodu restitučních sporů pak objekty od roku 1980 chátraly. Roku 2002 je dokonce postihly záplavy. Tehdejší tisíciletá povodeň napáchala značné škody, vše bylo „korunováno“ ještě průsaky spodní vody.

Procesy, které vedly k dokončení stavby, lze díky striktní památkové ochraně a složitým sanačním a stavebním řešením jednoduše charakterizovat jako spletité. Investorská společnost Coast Capital Partners a autorská architektonická kancelář Loxia stály během této čtyřleté doby nejednou před rozhodováním, co dál. Ani to, že byl před zahájením výstavby zpracován pečlivý stavebnětechnický průzkum původních objektů včetně inventarizace historických prvků, nezabránilo vzniku několika překvapení. Skutečný stav konstrukcí nebyl vždy takový, jak průzkumy uváděly, a architekti se museli operativně vypořádávat s nespočtem nečekaných situací a mnohdy bylo potřeba za provozu improvizovat. Začněme však od začátku a popišme si průběh výstavby blíže.

Hydroizolační opatření historických staveb

V první řadě došlo k vysušení starého podmáčeného zdiva. V projektové dokumentaci bylo uvažováno provedení hydroizolace podsklepených objektů formou rubových injektáží a vodorovné hydroizolace pomocí chemické infuzní clony. Toto řešení bylo nakonec z důvodu mělkého založení historických objektů a úplné absence základového zdiva v některých místech náročné, až neuskutečnitelné. Došlo proto k aplikaci povlakové bitumenové hydroizolace pro horizontální konstrukce. Svislé stěny byly opatřeny kombinací nátěrové stěrkové hydroizolace na bitumenové a cementové bázi. Infuzní clony k odvlhčení zdiva byly dodrženy. Lokální neexistence základového zdiva byla řešena metodou podtryskání a podezdění stěn do patřičné hloubky.

Pozn. red.: Bitumenové stěrky, které byly v popisovaných objektech aplikovány, jsou využívány jako izolace zapuštěných konstrukcí. Stěrkují se na tu stranu, jež bude v kontaktu s vodou. Jsou vysoce odolné vůči agresivní vodě, a pokud jsou odborně zpracovány, působí jako bezešvá ochrana, kvalitativně srovnatelná s izolačními pásy. Výhodou bitumenových emulzí je výborná přilnavost i na mírně nerovné povrchy, které jsou charakteristickým znakem třeba kamenného historického zdiva. Nanášejí se velmi snadno, jak ručně zednickým hladítkem či lžící, tak stříkacími zařízeními či šnekovými čerpadly, a výsledkem je celoplošné překrytí včetně členitých ploch.

Dodavatel zvolil pro rekonstrukci podsklepených částí povlakovou bitumenovou hydroizolaci pro horizontální konstrukce. Pro svislé stěny pak kombinaci nátěrové stěrkové hydroizolace na bitumenové a cementové bázi. Foto: archiv studia Loxia

Jedním z nejšetrnějších způsobů obnovení vodorovné izolace ve zdivu je metoda chemických infuzních clon, které byly původně uvažovány i v Chateau Troja Residence. Nejčastěji užívány jsou materiály s konzistencí krému, která umožňuje snadnou aplikaci. Vyvrtáním je v úrovni, kde si přejeme vytvořit bariéru proti vlhkosti, vytvořena linie otvorů, do nichž je následně vpravena infuzní směs. Tím je vytvořena oblast v podobě pásu o šíři asi 150 mm, která brání dalšímu vzlínání vlhkosti. Výhodou této hydroizolační metody je vysoká účinnost, jednoduchost provádění a šetrnost přípravku k původním konstrukcím.

Vedle toho je areál před povodněmi chráněn valem s pevnými i mobilními stěnami. Pokud budou protipovodňová opatření instalována včas, uchrání komplex před působením vody také v případě, že výška vltavské hladiny překročí úroveň zpozorovanou v roce 2002.

Historické objekty bývalého panského statku byly mimo jiné opatřeny sanačními omítkami, které zajišťují ochranu zdiva. foto: Milan Jedlička

Sanační omítky

Z vlhkostních důvodů byly jak exteriérové fasády, tak vnitřní povrchy stěn důkladně mechanicky očištěny a zakonzervovány sanačními omítkami. Rozdíl mezi nimi a běžnými omítkami tkví ve sníženém kapilárním transportu vlhkosti ze zdiva ve srovnání s procesem difuze vodní páry. Sanační omítky zajišťují díky vyšší hustotě pórů ochranu zdiva, absorbují soli (sírany, dusičnany a chloridy) prostupující z podkladního zdiva a ukládají je ve své struktuře. Zároveň však propouštějí vodní páry. Je tak zamezeno vzniku skvrn či výkvětů na povrchu a oprýskávání omítky. Sanační omítky byly aplikovány na základě podrobného projektu sanace (vybrán byl systém společnosti Keim). V soklové části objektů byla nanesena omítka hrubší zrnitosti, přičemž proti vzlínající vlhkosti dům chrání lazurový nátěr, ostatní fasádní plochy byly opatřeny omítkami jemnější zrnitosti. Odstín omítek byl vybrán po konzultaci s památkáři a restaurátory. Architektonický ateliér Loxia správný odstín omítek volil několikakolově, snažil se tak maximálně přiblížit původnímu historickému zabarvení i struktuře povrchu.

Staré cihlové klenby byly také podrobeny rekonstrukci. foto: archiv studia Loxia

Revitalizace cenných kleneb

Rekonstrukce se dočkaly také staré cihlové klenby. Proběhlo jejich obnažení, očištění, vyspravení spár, v některých místech i dozdění. Vše se událo za podstojkování stropů a průběžného sledování pohybů budov formou měření prasklin na stěnách. Na jednom z objektů bylo přitom zjištěno rozevírání obvodových stěn a to si vynutilo statické stažení objektu táhly – ocelový pás, který je ukotven v líci zdiva, zabraňuje rozvalení zdí do stran, potažmo celkové destrukci stavby. Na jiném rekonstruovaném objektu byla nově realizována historická věž, protože stav té původní neodpovídal optimistickým předpokladům.

Panoramatický výtah

Památkově chráněné budovy byly dokonce obohaceny o výtah. Po dlouhém jednání s úředníky byl nakonec povolen a zrealizován projekt proskleného tubusu se skleněnou kabinou uvnitř. Toto řešení naplnilo představy architektů, kteří usilovali o takovou podobu výtahu, která by nepůsobila tmavě a těžce a nezastiňovala historický objekt. Na realizaci výtahu trvali proto, aby byl umožněn bezbariérový přístup do domu. Výtah nakonec disponuje elegantním designovým zpracováním v podobě kombinace nerezového materiálu se sklem (včetně celoprosklených teleskopických dveří). Luxusní atmosféru dokresluje LED osvětlení. Současně byl kladen důraz na co největší sluneční odrazivost skleněných výplní, aby nedocházelo k přehřívání vnitřku kabiny. Použito bylo sklo Stopray Vision-61 s nízkým solárním faktorem. Propouští pouze asi 30 % tepelné energie, leč nezadržuje velké množství viditelné složky slunečního záření (propustnost 70 %). Panoramatická šachta s kabinou je navíc strojně dochlazována. Tento hi-tech výtah dodala společnost MP Lifts, s. r. o. Konstrukci šachty realizovala firma ATA Engineering, s. r. o.

Po dlouhém jednání s památkáři byl nakonec zrealizován také prosklený výtah. Díky tomu je zajištěn bezbariérový přístup do všech částí domu. Foto: Milan Jedlička

Renovované společné prostory a exteriéry v historizujícím stylu

Zrenovovány byly také společné prostory bytových domů, tedy chodby a schodiště. Použita byla například hexagonální dlažba či keramické tvarovky. Právě tato dlažba nahradila v jednom z objektů původní obdobný typ, který ale nebylo možné z důvodu pokročilé degradace zachovat. Architekti studia Loxia po krátkém pátrání nalezli alternativu v podobě terakotového produktu Cotto Etrusco dovezeného z Itálie, jejž lze považovat za vlastní sestru známé půdovky. Je vyráběna klasickou technologií, smícháním těch nejlepších jílových materiálů, výpalem v cihlářské peci a bez použití mechanických zařízení. Na trhu je k nalezení mnoho jejích druhů, od režné cihelné dlažby přes pologlazovanou až po plně glazované obklady rozmanitých barevných kombinací, tvarů a formátů. Hodí se do interiéru i exteriéru.

Za zmínku stojí také řada historizujících kovářských prvků v areálu, mezi něž patří například oplocení, branky na pavlači, poklop studny či okrasná mříž nad studnou. Veškeré působivé kovářské produkty vytvářejí velmi luxusní dojem, přičemž prvním takovým, který obvykle návštěvník zahlédne, je kovaná vstupní brána z ulice Pod Havránkou. Kovářské prvky pocházejí z dílny kovářství Kacovský, zámečnické součásti pak precizně dotvořila firma Abadia, a. s.

Na vstupu do areálu z ulice Pod Havránkou se nachází velmi umně zpracovaná kovaná brána. Foto: archiv studia Loxia

Duch historie dýchl též na dveřní křídla a okna, v jejichž případě došlo jak k výměnám za nové repliky, tak částečně k repasi. Kolem oken pak byly osazeny nové, avšak od 300 let starých téměř nerozeznatelné pískovcové šambrány. Tyto repliky byly vytvořeny firmou Kámen Engineering, s. r. o. Renovace původních kousků se zhostili zástupci společnosti Bohumil Pánek – Kamenosochařství a restaurátorství.

Pozn. red.: Šambrány patří mezi dekorativní prvky na domě. Jejich název je odvozen z francouzského výrazu označujícího typ okenních lemů. Vedle ozdobné funkce slouží šambrány také jako ochrana okenních otvorů před poškozením, usnadňují osazení okenních křídel a při pohledu zvenčí je patrné též optické zvětšení oken. Většinou jde o plochý či mírně vystouplý lem různých šířek okolo okna tvořený omítkou jiné struktury, než jaká se nachází na zbytku fasády. Největší oblíbenosti nabyl právě v době renesance a baroka, v němž došlo i k výstavbě objektů v areálu současné Chateau Troja Residence. V současnosti se šambrány často kombinují s parapetním profilem či podokenní římsou (v takovém případě se lem montuje jen ze tří stran).

Novostavby v areálu doplňují svým architektonickým zpracování původní historické objekty. Obklopeny jsou krásným prostředím pražské části Trója. Foto: Milan Jedlička

Novostavby

Doron Friedman, spolumajitel investorské společnosti, prosadil také poměrně neotřelé řešení oken v novostavbách. Původně plánovaný kyvný systém byl na jeho žádost nahrazen výsuvnými systémy s trojsklem typu DayLight AC300 s tepelně izolovaným hliníkovým kompozitním profilem, jejž lze ovládat jak stisknutím tlačítka v interiéru, tak vzdáleně, například přes aplikaci v chytrém telefonu. Okna disponují otevírací plochou o velikosti až 60 %. Mimoto samostatně reagují na déšť, díky senzorům vlhkosti se zcela automaticky uzavřou.

Pohonná jednotka je téměř bezúdržbová s řídicím napětím (230 V / 1 A / cca 300 W), které je vedeno ke zdrojům řízení a napětí pomocí utěsňovacího systému. Posun oken je přitom v druhém podlaží ve směru nahoru, zatímco ve třetím patře směrem dolů. S ohledem na jiný úhel výhledu z druhého patra ve srovnání s patrem třetím je docíleno vynikajícího výhledu jen s minimálním narušením členění oken. Rámy se při posunu pohybují bezdotykově, pohon se nachází zvenku na základovém rámu, díky čemuž jsou zvuky motoru odváděny ven a nepronikají do interiéru. Výhodou je také snazší přístup k elektromotoru a pohonné jednotce.

Nové objekty v areálu Chateau Troja Residence byly vybaveny výsuvnými okennými systémy s trojsklem, které umožňují vynikající výhled s minimálním narušením členění oken. Foto: Milan Jedlička

Interesantní a navazující na místního genia loci je také podlaha z umělého kamene ve společných prostorech novostaveb, kterou dodala společnost Omega 99 spol. s r.o. . Jde o lité teraco ve světlém odstínu v kombinaci s tmavě šedým pruhem a soklovou tmavou tvarovkou. Tato kamenná drť smíchaná s betonovým pojivem se vylívá přímo na podklad podlahy. Krytina se pak vyznačuje tvrdostí a pevností, respektive odolností, a hodí se proto do namáhaného prostředí, jakým společné prostory bezpochyby jsou. Výhodou je také snadná údržba celistvého povrchu beze spár. Vedle toho byly chodby vybaveny moderními obklady stěn z nehořlavých desek.

TZB

Domy byly vybaveny teplovodním topným systémem. Voda je ohřívána ve dvou plynových kotelnách, v každé z nich se nachází dva stacionární kondenzační kotle. Rekonstruované objekty jsou propojeny s kotelnou II. kategorie pod objektem H o jmenovitém součtovém výkonu kotlů 715 kW. Za účelem minimalizace tepelných ztrát je voda do bytů vedena z kotelny pod stropem v suterénu a dále v zemině v chráněných předizolovaných potrubích. Druhá kotelna III. kategorie, určená k vytápění novostaveb, je umístěna pod objektem K a disponuje jmenovitým výkonem 440 kW. Byty jsou vybaveny klasickými radiátory pod okny a svislými vertikálními radiátory vedle prosklených výkladců. Luxusní byty v horních dvou patrech mají podlahový otopný systém. Společné prostory disponují vertikálními designovými otopnými tělesy v souladu s návrhem interiéru.

foto: Milan Jedlička

Veškeré byty, ať už jsou umístěny v nově postavených, či rekonstruovaných objektech, se vyznačují vysokým standardem bydlení. Vedle uvedených technologických i estetických prvků na tom má svůj podíl také chladicí systém, který sestává z nástěnných jednotek, jež jsou ukryty pod stropními podhledy v místnostech. Zajímavostí je také štěrbinové odvětrávání v podhledech koupelen, ukryté před pohledy uživatelů.

Za účelem zachování designové čistoty jsou tedy veškerá chladicí, tepelná a další technologická zařízení dobře schovaná. Z toho důvodu byla v podkrovních prostorech zřízena tzv. technologická terasa, kam je odváděn také například odpadní vzduch z koupelen a kuchyní.

Interiér vzorového bytu. Foto: Milan Jedlička

Bydlet jako král

Bydlet v Chateau Troja Residence se zdá jako sen. Centrum Prahy je odsud na dosah, skvosty Trojského zámku v přímém sousedství dennodenně oslňují, krásy přírody v podobě vltavského toku jsou na dohled. Současně jde o areál s intenzivním geniem loci, který byl v podobě několika rekonstruovaných budov z období baroka zachován a citlivým přístupem architektů ze studia Loxia ještě podpořen. Většina bytů si už našla své majitele. K dispozici nyní zbývá již jen několik penthousů včetně zcela unikátního velkoprostorového bytu v budově A – původním klasicistním správcovském domě, který na téměř 500 m2 plochy nabízí nebývalou úroveň komfortu a soukromí. Přejeme budoucím obyvatelům areálu, ať se jim tam líbí.

Fotogalerie

Autor: Bc. Helena Široká
Foto: Milan Jedlička, archiv architektonického studia