Millau Viaduc: nejvyšší most světa

Mosty bývají mnohdy spíše doménou inženýrů než architektů. Přitom architektura takovýchto staveb na dlouhá desetiletí velmi významně zasahuje do okolního prostředí, mění ho a působí na jeho obyvatele i návštěvníky. Most Millau Viaduc (nazvaný podle nedaleké obce Millau v jižní Francii) je od prosince součástí rychlostní komunikace, spojující Paříž s Barcelonou. Klene se přes široké údolí řeky Tarn, a už svou délkou téměř 2,5 km působí impozantně; přitom na první pohled vzácně souzní s okolní podmanivou krajinou.

Stavba století

Od zadání projektu bylo jasné, že půjde o výjimečné stavební dílo, ověnčené superlativy. Významu stavby odpovídalo i slavnostní otevření, při kterém nechyběl francouzský prezident Jacques Chirac. Vždyť také 14. prosince u jihofrancouzského Millau slavnostně otevřel nejvyšší silniční most světa, který svou výškou překonává i Eiffelovu věž.

Slavnosti se zúčastnili inženýři a dělníci, kteří se na stavbě podíleli, i bývalý ministr Jean-Claude Gayssot, který na den přesně před třemi lety symbolicky pokládal základní kámen stavby. Nechyběl přelet stíhaček, které za sebou nechávaly kouř ve francouzských barvách. Pro Francii bylo otevření mostu hlavní událostí dne, kterou přímo přenášela televize, a které tisk věnoval celé stránky. Vyzdvihovány jsou jak technické, tak estetické kvality díla, které je označováno za první velkou francouzskou stavbu století. Běžný provoz na něm odstartoval 17. prosince.

Přemostěním údolí řeky Tarn bylo podstatně zkráceno spojení mezi severem Francie a Středomořím a Španělskem. Díky mostu se vytváří nejekonomičtější spojení mezi Paříží a Perpignanem u španělských hranic. Měl by zcela eliminovat dopravní zácpy, které se v létě pravidelně u Millau tvořily.

Výstavba

Navzdory svému rozsahu bylo toto dílo postaveno za pouhých 39 měsíců. Stavbu provedla francouzská firma Eiffage, která ji také plně financovala. Náklady činily 394 milionů eur, tedy více než 11 miliard korun. Eiffage má koncesi na provozování mostu až do roku 2080. Výstavba si vyžádala víc než dva miliony hodin práce. Nebyl během nich zaznamenán žádný smrtelný úraz, nikdo dokonce neutrpěl ani vážnější zranění. Jména inženýrů a dělníků, kteří se na stavbě podíleli, jsou zaznamenána na svitku, který byl v měděné tubě zabudován do jednoho z pylonů.

Na stavbě bylo použito 85 000 krychlových metrů (nebo 205 000 tun) betonu, převážně použitého na pylony a jejich základy. Hmotnost ocelového »svršku« dosáhla 36 000 tun, což, použijeme-li opět srovnání s populární Eiffelovkou, se pro srovnání rovná hmotnosti pěti takových věží. Konstrukce mostu Most je dílem britského architekta Normana Fostera, podle jehož návrhů byly postaveny například londýnský Millenium Bridge, nový stadion ve Wembley, berlínský Reichstag nebo letiště v Hongkongu.

Konstrukční řešení mostu u Millau vyplynulo z klíčové myšlenky celého projektu, počítající zejména u pilířů s použitím takového množství materiálu, které by co nejméně zasáhlo do okolní přírody a navíc by monumentální stavbu zbytečně neprodražovalo. Beton a ocel ve vyvážené kombinaci dodává mostu dostatečnou tuhost a odolnost, nutnou například při účincích větru, a zároveň pružnost a relativní lehkost. Výsledkem je mimořádně vzdušný a odlehčený vzhled díla. Celý most je dlouhý přesně 2460 metrů.

Pole mostu se dvěma dvouproudými vozovkami je ve výši až 250 m (270 m od hladiny řeky Tarn) zavěšeno ocelovými lany na sedmi dutých železobetových pylonech, vzdálených od sebe 350 m; výška sloupů, měřeno od země k mostovce, se pohybuje od 75 do 245 m. Přičteme-li 90 m vysoké stožáry, čnící nad mostovkou, dostáváme výšku, překonávající vrchol slavné Eiffelovy věže. Pylony, se základnami o ploše 200 m2 a vybíhající až do jehlovitých špicí, jsou konstruovány tak, aby odolaly i případnému zemětřesení. Nepříznivé následky roztahování a smršťování betonového tělesa mostu jsou eliminovány speciální konstrukcí pylonů ve tvaru písmene A. Taková konstrukce nejen dovytváří působivou siluetu mostu a zvyšuje jeho stabilitu, ale navíc znamená minimální intervenci do okolní krajiny.

Bezpečnost a komfort

Předpokládá se, že po mostě denně projede 15 000 vozidel, v letní sezoně až 25 000. Stavitelé mostu, u kterého se počítá s 24 hodinovým, nepřetržitým a často velmi hustým provozem, nemohli opomenout ani bezpečnost jeho uživatelů: součástí vozovky jsou vysoce účinné bezpečnostní bariéry, speciálně vyvinuté i pro případ havárie kamionů, třímetrové průhledné větrolamy, počítající s extrémně silnými větry, bezpečnostní svodidla a osvětlení.

Nalezneme zde také monitorovací a kontrolní stanici, která každou hodinu skenuje celý most a bezpečnostní vyhledávací videookruh, napojený na automatický detekční systém (AID: automatic- incident-detection). Tento systém, využívající 18 kamer, automaticky vyhledává a předává informace o nehodách a odchylkách od normálního provozu. Pro případ nutnosti lze využít 12 nouzových telefonů, rozmístěných každých 500 m.

BIOGRAFIE

  • 1935 narozen 1. 6. v Manchesteru,
  • 1961 diplom na Manchester University,
  • 1868 - 83 spolupráce s R. „Bucky“ Fullerem na četných projektech,
  • 1961 - 62 stipendium Henry Fellowship ke studiu na Yale University, New Haven, Connecticut,
  • 1963 společně s Wendy Cheeseman, Richardem Rogersem a Gorgie Wolton zakládá Team 4,
  • 1967 společně se svojí ženou zakládá Foster Associates (1970 - 75 spol. Michael Hopkins).

Norman Foster vystudoval urbanismus a architekturu na univetzitě v Manchesteru. Po získání diplomu obdržel stipendium na renomované Yale University v New Havenu (Connecticut) a získal Master’s degree. Po návratu do Anglie založil se svou manželkou Wendy a manželi Sue a Richard Rogersovými architektonickou kancelář Team 4. Vzniklo několik projektů, například Mews-Houses v Londýně (1965) a elektrotechnický závod Reliance Controls Limited ve Wiltshire (1964 - 66). Již zde se pokusil Foster poukázat použitím modulových stavebních dílů a pohyblivých příček na budoucí potřeby v projektování.

V roce 1967 rozšířil kancelář o další partnery. Foster Associates pak postavili námořní přístav pro lodní společnost Freda Olsena v londýnských docích (1970 - 71) a správní budovu firmy Willis Faber & Dumas v Ipswichu (1974 - 75), jejíž fasáda sestává z desek skla bez rámů. Při halové stavbě Sainsbury Centra pro výtvarné umění v Norwichi (1978) byla uložena nosná konstrukce společně se zavětrovacím systémem na dvojitěskořepinovém vnějším plášti. Pro anglickou výrobní centrálu firmy Renault byla vyvinuta roku 1981 konstrukce z dutých sloupů s vyztuženými zalomenými kovovými nosníky, zdůrazněná světle žlutým zářícím nátěrem. Mistrovským dílem v preciznosti a technice se stala výšková stavba Hongkong and Shanghai Bank v Hongkongu realizovaná během pouhých pěti let (1981 - 86). Foster Associates čítali v roce dokončení asi 160 spolupracovníků.

Jedním z posledních projektů Foster Associates je Millenium Tower určená pro japonskou Osaku. Tato kuželová jehla se bude po dokončení tyčit do úctyhodných 850 m a stane se suverénně nejvyšší stavbou světa. Lidstvo tak vkročí do dalšího tisíciletí své existence i významným mezníkem na poli architektury, jehož otcem není nikdo jiný než Sir Norman Foster.

Autor: Marcel Hrdý
Foto: Archív firmy Eiffage