Kostel sv. Jana Nepomuckého představuje nadčasové dílo, které je oproštěné od jakýchkoliv konvenčních prvků dobové architektury. Zdroj: Eva Pruchova

Mystické místo Zelená hora: jeden z vrcholných Santiniho odkazů

Kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře je jednou z nejúctyhodnějších staveb, která se na našem území nachází. Vznikl díky unikátní spolupráci dvou výjimečných osobností – opata Václava Vejmluvy a slavného architekta Santiniho-Aichela, který se chopil projektu „po svém“ a bez ohledu na tehdejší zvyklosti v oblasti tvarů církevních staveb. Výsledkem je poutní kostel ve tvaru pěticípé hvězdy, jejž ocenila především až moderní doba. Dobové reakce totiž rozhodně tak kladné nebyly...

Dominantou Žďáru nad Sázavou a zároveň jeho nejznámější památkou je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.  O výjimečnosti stavby svědčí i fakt, že byla roku 1994 zařazena na seznam UNESCO. Poutní kostel je považován za vyvrcholení tvorby geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela.

K pochopení koncepce celého areálu se hodí pohled z ptačí perspektivy. Nevelký centrální kostel má unikátní půdorysné i prostorové řešení založené na symbolice pěti hvězd ve svatozáři sv. Jana Nepomuckého. Ve vrcholu kupole je osazen symbol světcova jazyka jako atribut nevyzrazení zpovědního tajemství. Kostel je obklopen unikátním ambitem složitého půdorysu.

Projekt byl proveden nezvykle rychle

Základní kámen stavby byl položen 16. května 1720. Stavba poutního kostela sv. Jana Nepomuckého se realizovala díky letité a úzké spolupráci dvou výjimečných lidí. Podnět na kostel vyšel od opata žďárského kláštera Václava Vejmluvy. Projektem stavby byl pověřen slavný architekt Jan Blažej Santini-Aichel, kterému měl opat prezentovat své představy o podobě nového svatostánku a použitých symbolech, což bylo plně v souladu s požadavkem církve: “Zadání patří otcům, provedení umělci“. Z toho poté Santini vycházel při své práci.

Autor vypracoval projekt zcela individuálně, bez ohledu na dobové zvyklosti v oblasti tvarů církevních staveb, akceptoval pouze soudobé hledisko na skladbu poutního areálu. Ještě v roce 1886 se o kostele jako o „zjevu výtvarně záhadném“ vyjadřovala spousta odborníků, mezi nimi i architekt Friedrich Radnitzký. Zajímavostí je, že kostel byl stavěn již v době, kdy ještě kanonizace Nepomuckého na svatého nebyla Vatikánem ukončena; na tehdejší dobu to byla neuvěřitelná odvaha.

Kostel je nejoriginálnější ukázkou takzvané barokní gotiky, jíž byl Santini zakladatelem. Jde o jedinečný architektonický sloh, který v sobě spojuje dynamické baroko s výrazovými prostředky gotiky. Architekti, kteří ji vytvářeli, se gotickými prvky pouze inspirovali a nekopírovali je. Konečná podoba stavby se příliš neliší od prvního plánu a přistoupeno bylo pouze k dílčím změnám.

Kostel Sv. Jana na Zelené hoře je v půdorysu i hmotě čistě barokní, stejně jako obvodní ambity s kaplemi obklopující přilehlý hřbitov. Zdroj: egeris

O záchranu kostela po požáru se postarali věřící a mnichové

Kostel se stal ihned po svém dokončení hojně navštěvovaným poutním místem. Vše ale bylo narušeno požárem v červenci 1784, při němž oheň připravil kostel i ambit o střechu. Na žádost opata Otto Steinbacha z Kranichštejna byl klášter zrušen a kostel určen k zavření. O částečnou záchranu sakrálního objektu se zasadil v 19. století kněz Matěj Josef Sychra. Chátrající kostel se poté dočkal stavební obnovy až v 70. a na počátku 80. let dvacátého století. Nutno podotknout, že veškeré práce a dokoupení toho nejnutnějšího vybavení byly financovány jenom z finančních darů, a to od věřících a bývalých žďárských mnichů.

Tvar pěticípé hvězdy na základě legendy

Kostel sv. Jana Nepomuckého stojí na půdorysu tvaru pěticípé hvězdy. Tato skutečnost má vycházet z legendy, ve které se praví, že se v místě, kde se Jan Nepomucký utopil, objevila koruna z pěti hvězd. Tento symbol se objevuje opakovaně i v dalších prvcích stavby. Areál je přístupný pěti vchody, v chrámu se nachází pět kaplí s pěti oltáři. Podle kabaly je číslo pět symbolem tajných nauk, kříže a pyramid, údajně je také číslem harmonie přesahující lidskou dovednost.

Magická symbolika čísla pět se v kostele objevuje opakovaně na řadě míst. Zdroj:  kaprik

Ambit sloužil poutníkům, později byly jeho části zazděny

Ambit okolo chrámu, která navrhoval rovněž Santini, má půdorys deseticípé hvězdy a je prolomen pěti branami. Ambit sloužil poutníkům, kteří přicházeli na Zelenou horu, aby se mohli v něm mohli skrýt před deštěm, dokonce v něm i odpočívali a nocovali. Nádvorní stěny potom při slavnostních příležitostech zdobila řada legendických a symbolických výjevů umístěných v kartuších. Kvůli tuhým zimám byly v šedesátých letech osmnáctého století některé portály z chodby do nádvoří zazděny a snižovány portály bran a kaplí.

Ambity obklopující centrální kostel jsou postaveny ve tvaru desetiúhelníku s konkávně prolomenými stěnami. Zdroj: Lubos Chlubny

Mobiliář ve znamení dalších magických čísel

Kostel bylo nutné vybavit již pro jeho zasvěcení v roce 1722. Při této příležitosti se však účastníci slavnosti museli ještě spokojit s provizorním vybavením, až posléze se přikročilo k postupnému dovybavení stálým mobiliářem. Oltář jako ústřední součást vybavení navrhoval Santini sám. Ústředním prvkem je socha sv. Jana Nepomuckého, stojícího na zeměkouli a opticky stoupajícího vzhůru. Pět osmicípých cisterciáckých hvězd na zeměkouli představuje pět kontinentů, na kterých bylo šířeno křesťanství. Zeměkoule je obklopena třemi anděly, další dva andělé po stranách odhrnují baldachýn. Nad světcovou hlavou byla ještě umístěna trojice malých andílků. Dle dobových pramenů mělo být v kostele také pět zvonů.

Jazyk jako symbol mlčenlivosti

Dominantou kopule kostela je velký červený jazyk, obklopený kruhem plamenů, z něhož prosvítají paprsky. Jazyk připomíná exhumaci ostatků Jana Nepomuckého z roku 1719, kdy byla v jeho lebce objevena živá tkáň, tehdy považována za jazyk (dnes se ví, že se jednalo o část mozku). To je však až výsledek změny v původním projektu, kde byla původně deseticípá hvězda. Znázorněný jazyk má být symbolem vítězné zbraně – meče mučedníka Jana. Některá okna v kostele mají tvar jazyka, konkrétně ta v lucernových kaplích nad vstupními vestibuly. Další okna pak vyplňuje tvar biskupské mitry, odkazující na opata Vejmluvu. Posledním tvarem, který byl zde u oken použit, je sférický rovnostranný trojúhelník, symbolizující Nejsvětější Trojici.

Zdroje:

www.zelena-hora.cz

www.zdarskypruvodce.cz

Autor: Kateřina Slezáková
Foto: Shutterstock