Stylová kavárna v horách s nádechem historie a venkova

Na česko-polské hranici v Orlických horách míjí tok Divoké Orlice řadu horských samot a osad. Jednou z nich je Orlické Záhoří. A právě v srdci této malebné krajiny se nachází kavárna působící svým vzezřením, jako by zde stála od nepaměti a s okolím splývá v dokonalé symbióze. O tom vypovídá mimo jiné i příhodný název kavárny – Kyhanka – horská květina, již se v těchto místech velmi daří.

Kavárna Kyhanka je nejen stylová a nadčasová, ale má i svůj příběh a historii sahající až do roku 1827, kdy byl položen její základní kámen. Nejedná se o typickou českou roubenku, nýbrž o roubenku v německém stylu. Tenkrát sloužila jako obytný dům a její obyvatelé byli německé národnosti. Po druhé světové válce a po okupaci pohraničí byli Němci vystěhováni. Do chalupy se v 50. letech nastěhovala rodina Neubauerových ze Svitavska. Ta měla 11 dětí, jedním z nich byla dcera Jiřina. Už od mládí vypomáhala v blízkém obchodě manželům Prausovým, kteří později odešli do Potštejna, v němž vedli hotel a později restauraci. Jiřina odešla s nimi, a tak se stala blízkou rodinnou přítelkyní. Když zemřela, roubenku zdědila paní Martincová. Společně s manželem a jejich dvěma dcerami, Kateřinou a Michaelou, dokázali s citem a promyšleností proměnit starou roubenku v kavárnu, jež už na první pohled skýtá potěchu oka i duše. Stavba představuje synonymum útulného a stylového místa respektujícího historii i přírodu. Oni sami o ní smýšlí takto: „Přáli jsme si vybudovat kavárnu, která nebude jen prázdným místem a cizím prostorem, ale bude místem setkávání starých známých i nových tváří nad šálkem výborné kávy a skvělých dezertů. Budovali jsme kavárnu srdcem a doufáme, že to bude znát.”

Původní stav a následná rekonstrukce

Za celou přestavbou a renovací roubenky stojí především pan Josef Martinec. Díky své zručnosti dokázal veškeré stavební i truhlářské práce vykonat téměř sám, pouze s pomocí své rodiny.

Vše začalo v roce 2013. Od tohoto roku až do roku 2015 se vybavovala dokumentace týkající se stavebního řízení. Jakmile se daly tyto záležitosti do pořádku, začalo se vyklízet. Podle pana Martince právě tato část přestavby byla tou nejnáročnější.

Nehledě na to, že nikdo z projektantů neměl zájem se náročného úkolu ujmout, všichni radili roubenku zbourat z důvodu, že byla naspodu uhnilá. Pana Martince a jeho rodinu to však neodradilo a s veškerou energií se pustili do obtížné přestavby.

Po vyklizení chalupy přišlo na řadu čištění a demolice ztrouchnivělých částí. Stavení bylo podepřeno, vyheverováno a zafixováno trámy, čímž se srovnala i jeho střecha. Protože se ale trámy, které byly původní, povytáhly z klenby, prasknul dole kamenný sklep. Musel se tedy podbetonovat a vyzdít, což s sebou ale přineslo nemalou výhodu. Celá stavba se tím zpevnila.

Roubení

Po těchto komplikacích a základových pracích nastal čas na to hlavní, na roubení. Jedná se o jednu z nejstarších technologií dřevěných stavebních konstrukcí preferovanou i v moderní výstavbě. Mezi její přednosti patří poměrně slušná tepelná izolace a z toho vyplývající energetická nenáročnost a ekologičnost. Roubení se v zásadě provádí kladením neopracovaných kmenů, nebo hraněných či polohraněných trámů na sebe ve vodorovném směru, čímž se vytváří nosná stěna. Stabilita konstrukce se řeší provázáním jednotlivých prvků v rozích stavby. To je realizováno několika způsoby. Nejjednodušší způsob je vazba pomocí přesahů na rybinu. Tím se v rozích budovy vytvoří záhlaví typické pro tyto stavby, především pro lidovou architekturu využívající tuto technologii. I tento těžký úkol zdolal pan Martinec téměř svépomocí.

V hlavní roli nejen dřevo

Ač by si náhodný kolemjdoucí či návštěvník na první pohled pomyslel, že celá stavba je jen ze dřeva, opak je pravdou. Jeden z dominantních stavebních prvků roubenky tvoří nepřehlédnutelná zelená okna. Protože jsou obložena dřevem, působí dřevěným dojmem vše. Nicméně okna jsou plastová. Tento materiál byl zvolen záměrně z důvodu lepšího těsnění kvůli místním povětrnostním podmínkám. Jasnou volbou se stala tedy i trojskla. Vchodové dveře jsou ze dřeva, ale dle majitelek už jsou zde více znát úniky tepla. Přízemí stavby je nově opatřeno podlahovým vytápěním, proto je rovnoměrně vyhřáto a navzdory kvalitnímu těsnění oken zde nevyvstávají nejmenší problémy s vlhkostí či plísněmi. V současné době je v provozu elektrokotel, plánuje se ale tepelné čerpadlo. V soukromé části navíc bude teplo ještě zajišťovat pec s výměníkem.

Česko z jiného úhlu: Ohrožené architektonické skvosty, které čekají na záchranu

Památky bez majitele a objekty určené k demolici dnes najdete doslova v každém koutu naší země. Pomalu mizející stavby leží na srdci místním, památkářům, ale i starostům, kteří…

Dřevěné jsou i původní podlahy v prvním patře. V kavárně a v ostatních prostorech v přízemí byla položena dlažba.

Speciální a originální materiál zde představuje zámělský pískovec, z něhož je nadstřešní část komína, který však má původní desku a kamennou hlavu. Obložení kolem vchodových dveří a přístupové zápraží vyplňuje rovněž zámělský pískovec.

Také ve volbě střešní krytiny se rodina rozhodla zvolit originální, moderní a zároveň ekologickou cestu. Využili krytinu ze stoprocentně recyklovaného plastu, ve vzhledu imitace břidlice. Je vhodná pro použití na celobedněných střešních konstrukcích. Její tradiční design zajišťuje maloformátový skládaný tvar imitující břidlici používanou v dřívější době.

Vše promyšleno do posledního detailu

Celkový návrh a vzhled kavárny má spojitost se svým názvem, o němž obě sestry dlouho přemýšlely a stále nenacházely ten pravý. Nejprve se pochopitelně nabízel název po původní majitelce, Jiřině. Nicméně, aby byla celá stavba dotažena k dokonalosti, žádala si i originální jméno. Dalším návrhem se stal název Café Glas z důvodu, že před válkou představovalo Orlické Záhoří průmyslovou oblast. Dařilo se zde výrobě parket a skla, proto Café Glas. Ovšem ani tento název neuspokojoval příliš rodinné představy, už jen proto, že nebyl český. A tak, když se při základových pracích odhaloval interiér, nalezly se staré německé látkové tapety, jež byly v roubenkách neobvyklé. Zářily zelenorůžovou barvou. Právě ta se stala inspirací nejen oknům, ale také samotnému názvu. Sestry zapátraly v historii Orlického Záhoří a dočetly se, že v okolí Kunštátu (části Orlického Záhoří, v němž se nachází roubenka) se rozkládá chráněná krajinná oblast. V ní se v rašeliništích vyskytuje ohrožený druh horské květiny Andromedy polifolia, česky kyhanka sivolistá, s drobnými růžovými květy ve tvaru zvonku, přičemž barvy rostliny nápadně připomínaly historickou tapetu. Vše najednou zapadlo do sebe a vše bylo rázem jasné. Název a také design, tvary a barvy celého interiéru, jímž dala květina směr. Zkrátka dámské, ženské, jemné, neokoukané. Vše se prolnulo a splynulo v jeden ucelený koncept – historie, příroda, barvy i kavárna.

Motivy květiny se odrážejí především v interiéru. V přízemí je malá kavárna s designovým dětským koutkem a nahoře pak ubytování v podobě dvou apartmánů. Návrhy vnitřních prostor pomáhala rodině vymýšlet designová projektantka. Půvabný dětský koutek představuje velký polštářový dort s tematickými dřevěnými hračkami a velkými pufíky ve tvaru makronek. Růžové tapety na zdi s kytkou kyhankou dotvářejí jeho pohodovou a zároveň trochu tajemnou atmosféru.

V podobě květů této rostliny si nechala rodina na zakázku zhotovit i lustry v kavárně. Jejich zvonečkový tvar a bílá barva dodává celému prostoru nádech svěžesti a romantiky okolní horské přírody. Naproti tomu pro lustry v apartmánech byl záměrně zvolen spíše styl industriální, a to skleněný kryt v kombinaci s černou úchytkou jako připomínka dřívější zlaté éry sklářského průmyslu.

Horská chata jako z pohádky

Zvenčí nenápadná chata Beldov situovaná v podhůří Jizerských hor působí skromně až pokorně. Nedávno zrekonstruovaný objekt zapadá do charakteru převážně rekreační lokality, v níž…

Veškerý interiérový nábytek je dřevěný, stoly a ostatní vybavení v kavárně si pan Martinec vyrobil sám, taktéž stoly na venkovní terase.

K dokonalosti vše dotáhla paní Martincová, jež se stará se o zahradu kolem roubenky a po celý rok zde sází květiny všeho druhu. Kouzelná je pak chalupa především na jaře, kdy ji krášlí barevné tulipány.

Zajímavosti a tipy

Kavárna disponuje kapacitou dvaceti míst k sezení a v letních měsících je k dispozici terasa. Návštěvníci si pochutnají na výběrové kávě a prvotřídních dezertech vlastní výroby. Otevřeno je vždy o víkendu. K její atraktivitě přispívá nejen horská příroda, ale také mnoho zajímavých míst v okolí, která po vypití lahodné kávičky v Kyhance stojí jistě za to navštívit. Sportovci ocení mnoho cyklistických a turistických stezek a všichni by povinně měli zavítat do blízkého Neratova, jehož dominantou je kostel Nanebevzetí Panny Marie s originální prosklenou střechou. Za zmínku stojí jistě také nedaleká stylová rozhledna na Velké Deštné, teprve nedávno vystavěná. Lákadlem pro turisty a hlavně historiky by mohlo být mnoho válečných bunkrů v okolí, z nichž největším a nejvýznamnějším je pevnost Hanička.

Roubenka a kavárna Kyhanka v Orlickém Záhoří zhmotňuje vše, čeho může být člověk schopen, když má vůli věci dotáhnout až do konce. Zde je navíc patrné, že veškeré prvky stavby, ať už venkovní či interiérové, byly propracovány a promyšleny s velkým citem a zaměřením na detail. Stavba v sobě zahrnuje historii přesahující nejen rodinný příběh, ba naopak její prvky symbolizují dobu jejího vzniku. V roubence se tak prolíná historie, příroda a moderní doba. Takových staveb mnoho není, anebo jsou málo známé, proto je třeba si jich vážit a obdivovat je, lépe řečeno jejich tvůrce.

Fotogalerie