Foto: Martin Bergsma
Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Velké shrnutí střešních krytin a jejich parametrů

Přinášíme výběr desítky nejčastěji aplikovaných střešních krytin a pomůžeme s výběrem té pravé pro vás. Finální výběr materiálu a formátu totiž není tak snadný, jak se na první pohled může jevit. Odvíjí se od mnoha parametrů jako je cena, původ produktu, jeho odolnost, hmotnost a mnoho dalších. Roli hraje nepochybně také druh nosné konstrukce domu, sklon střechy a všeobecně způsob výstavby či rekonstrukce.

Střecha nad hlavou, toť slovní spojení, které mluví za vše. Vybíráme-li krytinu na střechu, která je nejexponovanější a nejzatěžovanější konstrukcí na domě, jde nám především o ochranu objektu i jeho obyvatel před povětrnostními vlivy. Hned v závěsu za tím je design vybraného materiálu, který pokud by byl zvolen špatně, dovede významně narušit vzhled celého domu. A finální volba samozřejmě závisí i na tom, jestli jde o střechu plochou, šikmou (pod 5 °) či strmou (nad 45 °).

V první řadě by měl investor zvážit vlivy, které budou v oblasti, kde se stavba nachází, na střechu nejčastěji působit. Na vhodnost a výslednou trvanlivost střešních materiálů působí například nadmořská výška a obvyklé množství srážek v daném místě (nejen v podobě deště, ale i sněhu a krup) či síla větru. Zejména v horských oblastech s vysoce proměnlivými klimatickými podmínkami bychom měli být obzvláště na pozoru a volit odolnější produkty, jejichž vlastnosti jsou neměnné i při častém a dlouhodobém účinku nepříznivého počasí. Na střechu může negativně působit také rychlé kolísání teplot či intenzivní sluneční záření. Stavební konstrukce, střechy nevyjímaje, mohou být degradovány i chemickými emisemi (např. oxidem siřičitým) v ovzduší v průmyslových oblastech. Tyto látky totiž v atmosféře interagují se vzdušnou vlhkostí nebo třeba UV zářením a ozónem, a mohou tak způsobovat korozi a všeobecné stárnutí některých materiálů. Za pozornost stojí i biologické vlivy, přičemž v případě střech jde zejména o hrozbu napadení konstrukcí rozmanitými houbami, plísněmi či hmyzem. Životnost střech, zejména v městských historických centrech, často snižuje i působení ptačího trusu, ale též vibrace pocházející od silnic zatěžovaných hustou dopravou.

Následuje přehledný výčet desítky nejfrekventovanějších střešních materiálů u nás a popis jejich vlastností:

Střešní tašky

Klasické tašky se osazují na nosné střešní dřevěné latě, jsou tradičně nejpopulárnější střešní krytinou. Vyrábějí se nejčastěji jako cihelné nebo betonové tašky. V obojím případě jde obvykle o kvalitní skládanou krytinu vyšší hmotnosti, která navíc působí vysoce estetickým dojmem.

Tradiční pálená keramická taška se vyrábí z cihlářské hlíny, z níž se táhnou či razí jednotlivé kusy, jež se pak vysuší a vypálí. Je součástí mnoha historických budov, jejichž střechy často pokrývá i sto let bez výrazné změny vzhledu a technických vlastností, a díky svému nadčasovému designu je také oblíbenou volbou stavitelů současných domů. Vybírat lze mezi tzv. bobrovkami (plochá taška), francouzskými taškami, esovkami (dvakrát zakřivenými), prejzy (dvojího žlábkovitého tvaru) a korýtky, hřebenáči (žlábkovitými) nebo falcovkami (plochými profilovanými s drážkami po obvodě). Povrchově jsou pálené tašky upravovány povlakem keramických směsí a výsledkem je buď glazovaná, tedy lesklá taška, nebo engoba v matném či polomatném zpracování. Výsledná barevnost je poměrně variabilní.

Kvalitu pálené tašky před pokládkou snadno ověříte poklepem. Zazní-li zvonivý zvuk, jde o dobrý kus, naopak pokud zní dutě, znamená to, že je její struktura narušená – například v podobě vnitřních trhlin.

Česká tradice často velí zvolit na střechu pálenou krytinu. Co takhle zkusit světlý odstín, který napomůže eliminovat přehřívání podkroví? Foto: kim7

Výhodou klasické pálené tašky je její elegantní design, pomalé stárnutí materiálu a odolnost vůči UV záření. Zmínit je nutné i schopnost hlíny dobře izolovat a co především – akumulovat teplo. Výsledkem je krytina, která stabilizuje teplotu v podkroví, zejména pokud je vhodně zbarvená, a to jak v létě, tak v zimě. Jde navíc o plně recyklovatelný materiál.

Je však zapotřebí brát na vědomí nároky, které keramická taška klade na konstrukci krovu. Pálenou tašku lze navíc instalovat pouze na střechy o sklonu minimálně 20 ° a více (dle konkrétního typu tašky). Nemalou roli hraje také cena, která je ve srovnání s jinými střešními krytinami poněkud vyšší.

Betonové střešní tašky se díky jednodušším výrobním procesům nacházejí v nižší cenové kategorii než pálené tašky. Vyrábějí se z portlandského cementu, písku, a vody. Materiál je po smíchání jednotlivých složek zhutněn a zformován do formy pásu, který je rozřezán do formy střešní tašky. Následuje barevný nástřik, po čemž produkty dozrávají cca 8 hodin v sušicí komoře. Posledním krokem výrobního procesu je nános ochranné povrchové vrstvy. Výrobní technologie a hustota materiálu činí betonové tašky vysoce odolnými vůči povětrnostním, chemickým i mechanickým vlivům. Výhodou je také jejich celková pevnost a nenasákavost. Životnost přesahuje i 100 let. Potenciální nevýhoda betonové krytiny spočívá v zásadě jen ve vysoké hmotnosti, potažmo náročnosti na nosnou konstrukci. Nejnižší požadovaný sklon střechy je 17 °.

Betonové tašky jsou pevné, nenasákavé a trvanlivé. Foto: rzoze19

Asfalt / bitumen

Co si představit pod názvem asfaltová, případně bitumenová střešní krytina? Jde o závěrečný tuhý produkt kontinuální „frakční destilace“, nověji rektifikace ropy vyztužený skelnou, polymerovou či textilní složkou a upravený válcováním. Povrchově upravena bývá (v případě, že nejde o modifikovanou, tzv. APP krytinu) hrubozrným minerálním posypem, granulátem či kovovým reflexním nátěrem, které fungují jako ochrana před UV zářením a často určují barevnost krytiny. Nepopiratelnými pozitivy asfaltové krytiny, které z ní učinily velmi frekventované střešní řešení, je její nízkorozpočtovost a rychlost instalace (nejčastěji na rovný podklad z prken nebo desek typu OSB ap.). Disponuje nízkou hmotností při současné vysoké pružnosti a pevnosti. Životnost činí i několik desetiletí, výhoda spočívá i v případné opravě, která je snadná. Vzhledově se někdy podobá plechové krytině, na rozdíl od ní ovšem nepodléhá korozi. Lze ji navíc instalovat na střechy o téměř jakémkoli sklonu. Hlavním negativem asfaltové střešní krytiny je však nízká požární odolnost.

Kromě jednoduchých asfaltových pásů jsou dostupné též asfaltové šindele rozmanitých tvarů a barevných povrchových úprav, oblíbené jsou i bitumenové vlnité desky.

Asfaltová krytina patří mezi nejlevnější střešní řešení. Její výhodou je také rychlost instalace. Foto: Radovan1

Plech

Čím dál populárnější je plechová střešní krytina. V současnosti je vyráběna z velmi odolných kovů a výsledné výrobky jsou v případě potřeby žárově pokovovány či potahovány organickými povlaky (poplastovávány). Řadíme sem jak plechové panely, tak vlnité či trapézové desky, plechovou krytinu imitující tvar keramických tradičních tašek, tzv. snap-lock panely (profilované panely s podélnými spoji a snadnou instalací), ale také třeba sendvičové panely tvořené dvěma trapézovými plechy s výplní z tepelného izolantu. Materiálově je zde řeč o oceli, hliníku, mědi či titan-zinku. Na trhu jsou přitom čím dál sofistikovanější systémy se speciálně tvarovanými zámky, jež dovolují použít plechovou krytinu na střechách s čím dál nižším sklonem (už od cca 8 °).

Dříve tradovaný názor, že plechová krytina se hodí jen do oblastí s celoročně příznivými povětrnostními podmínkami, už neplatí. Moderní plechová krytina je v případě, že je správně provedena, velmi odolná, nenasákavá a trvanlivá. Je potřeba plechy ukotvit hřeby či vruty, a to zejména v místech překryvu. Zohlednit bychom měli též v místě obvykle převládající směr větru (v ČR je to většinou severozápadní).

Plechová krytina díky své nízké hmotnosti nezatěžuje krovy, při montáži vzniká minimum odpadu, pokládka bývá rychlá a je snadné instalovat ji i svépomocí. V mnohých případech se navíc můžete těšit i na estetický výsledek, který kromě originálního vzhledu, jenž dodává střeše například hliníková falcovaná krytina, může imitovat i pálenou tašku. Je však potřeba počítat s vyššími pořizovacími náklady.

Plechová střecha svým designem dovede umně doplnit celkový vzhled objektu. Je navíc odolná a její pokládka je snadná. Foto: Orrathai Poolsawat

Cement

Cementová krytina sestává z kompozitního materiálu na bázi portlandského cementu, buničiny a umělých vláken, případně dřevních vláken či třísek. Povrchově je opatřována nástřikem cementovým mlékem s pigmentem a barvou. Je dostupná jako šablonová krytina v různých tvarech a velikostech. Výhodou je, že kromě střechy o sklonu minimálně 17 ° ji lze využít též jako fasádní obklad. Je často volena jako náhrada za eternit a vhodná je i do oblastí s tvrdými klimatickými podmínkami. Vyznačuje se nadstandardní životností. Díky nízké hmotnosti a snadné realizaci obloukových tvarů neklade vysoké nároky na krov ani schopnosti montážníků. Klade se buď systémem pokládky na latě a kontralatě, který přináší výhodu provětrávání, či na bednění, pod kterým je provedena větraná mezera. Cena je příznivá.

Cementová krytina je směsí cementu s příměsemi, například v podobě dřevních vláken nebo třísek. Foto: Phoyen Chatta

Plast

Ačkoli mnohé odrazuje už samotná materiálová podstata této krytiny, je třeba říci, že není plast jako plast. Například střecha z polyesteru či polykarbonátu nabízí dobrou službu. Investoři také často volí krytinu z recyklovaného plastu, což výslednému řešení dodává nádech ekologie.

Plastová krytina většinou napodobuje tvarem a vzhledem tradiční materiály a výsledkem je mnohdy výrobek z určité vzdálenosti nerozeznatelný od dřevěných došků, keramické bobrovky, betonových tašek, břidlice ap.. Žádaná je také průsvitná plastová krytina, která, jsouc místně či občasně vložená mezi jiné materiálové varianty, propouští denní světlo do podkroví.

Výhodná je i cena plastové krytiny a také její plošná hmotnost (méně než 25 kg/m2). Většinou je i pochozí, tedy mechanicky odolná, a rezistentní vůči porostu mechů. Leč na rozdíl od těžké, zejména betonové krytiny, akumuluje jen velmi málo tepla, a má tak jen minimální tepelně-stabilizační účinek. Při montáži plastové krytiny je navíc zapotřebí pamatovat na její vyšší teplotní roztažnost a tomu přizpůsobit přesahy a napojení jejích pásů či prvků. Plast je hořlavý. Nevýhodou bývá i rychlá ztráta původní barvy vlivem působení slunečního záření. To vše ji předurčuje jeho k použití spíše jen na pergolách či zahradních domcích.

Plastová krytina je nejčastěji používána na pergolách či rozmanitých přístřešcích. Foto: Ralf Geithe

Dřevo

S postupujícím trendem využívání obnovitelných zdrojů se do popředí zájmu dostává dřevo. Je využíváno jako konstrukční a nosný materiál, ale též jako střešní krytina. Dřevěné střešní desky (z nehoblovaných prken) nebo tradiční šindele, které v záplavě moderních materiálů téměř upadly v zapomnění, opět získávají své zastánce. Krytina nejrůznějších tvarů (čtverec, kosočtverec, oktagon a další) je vyráběna z jedlového, smrkového a modřínového dřeva, může jít i o produkty z jasanu, sekvoje či topolu. Šindele jsou buď ručně štípané (špalek je opracováván radiálním směrem, což výrobku dodává odolnost) nebo průmyslově řezané; ty se pak vyznačují stejnorodostí (kvůli riziku porušení povrchové struktury je ale nutné je opatřit povrchovou ochranou). Dřevěné šindele lze použít jak na střeše, tak i jako fasádní obklad. Jsou lehké, nezatěžují střešní ani stěnovou obvodovou konstrukci, a v případě poškození jsou velmi snadno nahraditelné. Nevýhodou bývá nízká požární odolnost.

Dřevěné šindele jsou tradiční, ekologickou a nadmíru estetickou střešní krytinou. Foto: Valentina Proskurina

Břidlice

Mezi luxusnější, a tedy i finančně méně dostupné střešní krytiny se řadí ty břidlicové (cena se odvíjí od složitého procesu těžby přírodního kamene a následného zpracovatelského postupu, jehož výsledkem jsou finální desky). Stejně jako v případě dřevěných šindelí či pálených tašek jde o čistě přírodní materiál, který tedy uspokojí svou ekologičností a navíc poskytne domu půvab a originální výraz. Vyšší cenu této krytiny ospravedlní hlavně technické vlastnosti horniny. Díky nim a při správném provedení získá střecha unikátní životnost, jež přesahuje i dvě stě let, a to beze změn jak technických, tak pohledových charakteristik. Břidlice prakticky neabsorbuje vlhkost (ani svými okraji, a tedy nemá tzv. vnitřní kapilaritu), díky čemuž je vysoce mrazuvzdorná. Navíc úspěšně vzdoruje i ohni. Je pevná a odolná vůči deformaci. Široký sortiment tvarů, jako je čtverec, kosodélník, bobrovka, voština či rybí šupina, a také zajímavé barevné možnosti zahrnující mimo nejznámější černou třeba i zelenou, načervenalou či fialovou barvu dovolují vytvářet na střeše, ale i na fasádě, rozmanité kompozice. Finální vzhled objektu se tak nezřídka stává unikátním.

Břidlice je mrazuvzdorná hornina, která mimo efektní design nabízí také například výborné tepelně-akumulační vlastnosti. Foto: inter reality

Břidlice navíc disponuje vynikajícími tepelně-akumulačními vlastnostmi, díky kterým krytina z ní tvořená napomáhá tlumit velké teplotní změny, k nimiž dochází v zejména za slunných letních dní.

Hmotnost této krytiny se pohybuje v rozmezí 20-30 kg/m2, a je proto často nutné posílit vazníky, aby snesly takové zatížení. Pokrývání střechy břidlicovými deskami navíc vyžaduje praxi. Šablony jsou dodávány již s otvory pro hřebíky, kterých je na každou desku zapotřebí nejméně dva kusy a pokládka probíhá na plné bednění s podkladním pásem, případně na střešní latě tloušťky 4 – 9 milimetrů. Úhel sklonu střechy by měl činit 12 – 30 ° (čím vyšší úhel, tím menší břidlicové desky jsou použity).

Rostlina

Výrazným trendem, který propojuje současnou architekturu staveb s projektováním zahrad, jsou zelené fasády a střechy. Mimo to, že jsou rostliny na střeše ozdobou stavby (navíc se jejich podoba v průběhu roku proměňuje a vytváří tak dynamický architektonický prvek), tyto také zadržují dešťovou vodu (až celou polovinu vodních srážek), čímž zajišťují její následné odpařování, potažmo přirozené ochlazování daného mikroklimatu. Vegetace rovněž chrání střešní konstrukci před působením slunečního záření a velkým rozkmitem povrchové teploty střechy. Zelené střechy spotřebovávají CO2, produkují kyslík, čistí ovzduší od prachu, slouží jako obživa ptáků nebo hmyzu. Střešní souvrství výborně tlumí hluk a tepelně izoluje dům.

Existují dvě základní varianty střešní vegetace. První z nich, extenzivní zeleň, lze aplikovat i na střechy s nižší únosností či na střechy sklonité, případně na starší rekonstruované objekty. Pokud by i přesto hrozilo nadměrné přitížení nosné konstrukce, lze část vegetačního souvrství nahradit speciálními deskami z minerálních vláken (jež lze osadit nenáročnými rostlinami). Z rostlin, které jsou základním kamenem extenzivních zelených střech, jmenujme především odolné trvalky, skalničky a suchomilné rostliny jako jsou rozchodníky (svými listy zadržují vodu), které jsou předpěstovávány na polích a na střechu pak kladeny ve formě „koberců“. Případně lze na střechu umístit rostliny v květináčích či popínavou zeleň jako je vistárie nebo břečťan. Příklad souvrství tohoto typu střechy: nosná konstrukce – střešní plášť ukončený hydroizolační vrstvou – hydroakumulační a drenážní vrstva – filtrační vrstva – vegetační vrstva.

Zelené střechy skýtají nespočet výhod. Je však potřeba počítat s vyšší cenou. Foto: josefkubes

Druhým typem je intenzivní zeleň. Ta se může klidně stát i střešní terasou či městským miniparkem. Lze ji však instalovat jen na střešních konstrukcích s únosností nad 1000 kg.m-2. Jsou na ní využívány rozmanité druhy květin, keřů i nízkých stromů. Střešní souvrství může být sestaveno i takto: nosná konstrukce – střešní plášť ukončený hydroizolační vrstvou – separační a dilatační vrstva (geotextilie) – hydroakumulační a drenážní vrstva – filtrační vrstva – zemina.

A jak jsou zelené střechy zavlažovány, když neprší? Buď nadpovrchovým systémem, kdy jsou rostliny skrápěny ze vzduchu, či podpovrchově díky rozvodu perforovaného potrubí obaleného filtrační tkaninou, které propouští vodu přímo do vegetační vrstvy. Druhý systém je obvykle řízen počítačem napojeným na vlhkostní senzory.

Ačkoliv se může zdát, že zelená střecha je snem takřka každého majitele nemovitosti, i ona má své nevýhody. Jde o finančně náročné řešení vyplývající ze složitého konstrukčního řešení i samotné instalace nebo z potřeby zesílení nosné střešní konstrukce. Pokládku jednotlivých vrstev včetně výsadby je navíc vhodné svěřit odborníkům – kupříkladu hydroizolace musí být provedena s maximální pečlivostí a absolutně správně, aby bylo eliminováno riziko průniku vlhkosti do nosných konstrukcí. Je také zapotřebí dát si pozor na tvrzení výrobců o ekologičnosti řešení, které je vzhledem k původu použitých materiálů na hydroizolaci, filtraci a další součásti více než sporné.

Solární tašky jsou hitem poslední doby. Přeměňují sluneční záření na elektrickou energii a přitom perfektně zapadají mezi okolní tradičnější krytinu, například betonovou či břidlicovou. Foto: archiv redakce

Solární tašky

A jako perličku na konec uveďme fotovoltaické tašky. Jsou díky svým moderním tvarům napodobujícím klasickou střešní tašku většinou integrovány do střechy tak, že je mnohdy nelze rozpoznat od sousedících obyčejných tašek z betonu nebo třeba břidlicové krytiny. Vzhledem k ploše střechy navíc disponují vysokou produktivitou, která umožňuje realizovat letní energetický provoz domu z „vlastní“ sluneční energie. Kabeláž je minimalisticky řešená a ukryta ve spodní části.

Související články

Autor: Bc. Helena Široká
Foto: Shutterstock