Tepelná norma a postavení reflexní izolace

Reflexní izolace pracují se sálavou (zářivou) složkou prostupu tepla v tepelněizolační vzduchové mezeře, kde sálání – s výjimkou velmi tenkých mezer – převažuje nad vedením a prouděním tepla. Při správné tloušťce mezery a vysoké termoreflexi jejích okrajů snížíme prostup tepla na hodnoty převyšující běžně používané izolace na bázi EPS, PUR/PIR, minerální vlny atd.

Princip reflexních izolací se od běžných izolací liší, a proto je dobré mu porozumět. Reflexní izolace je totiž v zásadě tepelněizolační systém složený z jednoho nebo více nízkoemisních reflexních povrchů omezujících jednu nebo více vzduchových dutin. Jelikož se jedná o „systém”, tak nemůže vykazovat žádný druh tepelné vodivosti (λ) vztažený k samotné folii, ale pouze tepelný odpor (R) pro celek jako takový.

Termoreflexní izolace a fólie. Princip jejich účinnosti

Reflexní či termoreflexní izolace se v praxi uplatňují stále víc. Jejich základem, jak neúplně napovídá název, je odrážení tepelného záření. Správný stavební návrh by měl počítat…

Další hrubou chybou je domněnka, že „větší část přenosu tepla se u vzduchových mezer realizuje vedením, a proto u nich nemá využití reflexní fólie v porovnání s běžnou izolací význam”. Tuto informaci bohužel šíří bez jakéhokoliv odůvodnění i někteří odborníci, a to i přes to, že norma vůbec neříká „že větší část přenosu tepla se realizuje vedením”. Ba naopak ukazuje, že sálání tepla má ve vzduchové mezeře o tloušťce běžné tepelné izolace velmi nápadnou až dominantní roli.

Podíl sálání na prostupu tepla vzduchovou mezerou

Co tedy předmětná norma ČSN EN ISO 6946 – Stavební prvky a stavební konstrukce – Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla – Výpočtové metody říká? Vzali jsme si aktuální znění ze září 2020 a provedli několik výpočtů pro různé tloušťky vzduchových mezer a různé okrajové teploty. Hodnoty pro běžné emisivity povrchů ε₁ = ε₂ = 1 a okrajové teploty 0 °C respektive 5 °C ukazuje tabulka 1. V tabulce 2 je kalkulováno s reflexními okraji s ε₁ = ε₂ = 0,1.

Výsledky uvedené v tabulce 1 dokládají, že dle normy převažuje v mezerách ohraničených „běžným” nereflexním povrchem s tloušťkou 7 mm a více přestup tepla sáláním nad vedením a prouděním. Srovnání hodnot v tabulce 1 s hodnotami v tabulce 2 pak dává vliv reflexe na celkový výpočtem stanovený tepelný odpor jedné mezery. V případě vícevrstvých tepelných izolací lze vzít uvedený tepelný odpor jako dílčí pro každou dutinu zvlášť, celkovou hodnotu pak prezentuje součet.

Reflexní izolace v praxi

Pro reflexní izolaci, a především pro její vícevrstvou variantu, není problém realizovat systém reflexních povrchů (fólií) a dutin dosahující lepšího tepelného odporu, než pokud bychom stejný prostor vyplnili běžným fasádním polystyrenem s λ na úrovni 0,039 W/(mK). Pokud formálně z vypočteného R a tloušťky systému (vzduchové mezery a fólie) stanovíme λ, dostaneme se blízko úrovni 0,025 W/(mK). Výše uvedené – dle normy „spočítané” – hodnoty byly mnohokrát potvrzeny praktickým měřením.

Zajímavostí je i to, že existují měření s „dopočítanou” λ pod úrovní 0,025 W/(mK). Pro jejich potvrzení/vyvrácení by však bylo potřeba dospět k stejným hodnotám opakovaně. Že se však nejedná o úplné „sci-fi”, dokazují měření součinitele tepelné vodivosti PIR izolací, které vychází na úrovni λ = 0,020 až 0,022 W/(mK). Tedy též níže, než lambda u nekonečně tenké vzduchové mezery.

Závěr

Hlavní problém je v tom, že reflexní tepelná izolace je poměrně složitý komplet sestávající ze souboru vzduchových mezer a mezi ně umístěných odrazivých fólií. Tepelněizolační chování tohoto souvrství potom logicky obsahuje mnoho proměnných – od kvality vstupních materiálů, přes technický návrh až po samotnou realizaci na stavbě.

Téma: reflexní tepelné izolace

Správně provedené reflexní souvrství však – jak dle normy, tak dle reálných měření – dovoluje rychle realizovat účinné zateplení, které nabízí „pasivní” standard už při tloušťce 30 cm. Toto souvrství může být navíc difuzně otevřené a nehrozí v něm kondenzace vodní páry.