Mokřadla pod Hulváckým kopcem v Ostravě. Foto: Zdeněk Svoboda

Voda a zeleň v poněkud jiném podání

Voda má rozpuštěné vlasy, voda má, voda má, voda má rozcuchané vlasy, voda má, voda má, chraňte tu vodu, nenechte oslepnout prastaré zrcadlo hvězd, ubývá, ať není zarmoucenou vdovou, voda má, voda má rozpuštěné vlasy, voda má... aneb Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les…

Tak se rozvolněnými verši vyjadřují básníci Jan Skácel a Josef Václav Sládek o vodě, životodárné tekutině, chemické sloučenině H2O, bez které by na Zemi nikdo nepřežil více než několik dní. Když je sucho, je zle, když je vody moc, pak je také zle, neb jsou záplavy a povodně. Říká se, že před ohněm utečeš, před vodou ne.

Tři skupenství vody – pevné, kapalné a plynné – v podobě sněhu, ledu, deště a páry působí od nepaměti na povrch zemský a jsou ovlivňovány i člověkem od pravěku. Tak daleko do historie se ale nevydáme, stačí si připomenout krajinu před zhruba 200 lety: vedle jiných přírodních úkazů bylo všude na venkově plno malých obecních rybníků, vodní mlýny, náhony, potůčky, potoky, říčky a řeky bez úprav jejich toků, mokřady, podmáčené zrašeliněné louky přecházející v lužní lesy. K tomu přičtěme dědictví mistrů v budování rybníků, pánů Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan a Štěpánka Netolického.

Každý kalendářní rok je, co se dešťových srážek týče, jiný. Loňský rok, zaznamenaný jako více deštivý, pomohl o něco eliminovat předcházející pětileté sucho. O něco pozvedl i výšku podzemních vod. Morava, Slezsko a větší část Čech jsou na tom dobře, a to ještě neroztál všechen sníh a led. Přehrady jsou plné, nové se budou stavět, stávající se opravily a opravují, jako například Šance a Morávka v Moravskoslezském kraji, obě na pitnou vodu. V případě Morávky se z dostatku vody radují zejména výrobci piva Radegast v blízkých Nošovicích.

Areál Úpravny vody v Ostravě-Nové Vsi. Foto: Zdeněk Svoboda

Vodohospodáři v průmyslu, zemědělci, lesníci, zahradníci, sadaři a další se starají o řádné využití vody i jako energetického zdroje. Dále opravují a stavějí vodovody, čističky, kanalizační sítě, zachovávají a obnovují nejen lužní lesy, ale lesy obecně. Zatopují rekultivované plochy, jámy po povrchové těžbě uhlí a podobně. Pro ilustraci si připomeňme 918 kilometrů veřejné kanalizace, kterou mají na starost Ostravské vodárny a kanalizace. K tomu si přibraly likvidaci potkanů, kteří se v těchto podzemních prostorách přemnožili.

Zůstaňme ještě, chca nechca, na chvíli v Moravskoslezském kraji, kde si společnost Ostravské vodárny a kanalizace, respektive Úpravna vody Nová Ves před několika lety připomněla 110 let od svého vzniku. Vzrůstající nároky na množství a kvalitu pitné vody si tehdy vyžádaly nová technická řešení. Toho se ujal Ing. Ulrich Huber, architektonický projekt vypracoval František Fiala. Budovy vodárny navrhl v kombinaci režného a hrázděného zdiva. Realizovaná stavba měla kapacitu 10 000 m3 pitné vody za den. V současnosti, pomocí ponorných čerpadel ze studní o hloubkách až 45 metrů, se podzemní vody jímají k dvoustupňové úpravě, z důvodu zvýšeného obsahu železa, manganu a amonných iontů. Kapacita činí 200 l/s. Toto množství by za jednu sekundu naplnilo vaši vanu! Navíc kvalita kohoutkové vody v Ostravě je jedna z nejlepších v republice. Tož na zdraví!

Ještě ale nekončíme. Sluší se doplnit, že na potřebu úpravy, uchování a zdárného hospodaření s dešťovou vodou reagují i výrobci, například velkoobjemovými podzemními samonosnými nádržemi k akumulaci a nádržemi Nautilus k efektivnímu využívání dešťových vod, v neposlední řadě i výrobce elektrických plochých ohřívačů vody OKHE ONE.

Řeka Ostravice po jarním tání sněhu. Ukazatel stavu řeky Povodí Odry to označil jako normální stav. Hloubka vody – 88 cm, průtok – 21,2 m3/s, teplota vody 3,6 °C a vzduchu 9 °C. Foto: Zdeněk Svoboda

Existují však i vodárenské stavby, které již dosloužily, ale přesto na ně zůstane alespoň památka v podobě jiného využití. Mezi ně patří i vodárenská věž v Karviné-Hranicích, ze které se stal hotel s restaurací. Kruhová stavba o průměru 11,5 metru a výšce téměř 40 metrů ze železobetonu a cihel je šestipodlažní. Svůj původní význam ztratila v roce 1972, kdy byl vybudován přivaděč vody Karviná-Petrovice.

Abychom se i na závěr přidrželi stavebního zaměření časopisu, musíme zmínit důležitou úlohu vody pro zelené střechy. Ty, jak známo, dělíme na extenzivní, které potřebují minimum péče i zálivky, polointenzivní, jež vyžadují zálivky více zejména v době sucha, a intenzivní, tedy i pochozí a pobytové, se samostatným zavlažovacím systémem čili pravidelnou zálivkou. Přínosem zelených střech je mimo jiné retence srážkové vody a regulace odtoku, zlepšení kvality ovzduší, regulace teploty a mikroklimatu. Sestoupíme-li v Ostravě ze zelené střechy dolů, najdeme podobné rostlinstvo i na záhonech mezi chodníky a vozovkami. Podobné složení vegetace vyžaduje minimum zálivky, samozřejmě víceméně dešťovkou.

V celkovém kontextu je nutné budovat stále rozmanitější krajinu, která se dokáže po velkém suchu a následně hodně vydatných srážkách co nejdříve vrátit, řekněme, do normálního stavu. Tak ať má voda pořád rozpuštěné vlasy!

Autor: Zdeněk Svoboda
Foto: Zdeněk Svoboda