Zemské klima. Problém, který neexistuje

Před necelým rokem došlo pod velením EU k právně závazné dohodě, totiž omezit růst globální teploty na výrazně méně než o 2 °C a předejít tak nebezpečné změně klimatu. To byl hlavní závěr Pařížské konference konané v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která má omezit emise CO2 a navázat tak na Kjótský protokol.

Paříž

Pařížská dohoda vysílá do světa investorům, podnikatelům a politikům jasný signál, že celosvětový přechod na čistou energii bude pokračovat a že je nutno se přeorientovat na jiné zdroje, než jakými jsou znečišťující fosilní paliva”, reportuje Wikipedia a bombasticky pokračuje:

Země světa se spojily v boji proti změně klimatu a bylo jim hozeno záchranné lano, neboť dostaly poslední příležitost předat budoucím generacím stabilnější svět, zdravější planetu, spravedlivější společenské uspořádání a prosperující hospodářství,” prohlásil předseda EK komise Jean-Claude Juncker a ocenil úlohu EU: „Tato skálopevná dohoda, jež nasměruje svět ke globálnímu přechodu na čistou energii, je také úspěchem Evropské unie. Po dlouhá léta jsme byli tím, kdo se nejvíce zasazoval o klimatická opatření, a pařížská dohoda teď naše ambice reflektuje pro celý svět. Hlavnímu unijnímu vyjednavači a celému jeho týmu proto patří dík a uznání za soustavnou a intenzivní práci, díky které se této dohody podařilo dosáhnout a díky které zastávala Evropská unie v jednáních po celou dobu ústřední roli,” chválil se Juncker, který kdysi lákal do svého daňového ráje (Lucemburska) podnikatele, kterým se nechtělo doma platit vysoké daně.

Říjen 2019 - poznámka: O vlivu CO2 na teplotu planety se již léta vedou diskuse, přičemž vrcholoví klimatologové dnes na základě tvrdých exprimentálnách dat, včetně satelitních, od této myšlenky ustupují. Více v článku President spoléhá na skutečné odborníky.

K 2. listopadu 2016 dohodu podepsalo 191 států a Evropská unie, 94 z těchto států dohodu ratifikovalo – těchto 94 zemí reprezentuje 65,8 % globálních emisí. Nejvýznamnější z nich jsou Čína, USA a Indie, země s třemi největšími emisemi skleníkových plynů ze všech signatářů (asi 42 % dohromady).

Obr. 1: Zemská příroda mimo civilizaci. Zdroj: Shutterstock

Problém, který řeší příroda, ale politici se hlásí o odměnu

Čím bombastičtější slova, tím prázdnější obsah či lživý obsah. Juncker asi umí počítat peníze, ale hned se pozná, že o přírodovědě neví nic. Kdosi mu ale asi řekl, že nárůst globální teploty je malý, vlastně žádný. I když vzniká tisíce nových měřicích míst, které hlásí desítky tisíc nových teplotních rekordů přímo do kamer a mikrofonů televizí a rádií, tak celoplanetární teplota ve skutečnosti neroste. Neroste, přestože spotřeba fosilních paliv letí nahoru, jak ukazuje obr. 1obr. 2, a obsah oxidu uhličitého vzrostl za 50 let z 300 na 400 ppm, viz obr. 3.

Když se tohle ví, pak je snadné slíbit „růst globální teploty na výrazně méně než o 2 °C” a přitom pro to vůbec nic nedělat. To pochopily i rozvojová Čína a Indie, a proto neměly s ratifikací problém.

Juncker a jemu podobní politici a zároveň vědeckotechničtí ignoranti se nyní těší, jak je svět bude plácat po zádech coby zachránce lidstva, zatímco oni se za jejich zády budou smát a vypisovat novou daň.

Obr. 2 a 3: Produkce a spotřeba ropy a uhlí v letech 1990 až 2015 významně roste a to zejména v době, kdy svět nejvíce bojuje s klimatem. Zdroj: koncern BP
Obr. 4: Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře – měsíční průměry podle havajské observatoře Mauna Loa (od roku 1957). Zdroj: www.esrl.noaa.gov/gmd/ccgg/trends/index.html (NOAA/Earth System Research Laboratory).

Globální oteplování na vodě

Biliony dolarů, které politici po celém světě vysbírali od voličů a vložili do „objevování” globálního oteplování, byly proplýtvány, ale žádný objev se nekonal. Nikdo neobdržel Nobelovu cenu za důkaz globálního oteplování nebo za fyzikální model, který by ho popsal, předpověděl a případně zformuloval řešení, jak mu předejít. Je totiž těžké studovat něco, co není.

Jen Albert Gore obdržel v roce 2007 Nobelovu cenu míru společně s Mezivládním panelem pro klimatické změny (IPCC). Cenu si žádala doba, ale nevědělo se, za co by měla být. Fyzika, která se zdála nejbližší, neprošla: ani krotký posudkový výbor neshledal v jejich „díle” nic vědeckého. Mír byl zřejmě ten obor, kam šlo schovat všechno. Bez ohledu na to, že agenda kolem tzv. globálního oteplování lidi rozděluje a vede spíš k nespravedlnostem a válkám...

Tepelný odpor vzduchové vrstvy

Existují ale fakta, která globální oteplování v důsledku emisí CO2 zpochybňují či vyvrací. V práci [1] je odvozen vztah, který sjednocuje difúzní mechanismus vedení tepla vzduchem a sdílení tepla sáláním ve vzduchu. Když tento vztah nasadíme na vzduchovou mezeru, dostaneme výsledek zobrazený v grafu na obr. 4. Graf říká, že přiléváním skleníkového plynu do vzduchu (atmosféry) v mezeře se zmenšuje její tepelný odpor (zahrnující vedení a sálání tepla).

Není důvod, proč by totéž neplatilo i pro velkou atmosférickou vrstvu tlustou 10 km. Hypotéza o globálním oteplování ovšem tvrdí opak: odpor atmosféry se přiléváním skleníkového plynu zvětšuje a pozemská teplota proto roste. Jenže pro to už 20 let chybí empirický důkaz, což už skoro dokazuje její neplatnost.

Obr. 5: Tepelný odpor vzduchové mezery v závislosti na součiniteli absorpce atmosféry.

Odraz záření od atmosféry

V článcích o globálním oteplování se skleníková atmosféra připodobňuje k zrcadlu, od kterého se odráží tepelné záření vyzařované povrchem Země. To je však fyzikální hloupost.

Molekuly skleníkových plynů záření významně neodrážejí, zejména ne zrcadlově a zpět k Zemi. Mohou foton vyzářený Zemí jen pohltit a tím se ohřát. Ohřátá molekula pak předává ve vzájemných srážkách získanou energii okolním molekulám (zejména neskleníkovým O2 a N2). Pokud vyzáří foton, ten jen vzácně namíří zpět k Zemi a s ještě menší pravděpodobností dolétne až na zemský povrch. Shrnuto: skutečná skleníková atmosféra téměř žádné zemské tepelné záření neodráží zpět k zemi. Vysílá ale k Zemi vlastní tepelné záření odpovídající její teplotě. Ta bývá hluboko pod nulou a má spíše chladivý účinek.

Vodní pára a oblačnost

Tato fyzikální entita je „vědci”, kteří zkoumají globální oteplování, opomíjená. Jsou s ní totiž potíže a nezapadá do jejich paradigmat. Popišme si její působení v bodech:

  1. Zvýší se planetární teplota.
  2. Vzroste tlak syté vodní páry v ovzduší.
  3. Vzroste skutečný obsah vodní páry následkem vyššího odparu oceánů.
  4. Zvýší se planetární oblačnost a klesne oslunění planety.
  5. Klesne planetární teplota.
  6. Klesne tlak syté vodní páry v ovzduší.
  7. Zvýší se intenzita srážek.
  8. Sníží se oblačnost.

Jde o velmi silný a určující děj. Planetární teplota a oblačnost mohou více či méně oscilovat v čase i místně, stopový skleníkový plyn CO2 v tom však nemá žádnou roli.

Závěr

Agenda kolem změn klimatu je veselohra vrcholných politiků, v níž věda nemá místo. Aktivistická EU teď okázale slaví vítězství nad lidmi a nad klimatem. Avšak i kdyby nedělala nic, na klima by to nemělo vliv.

Autor: RNDr. Jiří Hejhálek
Foto: Shutterstock