Architekt Josef Chochol (1880–1956)

Architekt Josef Chochol, od jehož narození uplyne letos 135 let a v příštím roce 60 let od jeho úmrtí, patří mezi naše slavné kubistické architekty, Josefa Gočára (1880–1945) [1], Pavla Janáka (1882–1956) [2], Vlastislava Hofmana (1884–1964) a další. Chocholovo kubistické období trvalo pouhé čtyři roky v letech 1911–1914, během kterých navrhl a realizoval tři slavné stavby.

O Chocholově rodinném zázemí ani osobním životě nám dostupné materiály mnoho nevypovídají. Narodil se 13. 12. 1880 v Písku a zemřel 6. 7. 1956 v Praze. V letech 1898–1904 studoval na ČVUT v Praze u Josefa Schulze a Jana Kouly a v letech 1907–1909 na Akademii výtvarných umění ve Vídni jako žák Otto Wagnera. Po dokončení studií se věnoval v Praze projekční činnosti, stal se členem Skupiny výtvarných umělců a Devětsilu a spolupracoval s výtvarníky skupiny Tvrdošíjných. Účastnil se řady architektonických soutěží, tehdy zejména na stavby nemocnic [3], [4].

Brožíková síň

První známou a dochovanou Chocholovou prací je úprava interiéru Brožíkovy síně Staroměstské radnice v Praze provedená v r. 1911, kdy síň získala dnešní podobu. Brožíkova síň vznikla jako sál městského zastupitelstva při novorenesanční přestavbě této části radnice v letech 1879–80 provedené podle projektu architekta A. Bauma stavitelem B. Münzbergerem. Dnešní název síně je odvozen od dvou velkých obrazů Václava Brožíka, „Mistr Jan Hus v Kostnici v r. 1415” a „Volba Jiřího z Poděbrad za krále českého na Staroměstské radnici r. 1458” [5].

Na tuto práci již navázalo kubistické období, které architekta Josefa Chochola nejvíce proslavilo. Josef Chochol byl stejně jako Josef Gočár a další okouzlen kubistickým výtvarným uměním a podílel se na architektonickém ztvárnění kubismu. Architekti snad vycházeli i z historické sklípkové klenby či díla barokních umělců, především Jana Blažeje Santiniho [6] a vytvořili světově ojedinělý stavební sloh [7].

Kubistické stavby

Josef Chochol, kterého Archiweb charakterizuje jako „architekta nespoutané povahy a vždy extravagantních názorů” [3], vytvořil v Praze tři kubistické stavby, na které se stejně jako na stavby Gočára, Janáka a dalších jezdí dívat architekti z celého světa.

Prvou z nich je Kovařovicova vila v Libušině ulici č. 3 v Praze Vyšehradě. Byla postavena v letech 1912–13 pro stavitele a majitele nemovitostí Ing. Bedřicha Kovařovice, který působil jako inspektor stavebních podniků pražské obce. Kubistické prvky obsahují i interiéry a kubisticky je řešena také zahrada včetně oplocení. Vila stojí na rohové parcele, hlavní vchod směřuje do Libušiny ulice, ale druhá strana šikmo do rohu mezi ulicí Vnislavovou a Rašínovým nábřežím. Chochol zdůraznil především toto průčelí směřující do zahrady. V době socialismu vila sloužila jako mateřská škola a původní podoba zahrady byla zcela zničena. V r. 1995 byla provedena celková rekonstrukce vily i zahrady podle projektu architekta Lukáše Matějovského a vila dnes slouží podnikatelským účelům (obr. 1).

Druhá Chocholova kubistická stavba je v blízkém sousedství na Rašínově nábřeží č. 6–10, před Vyšehradským tunelem, trojdům dokončený r. 1913 (obr. 2 a obr. 3). Čistě kubistické je průčelí, ale dům jako celek není tak výrazně kubistický jako Kovařovicova vila. Vnitřní uspořádání připomíná spíše barokní paláce s velmi moderním vybavením, vestavěnými skříněmi apod. Za domy jsou ve stráni, která stoupá k Vyšehradu, terasovité zahrady.

Obr. 2: Trojvila pod Vyšehradem
Obr. 3: Část trojvily s pohledem na Vyšehrad

Třetí Chocholovou kubistickou stavbou je Hodkův nájemní dům rovněž pod Vyšehradem, ale nikoli na nábřeží. Nachází se v Neklanově ulici č. 30, takže je stranou hlavních ulic a tím poněkud opomíjen. Je to čtyřpatrová stavba, má čistě kubistickou fasádu, sedlovou střechu stejně jako předchozí Chocholovy kubistické stavby a velmi zajímavé nárožní balkony. Balkony prochází nárožní pilíř, který podpírá korunní římsu. Dům je zvnějšku krásně opravený, bílý a od okolních domů se výrazně liší. V přízemí je malá restaurace (obr. 4 a obr. 5) [8].

Obr. 4: Hodkův dům
Obr. 5: dto, detail přízemí

Poválečné období

Těmito stavbami se uzavřelo Chocholovo kubistické období. Také v r. 1914 vypukla první světová válka, po jejím skončení vznikla Československá republika a zájmy architektů se posunuly jiným směrem. První poválečnou Chocholovou realizací je přestavba staršího domu architekta Rudolfa Tereby v Jindřišské ulici č. 27 v Praze 2, který po přestavbě sloužil bankovním účelům. Dům typický vikýřovitými okny v nejvyšším podlaží má fasádu s keramickou oblohou z třicátých let (obr. 6) [9]. Kromě práce na projektu této přestavby se Josef Chochol účastnil řady architektonických soutěží. V r. 1920 podal soutěžní návrh na stavbu inženýrského domu, který nebyl realizován, ale v r. 1925 byl podle jeho projektu postaven obytný dům inženýrské komory v Dittrichově ulici č. 19 v Praze 2 (obr. 7) [5].

Obr. 6: Dům v Jindřišské ulici
Obr. 7: Dům v Dittrichově ulici

Další dva Chocholovy projekty, projekt Osvobozeného divadla a projekt ústřední budovy elektrických podniků hlavního města Prahy, oba z r. 1927, nebyly realizovány. Úspěšný byl Chocholův projekt Trojského mostu, po druhé světové válce nazvaného Most barikádníků. Projekt tohoto mostu Josef Chochol vytvořil ve spolupráci s Františkem Menclem a Václavem Doškem a most byl dostavěn v r. 1928. V letech 1978–79 však byl odstraněn a r. 1980 nahrazen novým mostem, který navazuje na Severojižní magistrálu.

V r. 1931 byla podle Chocholova projektu postavena Verunáčova vila v Neherovské ulici č. 10 v Praze 6 (obr. 8). Je to čistě funkcionalistická stavba, která charakterizuje další etapu architektova vývoje [9].

Obr. 8: Vila v Neherovské ulici

V následujících letech se Chochol zabýval domy s malometrážními byty. Ve spolupráci s architektem Richardem F. Podzemným se v r. 1936 zúčastnil architektonické soutěže na projekt domů s nejmenšími byty stavěnými v Praze na Břevnově. Další domy s malometrážními byty podle projektu těchto architektů se v letech 1937–40 stavěly v ulici U Školičky č. 2–8 v Praze Libni (obr. 9). Byly to byty pro chudé obce pražské a měly obytnou plochu 34 m2 . Ve stejné době Josef Chochol projektoval sedmipodlažní nájemní dům paní Kreisingerové v Dělnické ulici č. 21 v Praze Holešovicích. Dům byl postaven v letech 1939–40 a také obsahoval malé byty. Na každém patře byl jeden byt se dvěma pokoji, halou a příslušenstvím a jeden byt s jedním pokojem, halou a příslušenstvím. V přízemí a zvýšeném přízemí byly obchodní prostory (obr. 10) [10]. Obdobné domy podle Chocholových projektů vznikly v ulici U Elektrárny č. 8–10 v Praze 7 [9].

Obr. 9: Bytový dům v ulici U Školičky
Obr. 10: Bytový dům v Dělnické ulici

Stejně jako ostatní architekti se i Josef Chochol celý život účastnil spolkového života a své názory, často velmi kontroverzní, také publikoval. Jak bylo výše uvedeno byl neklidný a netrpělivý, často měnil své názory a současně s tím i své členství v různých spolcích jako byl Svaz výtvarných umělců Mánes, Skupina výtvarných umělců, Skupina architektů Spolku inženýrů a architektů, odkud vystoupil v době, kdy Spolku předsedal. Na přelomu let 1930–31 se rozešel se sociální demokracií a r. 1936 opustil i Klub architektů. Také často měnil svá pražská bydliště. Svými pražskými kubistickými stavbami se však zařadil mezi nejvýraznější pražské architekty dvacátého století.

Literatura

[1] www.stavebnictvi3000.cz. Vydavatelství Vega s r.o., autoři Milan Kašpar a Alena Michálková (2011, Josef Gočár, nejvýznamnější žák architekta Jana Kotěry)

[2] www.stavebnictvi3000.cz. Vydavatelství Vega s r.o., autoři Milan Kašpar a Alena Michálková (2012, Významné výročí narození Pavla Janáka)

[3] Archiweb: Josef Chochol. Archiweb.cz (1997-2015)

[4] Josef Tomeš a kol: Český biografický slovník XX. století, 2. díl. Paseka, Petr Meissner 1999, ISBN 80-7185-246-5

[5] Emanuel Poche: Prahou krok za krokem. 2. přepracované vydání. Nakladatelství Panorama Praha 1985

[6] www.stavebnictvi3000.cz. Vydavatelství Vega s r.o., autoři Milan Kašpar a Alena Michálková (2013, Jan Blažej Santini Aichel, 290 let od úmrtí)

[7] Přemysl Veverka, Dita Dvořáková, Petr Koudelka, Petr Krajčí, Zdeněk Lukeš: Slavné pražské vily. Foibos a.s. a Národní technické muzeum, Praha 2005. ISBN 80-903661-1-2, ISBN 80-7027-144-7

[8] Zdeněk Lukeš: Praha moderní. Velký průvodce po architektuře 1900–1950 / Historické centrum. Nakladatelství Paseka, 2012. ISBN 978-80-7432-204-4

[9] Zdeněk Lukeš: Praha moderní II. Velký průvodce po architektuře 1900–1950 / Levý břeh Vltavy. Nakladatelství Paseka, 2013. ISBN 978-80-7432-350-8

[10] Zdeněk Lukeš: Praha moderní III. Velký průvodce po architektuře 1900–1950 / Pravý břeh Vltavy. Nakladatelství Paseka, 2014. ISBN 978-80-7432-503-8

¹) Doc. Ing. Milan Kašpar, CSc., Fakulta stavební ČVUT Praha, kasparm@fsv.cvut.cz; Alena Michálková, kaspmich@volny.cz
Autor: Milan Kašpar
Foto: Alena Michálková