Jak vybrat interiérové zábradlí?
Zábradlí představuje významný architektonický objekt uplatňující se jak v interiéru (vnitřní schodiště, dvorany), tak v exteriéru (balkony, pavlače, vstupní schodiště). Jeho hlavní funkcí je bezpečnost. Zároveň plní roli designového prvku, jenž může přidat například schodům na kráse a funkčnosti. Jaký druh zábradlí však zvolit, aby splňovalo všechny požadované funkce? A jaká jsou pravidla pro jeho správnou instalaci?
Zábradlí slouží jako základní prvek ochrany lidí před pádem do hloubky nebo před vstupem do nebezpečného či zakázaného prostoru. Schodiště v obytném domě ve většině případů překonává výšku, z níž by byl pád nebezpečný. Z toho důvodu je nutné vybavit jej zábradlím. Bezpečnostní kritéria musí být bezpodmínečně splněna, už kvůli kolaudaci. Zábradlí se ale zároveň významně podílí i na estetice celého schodiště. Estetika by měla být ovšem až na druhém místě, přesto zde zbývá poměrně velký prostor pro nápaditá a vkusná řešení.
Abychom se v této problematice lépe zorientovali, pojďme to vzít pěkně popořádku a krátce si shrňme, jaká zábradlí a materiály se používaly v minulosti.
Něco málo z historie
Již od počátku se pro zábradlí užíval kámen. Nejprve se jednoduše opracovával pro zděná plnostěnná zábradlí, později se stala kamenná zábradlí výtvarným dílem kamenosochařů. Také dřevo představovalo jeden z prvních materiálů pro výrobu zábradlí, a to především v lidové architektuře, pro níž je typické zábradlí sloupkové.
V barokním období se začala užívat kovová zábradlí, zejména na reprezentativních stavbách. Jednalo se o velmi náročnou kovanou práci, často i v kombinaci se zlacením či jiným zdobením.
Užití kovových zábradlí se hojně rozšířilo v 19. století v podobě zdobných litinových dílců. Rozvoj výroby ocelových válcovaných trubek a profilů přinesl další možnosti pro návrhy a výrobu sloupkového zábradlí. V současnosti se prosazují kovové materiály vyžadující minimální údržbu, protože u nich není třeba obnovovat nátěry zábradlí. Jde hlavně o pozinkovanou nebo chromovou ocel a hliníkové slitiny.
Ve 20. století se ve stavebnictví prosadil beton, a to i pro konstrukci zábradlí. Začala se vyrábět železobetonová plnostěnná zábradlí. U panelových domů se do fasády osazovaly prefabrikované desky balkonového zábradlí.
V současné architektuře se oblibě stále více těší tvrzené sklo. Užití plastů se příliš neprosazuje. Je samozřejmé, že všechny uvedené materiály se k dosažení požadovaného vzhledu a funkcí vzájemně kombinují.
Nejčastější typy zábradlí používané v současnosti
Při výběru správného materiálu a druhu zábradlí je v první řadě klíčové, zda se jedná o interiér či exteriér.
Ideální volbou pro venkovní i vnitřní užití je zábradlí nerezové. Jeho výhody spočívají především v kvalitě, jednoduché montáži a elegantním vzhledu. Obecně se dělí do tří základních typů dle výplně a její orientace, a to na horizontální, vertikální a lankové. Oblíbeným doplňkem je dřevěné madlo dodávající zábradlí příjemný pocit při dotyku. Nevýhodou mohou být vyšší pořizovací náklady.
Za klasiku je považováno dřevěné zábradlí z prken nebo z vyřezávaných sloupků a výplní. Tato zábradlí mohou být hladká a jednoduchá anebo různě zdobená. Většinou se vyrábí z kvalitních materiálů (dub, buk, smrk, jasan, javor). Konečná úprava se pak provádí speciálním lakem, který dřevo ošetří. Výhodou dřeva je jeho skvělá přizpůsobivost a možnost kombinace s různými materiály i styly. Nemusí být dominantou pouze venkovského stylu, zkombinovat ho lze i s moderním vybavením. Navíc i po finanční stránce je dostupné. Jedinou nevýhodou, s níž se musí počítat, je zvýšená údržba. Proto je vhodnější spíše do interiéru, venku rychle podléhá různým vlivům počasí.
Velmi elegantní a moderní řešení zaujímá skleněné zábradlí. Na trhu je k dispozici více druhů, například celoskleněné samonosné zábradlí bez rušivých sloupků anebo častější varianta se skleněnými tabulemi a nerezovými sloupky. Tento typ zábradlí prosvětlí prostor a disponuje vysoce bezpečnostními vlastnostmi. Avšak předtím, než se rozhodneme pro jeho pořízení, je třeba vše důkladně zvážit. Sklo v podobě zábradlí s sebou samozřejmě přináší i několik nevýhod, především vysoké pořizovací náklady, nutnost častějšího čištění, vyšší hmotnost apod.
Schodiště, funkční a estetický prvek interiéru
Jen těžko najdeme výraznější stavební interiérový prvek, než schody. Jsou funkční a nevyhnutelnou součástí vícepodlažního domu či bytu, ale též jeho ozdobou a atraktivním…
Oblíbenou variantou z více důvodů se stalo hliníkové zábradlí. Je lehké, levné, bezpečné a vhodné pro interiér i exteriér. Kromě toho s ním není žádná práce týkající se údržby. Méně časté řešení představuje kovové pozinkované zábradlí.
Mnoha přednostmi se vyznačují sítě a lana, zejména originalitou a finanční nenáročností. Dnes už nejsou jen výhradou námořníků a rybářů, ale těší se stále větší oblibě v interiérovém designu. Mimo to, že jsou stejně bezpečné jako dřevěné nebo kovové zábradlí, dodají celému prostoru svěží a moderní vzhled. Připevňují se prostřednictvím ocelových háčků přichycených do pevné konstrukce, případně pomocí hřebíků (tato varianta není zvláště pevná ani flexibilní, proto se doporučuje zejména tam, kde chceme jen opticky vymezit prostor.) Sítě se vyrábějí i z nerezové oceli. Ovšem vyhledávanější jsou klasické lanové sítě nejrůznějších barev. Ty se hodí především tam, kde jsou děti. Pokud je síť dostatečně pevná, lze ji využít i pro lenošení.
Téma: ploty a zábradlí
Zásady bezpečnosti a správné montáže
Obecně všechna zábradlí musí být pevná, dobře ukotvená a dostatečně vysoká (v souladu s normou). Důležité jsou také jejich výplně, jež musí zabránit možnému propadnutí malých dětí.
Pro většinu schodišť se používá základní výška zábradlí, což je 100 cm. Pro nízké schody s největší hloubkou prostoru za zábradlím nižším než 3 metry je možné použít i sníženou výšku, a to 90 cm. Pokud hloubka volného prostoru převyšuje 12 metrů, předepisuje se zábradlí o výšce 110 cm nebo 120 cm.
Schodiště, jehož výška nepřesahuje 50 cm, nemusí mít žádné zábradlí. Na přímé jednoramenné schodiště, které je uzavřeno z obou stran zdí, se instaluje na jednu stěnu madlo ve výšce zábradlí. Aby bylo možno madlo pohodlně užívat, mělo by být od zdi odsazeno alespoň o 4 cm. Zde je ještě nutno podotknout, že se často na madla instalují bezpečnostní prvky v podobě výčnělků znemožňujících klouzání dětí. Tyto prvky musí být oblé a obvykle se instalují na zábradlí od 1,5 m délky.
Modulární systémy Knauf Ceiling Solutions – aktivní součást interiéru
V rámci dokončovacích prací nacházejí nejen v komerčních nebo výrobních prostorech, ale i ve školách nebo zdravotnických zařízeních nezastupitelné místo modulární systémy, tzn.…
Schodišťové zábradlí nejen brání pádu, ale zároveň slouží jako opora a usnadňuje chůzi po schodech. U výplně je bezpečnější svislé členění, jelikož po prvcích vodorovného členění by mohlo dítě snadno vyšplhat a přepadnout. U svislého členění je však potřeba dodržet menší šířku rozestupů mezi jednotlivými tyčemi než 11 cm, aby mezi nimi malé dítě nemohlo prostrčit hlavu.
Hrozí-li nebezpečí propadnutí, musí být u podlahy zábradlí opatřeno ochrannou lištou, nejméně 10 cm vysokou.
Neméně důležitý je i počet sloupků a jejich vzájemná vzdálenost. Sloupky by měly být od sebe vzdáleny cca 1 metr. Počet sloupků se odvíjí od délky schodiště. Z estetického hlediska je vhodné umisťovat sloupky zábradlí do středu šířky nášlapu, takže vlastní rozteč je dobré přizpůsobit tomuto umístění.
Téma: ploty a zábradlí
Bezpečnost zábradlí se odvíjí od jeho stability, proto je nutné věnovat pozornost i jeho ukotvení do stěn nebo do schodiště. Často se používají zabetonované kotevní desky, na něž je prvek zábradlí dodatečně přivařen. V současnosti se ale používá též kotvení prostřednictvím chemických nebo mechanických kotev, kde podporu tvoří spíše pevný kloub. U vodorovných kotvení venkovních zábradlí na balkonech a lodžiích je možné se setkat i s posuvným kotvením umožňujícím vlastnímu zábradlí dilatační pohyby způsobené teplotními změnami. U dodatečného kotvení prvků zábradlí je třeba dodržet konstrukční předpisy výrobců kotev. Jde jak o rozteče mezi jednotlivými kotevními šrouby, tak především o jejich vzdálenosti od okraje nosné konstrukce.
