Hotel InterContinental v Praze – historie a současnost

Hotel InterContinental, jenž v pražské architektuře představuje jeden z klenotů tehdy populárního brutalismu, prochází kompletní rekonstrukcí. Ta probíhá pod taktovkou Metrostavu, jeho subdodavatelů a s pomocí současných kvalitních stavebních materiálů. Pojďme společně poodkrýt zajímavou historii stavby a podívat se na její současnou rekonstrukci.

Vznik hotelu je spojen s událostmi po druhé světové válce a se změnou politického režimu v Československu v roce 1948, které vedly k potlačení soukromého podnikání a ztrátě ubytovacích kapacit v Praze (zhruba o polovinu ve srovnání s rokem 1937). Když si představitelé nového režimu začali uvědomovat negativní důsledky tohoto stavu (omezení cestovního ruchu, pomalý rozvoj sportu, kultury, méně deviz pro stát), nechali vybudovat tři nové hotely. Postavena byla Jalta, International v Podbabě a Solidarita. Ty však nesplňovaly kritéria luxusních velkokapacitních hotelů.

Když se v šedesátých letech začaly uvolňovat vztahy mezi Východem a Západem, vznikl prostor pro jednání s americkou společností Tower International a tak se v roce 1965 začala psát historie hotelu InterContinental Praha. Ten měl spadat pod celosvětovou značku IHC (International Hotel Corporation), což byla dceřiná firma nejúspěšnější letecké společnosti té doby – Panam. V té době již hotely této značky stály v Bukurešti a Budapešti. O rok později byla zřízena linka společnosti Panam spojující Prahu a New York, čímž byl do jisté míry zajištěn příliv zahraničních hostů. Pravidelná linka a zapojení amerického investora signalizovaly uvolnění atmosféry mezi nepřátelskými tábory. V roce 1968 došlo k otevření pobočky Panam v Praze, což se dostalo až na stránky listu The New York Times.

Nejnovější a největší zakázka z BARRISOLU

Společnost CS Lyon Praha, která má na svém kontě od svého založení v roce 1992 mnoho úspěšných realizací s přívlastkem nej-, opět přitáhla pozornost mnoha lidí. Tentokrát svou…

Smlouva mezi Čedokem a IHC byla sepsána v roce 1967 a otevření hotelu naplánováno na rok 1970. Vzhledem k šibeničnímu termínu nedošlo k vypsání architektonické soutěže a za hlavního architekta byl vybrán Karel Filsak s ateliérem Epsilon. Filsak se již dříve podílel na návrhu hotelu na zdejším náměstí Curieových, takže se dalo předpokládat, že je s danou lokalitou dostatečně seznámen.

Hotel InterContinental představuje v pražské architektuře jeden z klenotů tehdy populárního brutalismu, jenž se ve světě začal uplatňovat od padesátých let, kdy ho prosazovala například mezinárodní skupina architektů známá jako Team 10. V případě InterContinentalu byl surový beton doplněn zcela nebrutalistními prvky z hnědé keramiky. Protože byl hotel vybudován coby luxusní rezidence pro zahraniční klientelu, podíleli se na výzdobě někteří významní čeští umělci; zmínit lze kupříkladu tvarované lustry Reného Roubíčka, svítidla Huga Demartiniho, monumentální plátna Františka Ronovského či díla Stanislava Libenského.

Instalujeme podlahové vytápění

Velká část současných stavebníků nízkoenergetických až pasivních domů se při rozhodování jakou zvolit topnou soustavu do domu nakonec rozhodne pro podlahové vytápění. Jakými…

Vzhledem k tomu, že hotel spadal pod značku IHC, musel splňovat nejvyšší standardy a kvality. (Například v roce 1979 jako vůbec první československý hotel zavedl vlastní televizní program v několika světových jazycích.) Po různých stavebních peripetiích byl slavnostně otevřen až roku 1974. Posléze přivítal desítky známých osobností – od zpěváků či herců po významné politiky. Namátkou bychom mohli jmenovat Johnnyho Cashe, Richarda Nixona, Eltona Johna či Jásira Arafata. Státní bezpečnost tu pochopitelně sledovala pohyby zahraničních návštěvníků. Tak byla ostatně hlídána většina pražských hotelů. StB si pojmenovala jednotlivé hotely krycími názvy po hudebních skladatelích; hotel InterContinental nesl krycí název Glinka (1804–1857; Michail Ivanovič Glinka byl první ruský skladatel, který získal široké uznání v rodné zemi a je považován za otce ruské klasické hudby, u nás je známá například jeho skladba Ruslan a Ludmila).

InterContinental již prošel několika přestavbami a většinu dobového vybavení uvnitř už nenajdeme. Po dokončení ponese název Golden Prague Hotel managed by Fairmont. Stavba představuje významný architektonický prvek staré Prahy. Při nynějších úpravách dojde i k revitalizaci okolí hotelu, především k propojení Pařížské ulice s Dvořákovým nábřežím. Projekt nese označení Staroměstská brána.

Počátek kompletní rekonstrukce

Celá rekonstrukce započala na podzim roku 2020. Z pětihvězdičkového hotelu InterContinental se odstranily všechny staré materiály a nakonec zůstalo jen betonové torzo. Při odkrývání se postupně objevovala řada problémů. Nejvážnější se týkal statiky v přízemí stavby a na místech, která byla pro stavbu významná. Musely se udělat nové podstavné sloupy a další opatření pro bezpečí dělníků a zabezpečení stavby. Mezi spíše úsměvný nedostatek patří pověstný „zednický fous” (za socialismu považovala většina zedníků za přesnost stavět v porovnání s plánem v odchylkách ±7 centimetrů a tuto nepřesnost nazývala zednickým fousem (poznatek redakce), jenž stavbě na první pohled vládne dodnes.

Téma: ThermoWhite

Než se začaly provádět podlahy

Téměř po dvou letech byly uvnitř budovy zrealizovány mnohé rozvody, zpevněny stropy, postaveny sádrokartonové příčky a postupně se začaly provádět izolace podlah a realizovat jejich následné vylití anhydritem. Než se tak stalo, musel investor pečlivě vybírat, kdo práci zhotoví. Potřeboval firmu se zkušenostmi, přemýšlivými lidmi a disponující vhodnou technologií.

Jedním z důvodů byl právě pověstný „zednický fous”. Je tedy nutné vše hlídat a volit výšku izolace tak, aby veškeré požadavky byly dodrženy. Zkrátka bylo zřejmé, že při tradičním postupu provádění tepelněizolační vrstvy a vodorovné plochy jako podklad budoucí podlahové krytiny, kdy jsou řezány a následně na zem skládány desky EPS či XPS o různé tloušťce a šířce, bychom požadovaným parametrům jen těžko vyhověli. Navíc by se kvůli časové náročnosti vše zpomalilo a prodražilo.

S ThermoWhite přišlo řešení

Investor neměl s izolací ThermoWhite^® osobní zkušenost, přestože už o něm slyšel a byl informován o tom, že za ním stojí zdařilé realizace. Poté, co si ho sám vyzkoušel, se pro něj rozhodl. Co ho přesvědčilo, aby tuto izolaci zvolil jako definitivní řešení?

ThermoWhite^® je vylévaný polystyren. Díky tomu vytváří kompaktní tepelněizolační vrstvu beze spár, mezer, dutin apod., tudíž bez netěsností a tepelných mostů. To se týká i míst, kde dochází ke kontaktu vodorovné izolace a obvodové stěny a která by rovněž měla být dostatečně utěsněna (před pronikáním tepla, vzduchu, páry, radonu apod.). V chladném i teplém období ThermoWhite^® zajistí komfort hostům (majiteli šetří peníze za vytápění či chlazení) a v případě stropních ploch snižuje také kročejový hluk.

Vyráběn je z prokazatelně zdravotně zcela nezávadného recyklátu, jenž neobsahuje zpomalovač hoření HBCDD. Použitím přírodních nerostných surovin a recyklované styropěny je ThermoWhite^® průkopníkem v ochraně životního prostředí. Nechybí mu evropský certifikát CE a podléhá přísným kontrolním kritériím, ověřeným jak interními procesy přímo u rakouského výrobce, tak externě zkouškami v renomovaných laboratořích.

Na území České republiky je tato tepelná izolace realizována asi čtyři roky, a to jen prostřednictvím sítě certifikovaných strojů, zařízení a originálních produktů ThermoWhite^®.

Fotogalerie

Jak realizace na stavbě probíhala

Lití izolace ThermoWhite^® jsme se měli možnost osobně zúčastnit, probíhalo následovně:

Po celém čtvrtém patře byla již před naším příchodem natažena dlouhá hadice, přičemž samotný míchací stroj, na který byla hadice napojena, se nacházel v přízemí budovy. Zkušený mistr nám vysvětlil, co vše je potřeba před nastavením výšky lití pohlídat, a ve dvou pokojích nejvzdálenějších od schodiště potom provedl zaměření pomocí laseru. Následně se spustilo lití polystyrenu v prvním a druhém pokoji (vždy od okna ke dveřím a po částech). V každé místnosti pracoval jeden dělník, jenž tekutou hmotu rovnal a hlídal správnou tloušťku. Po dokončení obou pokojů (asi za 30 minut) se přešlo k lití izolace v části chodby, která místnosti spojovala. Potom se postupovalo do dalších místností... Cílem bylo vylít izolaci tak, aby vrstva v jednotlivých pokojích a v chodbě byla na stejné výškové úrovni. Ve druhém patře jsme již měli možnost vidět podlahu nejen s izolací, ale rovněž i s anhydritem. Jemně mletý anhydrit se mísí s vodou, pískem a přísadami, přičemž vzniká vysoce tekutá hmota, která po vylití velmi rychle tvrdne a je pochozí už po 24 až 48 hodinách. Podlahu můžeme plně zatížit již po pěti dnech. Podlaha působila velmi pěkně a čistě, místnosti se opticky zvětšily.

Důležitou vlastností této skladby je, že po nalití a vytvrdnutí anhydritu má ThermoWhite^® objemovou stálost, tudíž je vhodný i pro skladby podlah se zaručeným akustickým výsledkem, což je obrovská výhoda oproti konkurenčním řešením.

Zdroje:

www.art.ceskatelevize.cz

Archiv ČT z roku 1969

www.stavebnictvi3000.cz

www.kudyznudy.cz/ceska-nej/architektonicke/brutalismus-v-cr-architektura-drsneho-betonu

www.e15.cz

Forbes

www.tvarchitect.com/video/s-p-a-19-hotel-intercontinental/ – Zdeněk Lukeš odkrývá „Skryté poklady architektury”