Zdroj: PavelShynkarou, Shutterstock

Rekonstrukce v duchu minimalismu

Oprostit se od zbytečností, redukovat formu na základní geometrický tvar, soustřeďovat se na to podstatné, nerozptylovat se detaily, nelpět na věcech, získat více prostoru pro život, volně dýchat… To je minimalismus.

Přemýšleli jste někdy o tom, kolik věcí ke svému životu potřebujete? Tedy – skutečně potřebujete? Kolik oblečení, knih, dekorativních předmětů či nechtěných dárků vám po stěhování zůstane v krabicích a vůbec je nepostrádáte? Kolik jich během roku nebo jen jednoho měsíce nahromadíte a kolik za ně utratíte peněz?

Člověk v současné době často zažívá pocit, že množství informací a věcí kolem ho dusí. Předměty zaměstnávají jeho pozornost, aniž by mu přinášely užitek, překážejí. Zakopává o ně, sedá na ně prach. Chceme-li otevřít okno, nejprve musíme odsunout stolek s vázou, potřebujeme-li projít kolem pohovky, musíme dát pozor, abychom se nezranili o roh komody… Jak získat více místa?

Zdroj: SARMDY, Shutterstock

Maximální minimum

Problém dnešní společnosti tkví jednoznačně v konzumním způsobu života, v hromadění věcí. Nakupování „do zásoby“ – co kdyby se jednou něco z toho hodilo – je běžná praxe. Otázka, kde všechny ty věci uskladnit, nás dovedla k tomu, naučit se využít každý centimetr obytné plochy, každou skulinu tak, aby mohla sloužit jako úložný prostor. Proč by mělo být pod postelí prázdno, když tam může být šuplík? Proč by měly skříně sahat níž než ke stropu?

Udělat první krok k vyhození nepotřebných věcí (včetně nábytku) chce odvahu a ne každý je tohoto kroku schopen. Zbavování se věcí nás však učí jednak se zamyslet nad tím, co všechno je v životě důležité, a stanovit si priority, jednak praktickému myšlení. Ve volném prostoru se i my sami budeme cítit lehčeji, svobodněji, uděláme si pořádek v sobě samých. Navíc předměty, které už nevyužíváme, mohou ještě posloužit druhým.

Zdroj: ImageFlow, Shutterstock

Čím méně máme, tím více žijeme

Minimalismus tedy znamená maximální prostor k životu. Interiér v tomto stylu působí čistě, vzdušně, světle a otevřeně. Někdo by řekl, že jde o sterilní prostředí, jiný by ho označil za zdravě střídmé. Často mu dominuje bílá barva, která bývá doplněna dřevem. Stavebních prvků i nábytku zde najdeme minimum (pokud možno žádné příčky, výklenky, ornamentální stropní lišty), každý předmět, každý schod nebo stěna musejí mít svou funkci. Minimalismus však neznamená nulovou dekorativnost. Ta spočívá už ve výběru samotných materiálů, kterými jsou typicky beton, kov a sklo a jež by měly být kvalitní. Díky redukci veškerého vybavení v domácnosti a absenci zbytečností tak vynikne jejich textura, případně kresba. Využít lze i nějakého výrazného prvku, kterým může být obraz, plastika či zajímavý kus nábytku (třeba barevné křeslo), jež prostor oživí. Platí však pravidlo, že by se neměly kombinovat více než tři barvy současně. Vhodné je využít také posuvných dveří, instalovat jednoduchá svítidla, která splynou s okolím. Co se týče například kuchyní, spotřebiče je vhodné zabudovat do jednoho celku. Výsledek tak bude působit celistvě a uspořádaně a bude daleko méně náročný na úklid, čímž získáte více volného času.

Moderní vila ve stylu čistého minimalismu. Zdroj: JAMORI, Shutterstock

Ornament je zločin

Minimalismus není jen současný trend, jak by se mohlo zdát. Jeho kořeny sahají do první poloviny dvacátého století a jeho principy (tedy účelové stavby jednoduchých tvarů, oproštění se od okázalosti a strojenosti, nahrazení přeplácanosti a komplikovanosti geometrickou jednoduchostí) uplatňovali již funkcionalističtí architekti. Sám Adolf Loos používal kvalitní, nákladné materiály a tvrdil, že ornament je zločin. Stejně jako funkcionalismus se i minimalismus inspiruje japonským uměním.

Zdroj: TonTectonix, Shutterstock

Postel? Zbytečný luxus

Mnozí minimalismus nevnímají jen jako otázku designu, ale přijali ho jako životní styl. V Japonsku se zrodila takzvaná technika danshari, jež učí, jak odmítat nepotřebné věci, zbavovat se těch stávajících a současně si uvědomit, zda netrpíme závislostí na jejich hromadění. Do extrému tuto techniku dovedl například Japonec Fumio Sasaki, který ve svém bytě nemá už ani postel. „Rád vymýšlím způsoby, jak obyčejní lidé jako já mohou najít v životě opravdové štěstí. A řeknu vám, že nové věci ho zajistí jen na velmi krátkou dobu,“ říká.

Související články