Trenčianske Teplice: lázeňské město s bohatou historií

Trenčianske Teplice patří k nejznámějším lázeňským městům Slovenska, zejména díky přírodním sirným pramenům o teplotě až 40 °C, které se využívají k léčbě pohybového aparátu. Město nás každoročně okouzluje svou polohou, atmosférou i architekturou – a tak jsme se rozhodli jeho krásy představit i vám.

Trenčianske Teplice (německy Trentschin-Teplitz, maďarsky Trencsénteplic) se nacházejí na řece Teplička v severozápadním Slovensku, v Trenčínském kraji (12 km od Trenčína). Obklopeny jsou Strážovskými vrchy. Od nejbližšího hraničního přechodu s Českou republikou (Starý Hrozenkov–Drietoma) leží přibližně 25 kilometrů vzdušnou čarou a asi 35–40 km po silnici. Cesta autem z Hrozenkova trvá 40 minut, z Uherského Hradiště pak asi hodinu.

Léčivé prameny a legenda o pastýři

Podle staré pověsti léčivé prameny objevil chromý pastýř při hledání zatoulané ovečky. Narazil na malé jezírko s horkou vodou, ze kterého se šířil sirný zápach a již po několika koupelích v něm se uzdravil.

Místní teplé prameny musely znát začátkem našeho letopočtu i germánské kmeny Markomanů a Kvádů, které zde žily. Pravděpodobně o nich věděly i římské legie. Na trenčianské hradní skále se totiž nachází nejstarší známý nápis v latině na území Slovenska, pocházející z roku 179 n. l. Tento římský nápis je vytesán do vápencové stěny pod trenčianským hradem a zní: „Victoriae Augustorum exercitus, qui sub Marcus Aurelius et Lucius Verus Pannonias ob res bene gestas sedit.“ (volně přeloženo: „Vítězství císařů, vojska, které sídlilo v Pannoniích za Marca Aurelia a Lucia Vera, za dobře vykonané činy.“) Nápis připomíná přezimování části římského vojska legie II Adiutrix v blízkosti tehdejší římské osady Laugaricio...

Do Slunečních lázní v Luhačovicích se vrací společenský život

Náročná rekonstrukce Jurkovičových staveb Vodoléčebného ústavu a Slunečních lázní je u konce a do památkově chráněného areálu se rychle vrací život. Od jara letošního roku se tak…

Historie lázeňství

První písemná zmínka o pramenech pochází až z roku 1247 a v té době (od 13. do 19. století) náleželo území Trenčianských Teplic s termálními prameny majiteli Trenčínského hradu.

Největší zásluhu na rozvoji lázní měl rod Illesházyů, kterému patřily 241 roků (1594–1835). Tehdy byly lázně jedněmi z nejvýznamnějších v Rakousku-Uhersku. Roku 1835 koupil lázně vídeňský finančník Georg Simon von Sina, přebudoval je a zmodernizoval. Jeho syn Šimon dal postavit hotel a rozšířil lázeňský park, dcera Ifigenie roku 1888 nechala postavit orientální lázeň Hammam – jednu z nejcennějších staveb areálu.

Kúpeľný dom Sina, pojmenovaný po baronu Štefanu Sinovi, je jednou z dominant města.

Na konci 19. století začíná být v městečku poskytována komplexní lázeňská péče. Roku 1909 získává lázně maďarská akciová společnost, ale již vzápětí, po první světové válce, se majitelem stala Československá akciová společnost. Ta posléze v rámci rozšiřování a modernizací angažovala přední české architekty, zakladatele modernismu Jaromíra Krejcara a Bohuslava Fuchse. Dle Krejcarova návrhu bylo postaveno ve 30. letech 20. století jeho nejlepší dílo – sanatorium Machnáč (dnes je tato stavba bohužel v dezolátním stavu a hrozí jí zánik – poznámka redakce). Fuchs zanechal ještě výraznější stopy: koupaliště Zelená žába, vypracoval několik urbanistických návrhů celého údolí a podílel se na přestavbě centrálních budov.

Za zmínku stojí i fakt, že v letech 1911 až 1923 v Trenčianských Teplicích pracoval jako lékař Antonín Čapek, otec Karla a Josefa Čapkových. Karel Čapek jej zde často navštěvoval a také zde tvořil. Při těchto příležitostech napsal řadu svých významných děl. Mezi jedno z nich patří R.U.R., ve kterém se poprvé objevilo slovo robot.

Architektonické poklady města

Trenčianske Teplice se mohou pochlubit pozoruhodným souborem architektonických památek, které dotvářejí jejich jedinečný lázeňský charakter. K nejstarším a nejvýznamnějším stavbám patří Kúpeľný dom Sina, elegantní neoklasicistní budova z roku 1880, pojmenovaná po baronu Štefanu Sinovi, zakladateli moderní podoby zdejších lázní. Výraznou dominantou města je dále Kúpeľný dom Krym, masivní stavba z 60. let 20. století, postavená ve stylu funkcionalismu s brutalistickými prvky, která dnes slouží jako hlavní léčebné centrum. S areálem je propojena Kolonádou Miloša Ruppeldta, krytou promenádou, jež poskytuje lázeňským hostům pohodlí a ochranu při procházkách. Za zmínku stojí i pavilon Hammam – orientální lázeň v maurském stylu, která je podrobněji představena níže.

Krym, masivní stavba z 60. let 20. století postavená ve stylu funkcionalismu s brutalistickými prvky, dnes slouží jako hlavní léčebné centrum.

Hammam: orientální pavilon s evropskou historií

Hammam v Trenčianskych Teplicích je jednou z nejvýraznějších a architektonicky nejcennějších staveb celého lázeňského areálu a navštívit jej s průvodcem můžete každé úterní odpoledne. Tato orientální odpočívárna byla postavena v roce 1888 jako součást Kúpeľného domu Sina, ke kterému je přistavěna. Nechala ji vystavět Ifigenie, dcera Georga Siny (inspiraci údajně získala na veletrhu v Paříži).

Hammam je dnes využíván jako kulturní prostor – konají se zde koncerty, výstavy a další společenské akce.

Odpočívárna je vystavěna v maurském stylu, typickém pro islámskou architekturu středověké Andalusie a severní Afriky, a vyniká kopulovitým zastřešením, lomenými oblouky, dekorativní štukovou výzdobou, glazovanými obklady a barevnými vitrážemi.

Původně sloužil Hammam jako parní lázeň a odpočinkový prostor pro lázeňské hosty, kteří v jeho exotickém interiéru relaxovali po procedurách. Dnes již tuto funkci neplní, ale je využíván jako kulturní prostor – konají se zde koncerty, výstavy a další společenské akce. Hammam se stal významným symbolem lázeňského rozkvětu města na přelomu 19. a 20. století a právem bývá označován za architektonický skvost Slovenska.

Původně sloužil Hammam jako parní lázeň a odpočinkový prostor pro lázeňské hosty.

Světlo a atmosféra v Hammamu

Ačkoliv Hammam v Trenčianskych Teplicích nemá klasická okna, interiér je přesto prosvětlený přirozeným světlem. Jak je to možné? Díky promyšlenému systému světlíků a vitráží.

Hlavním zdrojem jsou stropní světlíky – malé kruhové či hvězdicové otvory ve střešní kopuli, typické pro tradiční orientální parní lázně. Tyto otvory jsou často překryty skleněnými čočkami nebo mléčným sklem, které rozptyluje denní světlo rovnoměrně do interiéru. Tím vzniká uvnitř měkká, klidná atmosféra, která zachovává intimitu interiéru a zároveň poskytuje přirozené nasvícení v prostoru.

Dalším zdrojem světla jsou barevné vitráže a dekorační sklíčka, zakomponované do některých částí stěn či nad vchody. Tyto detaily propouštějí světlo a zároveň působí esteticky – posilují orientální charakter interiéru a ladí s ornamentální výzdobou v podobě geometrických a rostlinných motivů.

Tlumené osvětlení v Hammamu není náhodné – v orientální tradici mělo navozovat pocit klidu, soukromí a meditativní atmosféry. Přesně této harmonie dosahuje i odpočívárna v Trenčianskych Teplicích, kde se funkčnost propojuje s estetikou a kulturní inspirací, a vzniká tak prostor určený nejen k regeneraci, ale i k obdivu.

Hammam v Trenčianskych Teplicích nemá klasická okna. Hlavním světelným zdrojem jsou stropní světlíky – malé kruhové či hvězdicové otvory ve střešní kopuli, které za jasných dní poskytují výborné osvětlení beze stínů.

Místo pro klid, kulturu i architekturu

Lázeňskou atmosféru města doplňuje i Most slávy, kde jsou v mramorových deskách zvěčněna jména významných filmových osobností, které se zúčastnily festivalu Art Film Fest. Celý komplex tak představuje nejen centrum léčby, ale i kulturní a architektonickou perlu regionu. Navíc, díky svému položení, jsou Trenčianske Teplice ideálním místem pro relaxaci, architektonické potěšení, ale i nenáročné výlety do přírody.