Foto: Sunshine Seeds, Shutterstock
Přidat na Seznam.cz Přidat na Google News

Komíny pro nízkoenergetické stavby

Na spalinové cesty jsou v současnosti kladeny mnohem vyšší nároky než dříve. Laická i odborná veřejnost vede diskuze o tom, zda jsou komíny pro dřevostavby a pasivní či energeticky úsporné budovy bezpečné. Dialog se týká především požární bezpečnosti, neboť komíny mnohdy vedou skrz hořlavé konstrukce staveb. Silný tlak je vyvíjen na vývoj komínových technologií, jež zachovají parotěsnost obvodových konstrukcí budov.

Komín, který byl v minulosti elementární součástí každé stavby, se stal v druhé polovině minulého století téměř nepotřebným. Stavby napojené na veřejné distribuční teplovodní sítě nevyžadovaly vlastní zdroj tepla. V poslední době se však stavebníci, již usilují o energetickou nezávislost, vracejí k lokálním topidlům. Alternativní zdroj jim totiž poskytne teplo i v případě, že dojde k výpadku sítě, nemluvě o finanční úspoře – například cena palivového dřeva je v důsledku kůrovcové kalamity v současnosti na minimu, zplynovací kotle šetří peníze především díky své vysoké efektivitě. Jak však komín s ohledem na zachování vzduchotěsnosti obálky budovy vybrat?

V první řadě je nutné zvolit prověřeného výrobce. Nekvalitní komín totiž může představovat problém. Může být proveden jako jednovrstvý, tedy vyzděný z keramických bloků či tvarovek. Tento typ však již bývá nahrazován komínem vícevrstvým, v jehož případě jde obvykle o snadno sestavitelný stavebnicový systém. Základem takového systému je plášť s ochrannou i nosnou funkcí, konstruovaný z betonových nebo keramických tvarovek vyplněných plastovými, keramickými (případně nejmodernějšími tenkostěnnými izostatickými) či korozivzdornými ocelovými komínovými vložkami.

Modulární komínový systém před sestavením. Foto: Igor Sokolov (breeze)

Mezi jednotlivými komínovými vrstvami je ponechána vzduchová mezera, jež napomáhá ochlazovat plášť komína, díky čemuž je zrychlen jeho tah. Vícevrstvý komín je většinou také opatřen minerální nebo perlitovou tepelnou izolací. Často užívanou variantou je také zcela nerezový izolovaný komín, který je lehký i odolný, a navíc snadno konfigurovatelný. Jako jediný přitom nemusí být ukotven do základů, postačí jej osadit na podlahu či připevnit ke zdi. Jeho nevýhodou však může být vyšší povrchová teplota (až 70 °C).

  • Příkladovou realizací komína může být spalinová cesta od krbových kamen v nízkoenergetickém objektu, v němž sídlí naše redakce. Spotřebič je umístěn v prvním nadzemním podlaží a je propojen se systémovým komínem z pálených/keramických komínových tvarovek a s tenkostěnnou izostatickou vložkou. Zajímavostí je, že tento „suchý“ komín není tepelně izolován, ochlazování je zajištěno díky zvýšenému množství otvorů ve tvarovkách (celkem tři řady), a tedy vícero vzduchovým mezerám.
Nerezový komín je lehký i odolný, je vhodný například do rekreačních objektů, kde je požadavkem krátký náběh tahu. Foto: Viacheslav Lopatin, Shutterstock

Plastová vložka, plyn a kondenzát

Výběr materiálu komína se zčásti odvíjí od toho, jaké palivo bude využíváno a zda je zapotřebí i přívod vzduchu ke spotřebiči (doporučováno). Zmíněné materiály jsou samozřejmě mrazuodolné, minimálně nasákavé a nehořlavé – až na výjimky (polypropylenové vložky), které jsou dovoleny u spotřebičů s nízkou výstupní teplotou spalin, jako jsou plynové kondenzační kotle. V jejich případě komínová vložka nemusí být schopna odolávat vysokým teplotám, zato je zapotřebí, aby se dovedla vypořádat s kyselým kondenzátem. Ten bývá u spotřebičů plynných, ale i kapalných paliv sbírán v jímce ve spodní části komínů (v prostoru kouřovodu, tedy v místě připojení spotřebiče ke komínu), případně odváděn přímo do kanalizace přes neutralizační box. Plastové vložky jsou často snadným způsobem, jak rekonstruovat (takzvaně vyvložkovat) komín ve starším domě, v němž dojde ke změně spotřebiče.

Schéma skladby vícevrstvého komína. Foto: Studio Harmonym, Shutterstock

    TIP

  • Rozhodli jste se vytápět novostavbu spotřebičem na plynná paliva? V takovém případě lze odvádět spaliny pouze kouřovodem, například směrem na fasádu objektu. Jste však povinni vyhnout se odvodu na balkon či terasu. V případě, že jen měníte zdroj vytápění a pevná paliva jste se rozhodli nahradit plynnými či kapalnými, nechte starý komín nově vyvložkovat, jde o poměrně nenáročnou akci. Montáž je prováděna do původního průduchu. Jen v případě, že je jeho průměr nedostatečný, dochází před spuštěním vložky na dno komína k vyfrézování komínového zdiva. Vše je dokončeno v okamžiku, kdy jsou přilepeny tvarovky pro čisticí dvířka i napojení spotřebiče.

Zjednodušeně lze pozitiva jednotlivých typů vložek upřesnit asi takto:

Tradiční keramické vložky se vyznačují vysokou odolností vůči vysokým teplotám, teplotním změnám i kyselým kondenzátům, téměř neomezenou životností, rozměrovou přesností a nízkou propustností plynů a vlhkosti. Jsou nenáročné na údržbu. Jsou univerzální, tedy kompatibilní se spotřebiči spalujícími všechny typy paliv. Jejich moderní obdobou jsou izostatické vložky, jež se doporučují nejen do komínových systémů s větším výskytem mokrých procesů vznikajících při spalování. Jsou lisované za studena stlačením keramických prášků do formy, a proto homogenní, tvarově přesné, adaptabilní a vysoce odolné vůči vyhoření. Nerezové vložky se hodí aplikovat kvůli jejich krátkému náběhu tahu komínu v objektech s nepravidelným provozem (např. chalupy a chaty), část odborníků je doporučuje také pro odvod spalin z kachlových kamen. Jejich životnost je však kratší, než je tomu například u masivnějších typů s keramickými vložkami. Polypropylenové vložky jsou pak čím dál oblíbenější díky jejich snadné montáži (zasunutí hrdlových trub do sebe a jejich utěsnění ve spojích) a nízké pořizovací ceně, jež se odvíjí od levné výrobní technologie. Nejsou však vhodné pro odtah spalin o vysokých teplotách.

Tenkostěnná izostatická vložka usnadňuje montáž a dává komínu unikátní vlastnosti. Foto: archiv redakce

Jeden průduch i pro dva spotřebiče

Komínový systém může za určitých podmínek zabezpečovat odvod spalin i od více spotřebičů naráz. Průměr komína pak samozřejmě musí odpovídat potřebám jednotlivých zařízení, s nimiž bude propojen. Finální tah, který by měl být vždy větší než ztráty na spalinové cestě způsobené tlakem či ztráty zapříčiněné externím přívodem vzduchu do spotřebiče se však odvíjejí nejen od průměru průduchu, ale také od výšky komína. Jeden průduch obvykle „obslouží“ maximálně dva spotřebiče (dle posouzení revizního technika).

TIP

  • Věnujte pozornost také finální výšce komína, jež je daná normou Komíny a kouřovody - Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv. Kromě toho, že jsou dána pravidla, jež určují minimální výšku vyústění komína nad hřebenem či rovinou střechy, tak kupříkladu spotřebiče na pevná paliva musejí být připojeny ke komínovému průduchu o nejmenší dovolené účinné výšce 5 metrů, což je v případě nízkopodlažních staveb, jako jsou bungalovy, mnohdy problém. Pokud tomu tak není, je zapotřebí před zahájením provozu komín prodloužit – třeba nerezovými nástavci.

Komín navíc disponuje minimálně jedním sopouchem, který slouží k připojení kouřovodu. V případě komínů na pevná paliva musí být mimo obytné místnosti umístěn i dobře utěsněný vybírací otvor a v podstřešních prostorech otvor vymetací. Komíny sloužící k odtahu spalin plynných paliv musejí být vybaveny kontrolními otvory. Vrchol komína je ukončen ideálně kónickým vyústěním, které zabraňuje zatékání vody a podporuje tah komína.

Investor, respektive projektant, musí také rozhodnout, jestli komín umístit dovnitř stavby, či vně. Obzvláště prochází-li vnitřkem domu, je nutné ho adekvátně oddělit od vertikálních i horizontálních konstrukcí. Pokud jsou hořlavé, je potřeba počítat s odstupem komína od stropu či krovů a trámů minimálně 50 mm (jinak alespoň 30 mm). Vnější teplota povrchu komínového pláště přitom nesmí činit více než 52 °C. Komín umístěný vně objektu, obvykle u fasády, by měl být zapuštěn do základů stavby a po celé jeho výšce vyztužen.

Instalace nerezové flexibilní komínové vložky. Foto: Paul Maguire

Komín a nízkoenergetické stavby

Vraťme se nyní k otázce, jak se liší dnešní řešení komínových systémů ve stavbách s téměř nulovou spotřebou energie od realizací z dob minulých:

Současní projektanti jsou v souvislosti s čím dál přísnějšími stavebními normami nuceni dbát zejména na dodržení přísných tepelněizolačních parametrů. I komín musí být navržen tak, aby jeho konstrukce nijak nezhoršovala těsnost objektu, a to při současném zachování odstupu komína od hořlavých materiálů. Je nutné eliminovat veškeré možné tepelné mosty, které by mohly vznikat při prostupu tělesa spalinové cesty obvodovými konstrukcemi. Přitom právě v nevětraných parotěsných průchodech širokými vrstvami izolačních materiálů dochází k největší kumulaci tepla, výraznému zvýšení teploty pláště komína a zatěžování konstrukcí. Z toho plyne, že nejen návrh komína, ale též korektní provedení stavebních detailů hraje významnou roli. V některých případech jde až o protichůdné požadavky, s nimiž se však specialisté musejí chtě nechtě vypořádat.

TIP

  • Vyhněte se komínům s větrací mřížkou v patě, kterou do exteriéru odchází ohřátý interiérový vzduch, čímž dochází k výrazným tepelným únikům. Zejména u nízkoenergetických staveb je vhodné vzduch přivádět komínem. Přivádět ho lze také skrz podlahovou konstrukci – kanály pro externí přívod vzduchu.

Na tyto nároky reagují i výrobci komínů a snaží se navrhovat optimální řešení, jehož klíčovou součástí je i správné umístění již zmíněné tepelné izolace komínové vložky. Izolace ve spojení se vzduchovou mezerou napomáhá pomalejšímu ochlazování spalin procházejících vložkou a zrychluje reakci na zátop, díky čemuž je minimalizována nežádoucí kondenzace.

Komín bez revize „nepotáhne“

Komínový systém by měl být každému spotřebiči „šitý“ na míru a jeho řešení konzultováno s odborníkem. Modulární skladba komínů umožňuje na základě montážních návodů sestavit je také svépomocí, jejich provoz však musí být vždy zahájen až po revizi specialisty.

Lidé při výstavbě primárně zvažují pořizovací náklady, které zakomponování komína logicky navyšuje. Posuzují, nakolik jsou spalinové cesty potřebné. Rozhodnou-li se však komín nakonec postavit, obvykle nelitují. Záložní zdroj tepla oceňují jak při výpadcích proudu, tak například pokud chtějí vytvořit útulnou atmosféru či ušetřit na provozních nákladech.

Autor: Bc. Helena Široká
Foto: Viz popisky