Osobitě pojatá budova Fakulty architektury ČVUT nedávno oslavila první dekádu
V roce 2011 se studenti architektury na pražském ČVUT dočkali nové budovy fakulty. V architektonické soutěži tehdy vyhrál projekt zdejší profesorky a nestorky české architektury Aleny Šrámkové, která chtěla svým návrhem naučit studenty pokoře a ukázat jim půvab obyčejnosti. Stavba představuje tři hlavní principy: jednoduchost, otevřenost a pravdivost. Založena je na klasických technologiích a materiálech, jako je pohledový beton a cihly.
Ačkoli samostatná Fakulta architektury ČVUT funguje od poloviny 70. let, výuka tohoto oboru zde má téměř třistaletou tradici. Projekt výstavby nové fakulty byl významnou událostí pro celou tuzemskou scénu.
Nejen, že se jednalo o největší finanční investici školy za více než 30 let, ale o vítězný návrh se postarala nestorka československé architektury profesorka Alena Šrámková ve spolupráci s architektem Lukášem Ehlem a architektem Tomášem Koumarem. Náklady na výstavbu fakulty se vyšplhaly k sumě 1 225 000 000 Kč. Ke slavnostnímu otevření budovy došlo před deseti lety, a to 22. února 2011. Celý objekt je z hlediska provozních nákladů navržen jako energeticky vysoce úsporný.
Bauhaus: škola, která ovlivnila Baťu i světovou moderní architekturu
Bauhaus patří mezi nejvýznamnější školy výtvarného umění, designu a architektury moderní doby. I přesto, že neměla dlouhého trvání, byla skutečným hybatelem umění a architektury…
Krytými atrii se stavba přirozeně provětrává
V roce 2004 byla vypsána architektonická soutěž na výstavbu nové budovy fakulty, kam se přihlásilo 35 týmů. Komise zahrnující významné architekty nakonec vybrala návrh Ing. arch. Aleny Šrámkové a jejích spolupracovníků z ateliéru Alena Šrámková architekti. Projekt byl zpracován v letech 2005–2009, samotná realizace stavby proběhla v období mezi roky 2009 a 2010.
Nová budova fakulty se nachází na jedné z posledních volných parcel vysokoškolského kampusu na půdorysu 64 x 64 metrů v Dejvicích, navrženého regulačním plánem Antonína Engela z roku 1924. Je koncipovaná jako železobetonová monolitická stavba s osmi nadzemními a třemi podzemními podlažími s garážemi. Stropní desky jsou navrženy bezprůvlakové s konstantní tloušťkou. Vnitřní stěny jsou betonové nosné a cihelné s akustickou úpravou. Budovou procházejí tři krytá atria, kterými se stavba přirozeně provětrává a v létě řízeně chladí. Fasáda je tvořena cihelným obkladem v kombinaci s pohledovým betonem. Tuto kombinaci lze vidět také v interiéru budovy. Generálním dodavatelem bylo tehdy sdružení firem Metrostav a VCES.
Tvůrci o fakultě
„Chtěli jsme v tomto místě postavit dům rozumný, trochu chudší tak, aby vedl studenty ke skromnosti, jednoduchý až obyčejný…,“ řekli autoři vítězného návrhu. Chtěli, aby architektura nové školy byla nejlepší na světě. A tak navrhli obyčejný dům, ale „pevný v kramflecích“. Navrhli jednoduchou stavbu s funkčním interiérem, který je snadný na údržbu. Stavba je ozvláštněna některými prvky, které se dnes už moc nepoužívají. Příkladem může být použití lesklých nátěrů nebo příčkové dělicí konstrukce v sociálních zařízeních. Naopak šikmost stěn přednáškových místností datuje budovu do dnešní doby a odráží stav současné architektury.
Funkční interiér
O co skromnější je exteriér objektu, o to modernější je interiér s nosnými betonovými stěnami, za jehož návrhem stojí architektky Markéta Cajthamlová a Lenka Brožová. Interiér fakulty připomíná díky svému atriu nedalekou knihovnu NTK. Nová budova má 8 nadzemních podlaží a 3 podzemní podlaží s garážemi. V typickém podlaží se nachází 10 atelierů, 4 učebny s audiovizuálním vybavením, 2 zasedačky, respirium studentů a v neposlední řadě také kanceláře pedagogů. V posledních dvou podlažích je umístěno 17 patrových ateliérů. V přízemí je studijní oddělení, šatna, plně vybavené posluchárny pro 80, 100, 180 a 300 lidí a universální prostory sloužící výuce i oddechu. První suterén je poté určen pro modelářské dílny a počítačové učebny. V interiéru jsou použity výrazné barvy, které zdůrazňují jednotlivé části objektu.
První dáma české architektury
Alena Šrámková se narodila 20. června 1929 v Praze, ale vyrůstala na Slovensku. Po vystudování Vysoké školy technické působila jako hlavní architektka v Chemoprojektu v Bratislavě. V roce 1959 se například účastnila československé výstavy skla v Moskvě, kde měla na starost stavbu jednoho z pavilonů. Zlomovou prací pro ni byla stavba budovy ČKD na Václavském náměstí. V současné době je pamětnice profesorkou na ČVUT. Mezi její nejnovější návrhy patří kromě budovy ČVUT kupříkladu moderně pojatá Zvonička na Betlémském náměstí v Praze, na které spolupracovala s dalšími architekty.
