Serpentine House oceněn Finskou cenou za architekturu
Z velkého množství přihlášených staveb bylo na Finskou cenu a architekturu 2019 nominováno pouze pět kandidátů. Zvolen byl však jediný vítěz. Jeho vyhlášení proběhlo 8. 10. 2019. Na pomyslném nejvyšším stupínku stanula renovovaná budova Serpentine House v Helsinkách.
Finská cena za architekturu je udělována za návrh novostavby či rekonstrukci výjimečné budovy dokončené v průběhu předchozích tří let. Pět nejlepších staveb je pečlivě vybíráno odborníky z oboru stavebnictví a architektury. Volbou vítěze je pak pověřena veřejná osobnost, která je uznávaným odborníkem v jiné oblasti než v architektuře. Letos šlo o věhlasného a oceňovaného umělce, spisovatele finského původu Hannu Väisänena. Kombinuje vizuální umění s literaturou a mnohá jeho díla se vyznačují propojením s architekturou, zejména s tou sakrální.
Serpentine House (Käärmetalo)
Serpentine House pochází z roku 1951 a jde o jeden z mnoha tehdejších návrhů finského architekta Yrjö Lindegrena. Jde o dvě samostatné budovy o celkové délce 287 metrů. I přes hranaté tvary dům nepůsobí stroze; jednotlivé byty, jimiž je objekt tvořen, jsou totiž uspořádány do podoby vějířů. Ty vytvářejí řadu chráněných zahradních prostor, které umožňují jejich obyvatelům obývat je s pocitem soukromí.
Vítězný objekt byl a je ikonickou budovou, která se ocitla na okraji kolapsu. Jde o památkově chráněný historický objekt a bylo zapotřebí tak k němu při rekonstrukci i přistupovat. Kompromisní a flexibilní přístup všech zúčastněných i jejich vysoká odbornost dovolily zachovat jak původní přirozený ventilační systém v budově, tak vnitřní a vnější povrchové úpravy. Rekonstrukce probíhala po dobu dvou let a ukončena byla v roce 2018. Projekt zpracoval tým tvořený Kati Salonen a Mona Schalin Arkkitehdit Oy. Došlo k renovaci veškerých koupelen, kuchyní a vnitřních povrchů. Byla sanována střecha budovy, její vnější omítka, balkony, dveře, okna, společné domovní prostory. Došlo též k renovaci topného a ventilačního systému.
Knihovna v Oodi
Po vyhlášení ceny byly odsunuty na pozadí ostatní čtyři na vítěze nominované stavby. Nepochybně se však i v jejich případě jedná o vysoce kvalitní architekturu. První z nich je ústřední knihovna v Oodi v Helsinkách, která boří mýty o klasických institucích tohoto typu. Je rozdělena do tří úrovní, z nichž každá disponuje jedinečnou a originální atmosférou a konkrétním účelem. Vstupní hala v přízemí poskytuje prostor pro ateliéry a dílny, zatímco první patro je uzpůsobeno konvenčním knihovnickým službám. Při vstupu do patra třetího návštěvníka oslní prostor, který je permanentně vyplněn denním světlem.
Renovace Univerzity Jyväskylä
Další nominovanou byla centrální budova Univerzity Jyväskylä, dílo architekta Alvara Aalta z jeho období „červených cihel“. Objekt pochází z roku 1955, obnovou prošel v letech 2013 – 2017. Došlo k modernizaci ventilačního systému, výměně střechy, podlahy a renovaci oken. Projektovému týmu se však povedlo zachovat velké množství původních konstrukcí, materiálu a nábytku. Každá podlahová cihla byla proto vyjmuta, očištěna a očíslována a až poté uložena zpět do původního slotu. Byl také restaurován veškerý starožitný nábytek.
Terminál odpadu
Mezi pěti nejlepšími se objevila i novostavba terminálu určeného k transferu odpadu z nově postavené a stále se rozvíjející helsinské čtvrti Kruunuvuorenranta. Ta je vybavena podzemní sítí potrubí určené ke sběru domácího odpadu, který následně míří do nového terminálu. V něm je přeložen do kontejnerů a odvezen na místo dalšího zpracování. Kromě své moderní technické funkce objekt zaujme též originální architekturou. Drsný, nepravidelný tvar a zelená střecha objektu umožnily této stavbě snadno splynout s okolím, které je tvořeno skalami. Opláštění sestává z trojrozměrných geometrických forem zbarvených rezavou patinou.
Téma: Zelené střechy a fasády
Dětské centrum Vaaralanpuisto
Posledním nominovaným bylo dětské denní centrum Vaaralanpuisto, jehož výstavba byla dokončena v roce 2007. Jde o budovu, která se má v sousedství původních vzrostlých stromů stát tichým a chráněným dětským útočištěm. Architekti z ateliéru AFKS aplikovali takové materiály a design, které vhodně doplní místní kontext. Potřebnými nástroji se stalo velké množství dřeva, teplé odstíny barev a zvlněné tvary prolínající se jak exteriéry, tak interiéry budovy. Tyto „vlny“ mnohde slouží mimo jiné i jako prostor k lezení dětí. Centrum zahrnuje jak odlehlejší zóny určené ke společné práci menších dětských skupin, tak klidové zóny či otevřené prostory sloužící k učení větších skupin.
Související články
- Architektura a design moderní školy
- Zářivá architektura budov
- Spojení dobrého jídla a mimořádné architektury zajistí komplexní zážitek
