Instalace Evy Jiřičné na festivalu světla Signal 2019. Foto: btwcapture

Věžák v centru Ostravy by mohl být letos rekonstruován dle návrhu ateliéru architektky Evy Jiřičné

Při příležitosti životního jubilea Evy Jiřičné jsme se rozhodli této světové architektce věnovat dnešní článek. V části textu se přitom zabýváme také rekonstrukcí doposud nejvyššího ostravského domu, která by měla být v budoucnu provedena právě podle návrhu jejího studia.

Mrakodrap v ulici Ostrčilova v centru Ostravy je od roku 2013 prázdný. K jeho stručné charakteristice dodáváme: je třetí nejvyšší budovou ve městě, výšky 68 metrů, má dvě podzemní a 22 nadzemních podlaží. V letech 1965 až 1968 měl 110 bytových jednotek, ale v polovině 70. let byl přebudován na kanceláře. Po létech chátrání a úvah "co s ním" se naskytla příležitost k jeho rekonstrukci.

Ostravský výškový dům, jehož rekonstrukce by měla být provedena dle návrhu studia Evy Jiřičné. Foto: Zdeněk Svoboda

Zpracování návrhu obnovy se ujalo architektonické studio AI-Design světoznámé architektky Evy Jiřičné. Nástin rekonstrukce včetně vizualizací jsme již zveřejnili, nyní držíme palce, aby se brzy našel investor a mohly začít zamýšlené práce. Výsledná verze by potěšila nejen Ostraváky a návštěvníky třetího největšího města republiky, nýbrž i samotnou autorku – stále vitální, tvůrčí a nestárnoucí architektku Evu Jiřičnou, která dnes slaví své narozeniny. Při té příležitosti se sluší zveřejnit její medailonek.

Nová oranžérie v Královské zahradě na Hradčanech vznikla podle návrhu Evy Jiřičné v letech 1999-2001. Foto: Maksymets Denys

Studium

Narodila se dne 3. března 1939 ve Zlíně. V dospělosti začala v Praze studovat architekturu, obor dříve ovládaný výhradně muži. Každý ji říkal, že holky nemohou být architektky. Dokonce i její otec působící v oboru jí řekl, že může dělat cokoli, jen ne architekturu. Neposlechla, nevzdala se a po studiích, v roce 1968, odjela na stáž do Londýna. Překonala tvrdé začátky, kdy jako žena a navíc cizinka musela pracovat mnohem usilovněji než muži či angličané na podobné pozici.

Portrét Evy Jiřičné. Foto: Jindřich Nosek (NoJin), Wikipedia

Tvorba

A dnes? Eva Jiřičná stále tvrdí, že tvorba je neustálé hledání, moře práce a potu, a jen málokdy se stane, že člověk dojde až do cíle. Ale nevadí, že se tam nedostane. Smyslem je právě ten proces a ta cesta. Ženy, které zůstávají jen v kancelářích, kde vytvářejí modely, těžko uspějí. Nezbytné je jít osobně na stavbu, zajímat se o dění, nebát se učit.

Připomeňme její tvůrčí činnost na některých objektech doma a v zahraničí. Rodný Zlín: mj. komplex Univerzity Tomáše Bati, Kongresové centrum. V Praze: hotely Josef a Maxmilián, Oranžérie na Pražském hradě. V Londýně: obytné a maloobchodní budovy, interiéry, mosty...

Je rovněž držitelkou několika ocenění – Řádu britského impéria či čestných doktorátů a profesur několika univerzit –, byla uvedena do Americké síně slávy a v roce 2003 také zvolena předsedkyní Londýnské architektonické asociace.

Univerzitní centrum s multimediální knihovnou a sídlem rektorátu ve Zlíně navrhla také architektka Jiřičná. Foto: josefkubes

Interiéry

Dílo architektky Jiřičné se vyznačuje lehkostí a hrou se světlem, je z něj cítit autorčin respekt k materiálu. Vytvořila též mnoho účelných a útulných interiérů. Jejími nejoblíbenějšími materiály jsou sklo a kov, z barev je to žlutá, o které tvrdí, že je barvou slunce. Toho je v jejím hlavním působišti, v Londýně, nedostatek, a tímto způsobem si ho proto nahrazuje. Příkladem velkolepého náročného projektu interiéru u nás je autorské dílo největšího koupelnového a kuchyňského centra v Čechách, pobočky SIKO Zličín. Vedle designu interiéru budovy vytvořila v rámci tohoto projektu i ukázku luxusní koupelny, inspirovanou svou vlastní londýnskou.
SIKO na pražském Zličíně je výjimečné zejména originálním ústředním motivem inspirovaným diagonálně orientovanou ulicí Broadway v New Yorku, která jako jedna z mála nedodržuje tamní přísný pravoúhlý systém ulic.

Závěrem

Architektka Eva Jiřičná nezapomíná, kde má kořeny a doposud mluví plynou češtinou bez přízvuku. K výše uvedenému věžáku doplnila: "

Po celém světě najdeme poválečné budovy postavené s nejlepším úmyslem a s nejlepší dosažitelnou technologií pro potřeby své doby. Mnohé z nich ukončily svou užitečnou roli. Ačkoli jejich konstrukčně stavební stav je pořád v akceptovatelném stavu, podmínky pro bydlení a kvalita vnějších fasád však neodpovídají dnešním požadavkům. Naším úkolem je studovat potenciál existujícího bloku jako pokračování původní ideje – bydlení ve výškových budovách s ohledem na dnešní požadavky na kvalitu, existující regulace, ekologii a životní prostředí. Ve spolupráci s odborníky různých profesí jsme zpracovali návrh rekonstrukce tohoto věžáku.
Lidé si obvykle spojují nadčasovost s budoucností. Budoucnost však bývá jiná, než si představujeme. Jediným možným řešením je kvalitně zvládat přítomnost.
"

Autor: Zdeněk Svoboda
Foto: Zdeněk Svoboda, Shutterstock, Wikipedia