Způsoby větrání bytů a rodinných domů

Pobyt v nedostatečně větraných prostorách způsobuje nejen únavu, ale v dlouhodobém horizontu může vést ke chronickým zdravotním potížím. Stejně jako zdravému jídlu je tedy vhodné věnovat i výměně vzduchu dostatek pozornosti. Řešení se nabízí celá řada, často přitom nevyžadují dodatečné investice.

Úkol větrání je zřejmý. Nahrazovat vnitřní znečištěný vzduch – obsahující nadbytek CO₂, vodní páry, cigaretového kouře či jiných odérů – čerstvým venkovním. Samotné větrání pak může probíhat přirozeně, nuceně pomocí různých zařízení, nebo kombinací obou možností. To nabízí celou řadu řešení, a proto, obzvláště u již postavených budov, je dobré zhodnotit současný stav a dále si určit, jak výkonný má výsledný systém být a co má splňovat.

Požadavky na větrání

Definicí požadavků na větrání obytných budov se zabývá norma ČSN EN 15 665/Z1, ze které můžeme vycházet. Základním požadavkem je zajištění minimální intenzity trvalého přívodu čerstvého vzduchu v závislosti na typu místnosti a počtu osob. Konkrétní čísla jsou uvedena níže v tabulce 1.

Vydýchaný vzduch a jak správně větrat

Člověk v klidu vydýchá za 24 hodin přes 1 kg oxidu uhličitého (CO2). Delší pobyt v nevětrané místnosti vede k rychlému růstu obsahu CO2, přidušení a dlouhodobě i k chronickým…

Přesněji lze vycházet přímo z koncentrací CO₂. Ve venkovním čerstvém vzduchu je ho kolem 400 ppm, čili přibližně 723 mg CO₂/m³. To je zároveň normální, zdravá hladina CO₂ ve vzduchu pro dlouhodobý pobyt podle ASHRAE (American Society of Heating, Refridgerating and Air). Stejná norma doporučuje pobývat v prostředí do 700 ppm, akceptovatelná hranice činí 1000 ppm. Intenzitu větrání dle si můžete si můžete sami stanovit pomocí následujícího výpočtu:

Výpočet: Stanovení intenzity větrání v místnosti

Tab. 1: Požadavky na větrání obytných budov dle ČSN EN 15665/Z1

Požadavek	Trvalé větrání (průtok venkovního vzduchu)		Nárazové větrání (průtok odsávaného vzduchu)
	Intenzita větrání [h-1]	Větrání na osobu [m3/(h×os)]	Kuchyně [m3/h]	Koupelny [m3/h]	WC [m3/h]
Minimální hodnota	0,3	15	100	50	25
Doporučená hodnota	0,5	25	150	90	50

Stanovení současné situace

Téměř nezbytné je pořízení/zapůjčení měřiče koncentrace CO₂, který zdokumentuje současný stav uvnitř místností. Na rozdíl od teploměrů a vlhkoměrů, které stojí několik stokorun, si zde musíme připravit cca od 1 500 Kč výše. Dostatek čerstvého vzduchu má pozitivní vliv i na pracovní výkon, a tak není od věci se na možnost pořízení informovat v práci. Měřič nás informuje o nadměrném množství CO₂, na které, pokud o tom víme, můžeme zareagovat otevřením okna. Pokud kupujeme měřič nový, je dobré vybrat takový, který umožňuje záznam hodnot.

Koncentraci CO₂ je takřka nutné měřit a znát minimálně v obytných místnostech a ještě víc v ložnicích a dětských pokojích. Vždy je dobré hodnotu odečíst po delším pobytu – v obýváku večer, když jdeme spát a v ložnicích ráno. V místnosti s čerstvým vzduchem totiž koncentrace CO₂ roste postupně a v závislosti na velikosti místnosti několik hodin trvá, než se ustálí. Koncentrace CO₂ u správně větrané místnosti by neměla překročit 1000 ppm.

Trvalou intenzitu větrání, uváděnou v tabulce 1, můžeme zhruba odhadnout jednoduchým testem. Ten spočívá v znečištění vzduchu v místnosti až na úroveň 2000 ppm. Místnost posléze zavřeme, opustíme a po hodině pomocí CO₂ metru odečteme novou koncentraci a v závislosti na ní určíme trvalou intenzitu větrání dle tabulky 2. Vynásobením zjištěné intenzity (h^-1) objemem místnosti (m³), dostaneme objem protékajícího vzduchu za hodinu (m³/h).

Dospějeme-li k nevyhovujícím hodnotám, je dobré nastavit nový režim větrání a situaci rychle napravit.

Tab. 2: Závislost koncentrace CO₂ na intenzitě větrání

Koncentrace CO2 [ppm]	2000	1920	1850	1780	1710	1650	1590	1530
Intenzita větrání [h-1]	pod 0,01	0,05	0,1	0,15	0,2	0,25	0,3	0,35

Koncentrace CO2 [ppm]	1470	1420	1370	1280	1200	1120	1050	990
Intenzita větrání [h-1]	0,4	0,45	0,5	0,6	0,7	0,8	0,9	1

Čerstvý vnitřní vzduch – nejvyšší stavební hodnota

Tento článek se zabývá hodnotou čerstvého vzduchu v budovách. Mnoho lidí žije v zajetí energetických úspor a zdravému dýchání nevěnuje pozornost. I proto, že vydýchaný vzduch…

Zdravotní hledisko

Krátkodobý deficit čerstvého vzduchu, např. hodinu, den nebo týden, vede nejvýše k větší či menší únavě, kterou vrátí do normálu pobyt na čerstvém vzduchu. Problém nastává až při trvalém nebo převažujícím pobytu ve vydýchaném prostředí. Takový pobyt postupně nastavuje v těle novou biochemickou rovnováhu ve prospěch kyslíkem nespálených biochemických radikálů, a ty při dlouhodobém či trvalém působení mohou vyvolat trvalá onemocněním včetně rakoviny.

Přirozené způsoby větrání

Infiltrace

Jedná se o přirozenou výměnu vzduchu, která se obvykle děje v místech netěsností okenních a dveřních otvorů, parapetů, různých prostupů atd. Důležitý je tlakový rozdíl mezi vnějším a vnitřním prostředím. Ze své podstaty je tedy infiltrace ovlivněna klimatickou situací, teplotou a dalšími proměnlivými vlivy a tudíž se v čase mění. U nových správně namontovaných oken by k ní mělo docházet minimálně, skutečnost je ale častokrát jiná.

Mikroventilace

Právě z důvodu těsných oken začali jejich výrobci nabízet takzvanou mikroventilaci, která je dnes již standardem. Jedná se o možnost vytvoření určité štěrbiny (4. poloha kliky), díky níž může pronikat venkovní vzduch. Větrání tak probíhá kontinuálně bez velkého poklesu teploty jako u plně otevřeného okna. Asi největší nevýhodou mikroventilace je výrazné snížení zvukového odporu okna (uvádí se pokles z 38 dB na 18 dB). Okno v poloze mikroventilace také není bezpečně zavřeno a chráněno proti vloupání.

Nárazové větrání

Osvědčený, efektivní a téměř všude proveditelný způsob. Největší slabinou je nutná aktivní přítomnost, nemožnost větrat v průběhu spánku a potřeba stále sledovat kvalitu vzduchu. Pro běžný provoz ne příliš pohodlné, extrémy (např. velká návštěva 1× za měsíc) však vyřeší spolehlivě a leckdy lépe než drahé složité automatické systémy.

Čerstvý vzduch v interiéru jako základ zdravého života

Při slovech vydýchaný vzduch se nám vyjeví prostory s velkou kumulací lidí, kde „atmosféra houstne“. Nedochází zde k dostatečné výměně vzduchu, a stoupá proto hladina oxidu…

Nucené způsoby větrání

Větrání pomocí ventilátoru

Ventilátory poskytují za nízkou cenu slušný výkon, který lze často navíc regulovat i v několika stupních, čímž samozřejmě ovlivňujeme také hluk. Nalezneme je běžně v koupelnách, kuchyních a na WC. Ventilátory většinou pracují jednosměrně a slouží jen k odvodu vzduchu (ne nasávání). Nevětrají tedy přímo, nicméně vytvářejí podtlak, díky němuž dochází k masivnější infiltraci či přístupu čerstvého vzduchu mikroventilací. Především v panelových bytech se tedy nabízejí jako první volba vedoucí k lepší výměně vzduchu. Příkon průměrného ventilátoru se s rezervou vejde do 10 W, což při průtoku 40 až 100 m³ (dle typu a rychlostního stupně) stačí pro několik osob. Za den nepřetržitého provozu přitom zaplatíme za elektřinu méně než 1,5 Kč. Nebojte se tedy nechat Vaše ventilátory zapnuté celý den, obtěžují-li nadměrným hlukem, poohlédněte se po odhlučněné variantě.

Větrací jednotky bez rekuperace

Jednotky se montují na obvodovou zeď obytných místností (ložnice, obývák) a na rozdíl od ventilátorů nevyfukují vzduch ven, nýbrž nasávají čerstvý z venku. Disponují solidním výkonem, jsou tiché a představují oproti pootevřeným oknům vysoce účinnou ochranu proti vnějšímu hluku. Mohou obsahovat prachové, pylové a další filtry [2]. Výkon a s tím související hlučnost lze většinou regulovat v několika stupních a nebo probíhá automaticky. Orientačně jsou konstruovány na větrací výkony 30 až 200 m³/h, při hluku od 17 dB a spotřebě v jednotkách wattů. Díky absenci výměníku jsou oproti jednotkám s rekuperací levnější a poskytují většinou vyšší výkon.

Větrací jednotky s rekuperací

Lokální rekuperační jednotky se instalují přímo do obvodové zdi větrané místnosti, bez potřeby vzduchotechnických rozvodů. Jejich výkon je manuálně nebo automaticky regulovatelný v rozsahu zhruba 15 až 100 m³/hod. Vzduch současně odvádějí a přivádějí, přičemž díky zabudovanému tepelnému výměníku jsou schopny předávat teplo zpět do interiéru. Účinnost těchto zařízení se pohybuje v rozmezí 60 až 90 %. Pro hrubou představu o dosažených úsporách lze vycházet z toho, že celoročním větráním o intenzitě 1 m³/hod přijdeme o 27 kWh energie. Modelová jednotka [3], běžící na 30 m³/hod, tak ročně při účinnosti 85 % ušetří necelých 700 kWh. Lokální větrání s rekuperací tepla může být také realizováno jako součást samotného okenního rámu [4], přičemž, na rozdíl od mikroventilace, zůstává zachován zvukový odpor okna. Vzduchový výkon tohoto řešení je, vzhledem k rozměrové kompaktnosti, cca 3,5–15 m³/h.

Centrální větrací systémy

Srdcem centrálního systému je vzduchotechnická jednotka, zpravidla vybavená rekuperací, která zajišťuje dopravu venkovního a znehodnoceného vnitřního vzduchu, filtraci, předehřev aj. Přívod a odvod vzduchu je zajištěn dvojicí vzduchovodů vedoucích do příslušných místností. Pro rovnoměrné rozptýlení zpravidla bývá v každé místnosti jeden nebo více distribučních elementů (větracích mřížek).

Téma: řízené větrání

Téma: větrání

Závěr

Pokud přebýváte v prostředí s malou koncentrací CO_2, gratulujeme. Není třeba cokoliv měnit. V opačném případě nezoufejte. I bez dalších investic můžete využít mikroventilaci u oken a zaexperimentovat se spuštěním odsávacích větráků na WC, v koupelně a na digestoři. Tím by mělo dojít ke znatelnému snížení koncetrace CO₂. Dalším krokem může být pořízení větrací nebo přímo rekuperační jednotky. Jakmile budete mít představu, jak váš dům/byt z hlediska větrání funguje, bude i výběr vhodného zařízení mnohem snazší.

Literatura:

[2] Osobní zkušenost s větrací jednotkou KORAVENT 100, www.stavebnictvi3000.cz
[3] Recenze lokální rekuperační jednotky DL 50, www.stavebnictvi3000.cz
[4] SULKO Vent. Účinné větrání bez ztrát tepla a zbytečných trubek, www.stavebnictvi3000.cz