Pod pojmem suchá výstavba se často skrývají modulární konstrukční systémy, které se vyznačují vysokou mírou prefabrikace. Foto: Roman023_photography

Stavíme nasucho

Byli jste v létě vytíženi a na jakoukoli rekonstrukci nebyl čas? Zvažujete proto začít úpravy interiéru nebo stavbu domu až na podzim nebo v zimě? V tom případě pozor na realizaci některých mokrých technologických procesů, jež nejsou v souvislosti s nadměrnou vlhkostí a možnými mrazy doporučovány. Nabízí se však suchá výstavba, kterou oceníte mimo jiné i v případě, že nechcete nebo nemůžete zatěžovat stávající konstrukce.

Obor stavebnictví trpí nedostatkem kvalifikovaných řemeslníků, klesá rovněž kvalita prováděných prací. Každé usnadnění výstavby je proto většinou vítáno jak investorem, tak montážními firmami. Pod pojmem suchá výstavba se navíc často skrývají modulární konstrukční systémy, které se vyznačují vysokou mírou prefabrikace a stavebnicovým způsobem instalace, což významně napomáhá minimalizovat rizika nesprávné montáže.

Plusem suché výstavby je téměř úplná absence mokrých procesů. Do kategorie suché výstavby lze přitom zahrnout velké množství materiálů, dílců a konstrukcí, jejichž finální volba se v první řadě odvíjí od místa budoucí aplikace, ale závisí také na konkrétních nárocích investora na fyzikální vlastnosti produktu.

Širokou škálu tvárnic či desek dostupných na současném trhu si proto nejdříve rozdělme na dvě základní skupiny: produkty určené do exteriéru a výrobky interiérového typu.

Venkovní použití

Kategorie konstrukcí, které lze upotřebit v exteriéru, je poměrně rozsáhlá. Zahrnuje například sendvičové konstrukce, většinou předem sestavené ve výrobních halách, složené buď z masivních dřevěných panelů (typu CLT, jež nabízejí skvělé statické, tepelnětechnické, akustické i protipožární parametry), nebo z desek na bázi dřeva doplněných izolačními hmotami. Tyto prefabrikované stěnové fragmenty se pak na stavbách jen spojují a provazují.

Výstavba z masivních dřevěných panelů typu CLT. Foto: Flystock

Do téže skupiny spadají i těžké prvky určené ke zdění. Jde o betonové či broušené keramické tvárnice opatřené zámky, které lze na sebe skládat buď zcela bez pojiva či tmelu, výplňového betonu i armování, nebo s nimi zdít na montážní pěnu.

Z výrobních hal putují na mnohá staveniště také speciální sádrokartonové desky určené k větranému opláštění budov – se zvýšenou pevností jádra, s vysokou únosností a nízkou absorpcí vlhkosti –, jež jsou před použitím napenetrovány a po instalaci zakryty tepelnou izolací a omítkou.

Také sádrové bloky je možné ukládat na pero a drážku. Foto: Myfotoprom

Vedle těchto nejčastěji využívaných výrobků je však možné přistoupit i k dalším alternativám, jako je třeba lisovaná sláma nebo konopné desky.

Všechny přinášejí časovou úsporu, která vyplývá z faktu, že při výstavbě není zapotřebí dělat technologické přestávky. Investor ušetří také na pojivech či vybavení staveniště i úklidových pracích. Zdít nebo montovat lze přitom i při minusových teplotách.

Příklady materiálů suché výstavby uplatnitelných v interiérech:

  • masivní dřevěné desky (CLT, SWP apod.)
  • panely z dřevotřísky (například OSB, LTD nebo DTD a MFP) nebo z dřevěných vláken (MDF a HDF)
  • cementotřískové či cementovláknité desky (jako jsou CTD a CVD)
  • sádrokartony a sádrovláknité desky
  • dýha, případně překližka a laminát
  • dřevoplast (WPC)
  • desky z recyklovaných nápojových kartonů
  • konopné desky
  • kovové či skleněné panely

Vnitřní aplikace

V interiéru má suchá výstavba ještě širší uplatnění. Materiály jsou zde méně namáhány a majitelé bytů či domů těží z jejich nízké hmotnosti či subtilnosti, v důsledku čehož dochází jen k velmi nízkému statickému zatěžování objektů a k úspoře podlahové plochy. Kladně hodnocena bývá také rychlost instalace, při níž prakticky nedochází k technologickým prostojům (nemusí se čekat na vyschnutí), a jen minimální pracnost montáže. Ta souvisí s tím, že jde většinou o komplexní systémy typu stavebnice. Výhodou je také snadná vyměnitelnost dílců (nejčastěji z kompozitních materiálů) v případě jejich provozního mechanického poškození nebo dojde-li k potřebě integrace či inovace vestavěných prvků (například svítidel).

Vnitřní obklad či předstěnu lze snadno realizovat i s deskami typu „pero drážka“. Foto: photopixel

Výrobci navíc neustále inovují své produktové řady a přizpůsobují panely z rozmanitých materiálů aktuálním nárokům na interiérové konstrukce (hygienickým, bezpečnostním, mechanickým, protipožárním apod.). Nabízejí proto i desky akustické (modré) s velmi dobrými hodnotami neprůzvučnosti, odolné vůči vlhkosti (impregnované – zelené), panely nepropouštějící vzduch, díky čemuž je sníženo usazování nečistot na jejich povrchu, protipožární (červené), desky zlepšující kvalitu vzduchu a další...

Jednotlivé materiály zmíněné ve výčtech lze použít například jako nenosné (ale i nosné) příčky, obklady, předsazené stěny na ocelové profily či dřevěné latě (zakrývající elektroinstalaci či jiné technologické sítě), jako podhledy, lehké plovoucí podlahy... Umožňují vyhnout se nežádoucímu sekání či frézování do nosného zdiva, hodí se též k úpravě atypických prostor – třeba v podkroví se šikmými stropy. Doporučovány jsou i do panelových domů, jejichž konstrukce jsou obzvlášť náchylné k jakémukoli nadměrnému zatížení.

Materiály na bázi sádry

Právě v panelových domech jsou nejčastěji budovány sádrokartonové či sádrovláknité příčky. Ty, ačkoli byly vynalezeny již v roce 1894, se v Česku začaly objevovat až po listopadu 1989. Od té doby prošly rozsáhlým vývojem, který napomohl jejich rozšíření napříč všemi typy konstrukcí. Současné prvky na bázi sádry jsou díky speciálnímu kartonu, jenž je z obou stran kryje, vysoce pevné a stabilní. Instalují se na nosnou kovovou či dřevěnou konstrukci, a to suchou cestou, tedy pouze s pomocí příslušenství, jako jsou hmoždinky, šrouby a skelné či papírové výztužné pásky. Spoje mezi jednotlivými deskami se tmelí nebo lepí za použití k tomu určených rychle schnoucích hmot, přičemž doba schnutí lepidla či tmelu obvykle nepřesahuje 24 hodin, a prostory jsou tedy ihned obyvatelné. Příčky lze následně opatřit různými povrchovými úpravami, je možné natírat je barvou bez štukování, v případě umístění ve vlhkém prostředí natřít tekutou lepenkou, která zabrání pronikání vlhkosti do vnitřku stěny a podobně. Celá instalace je snadná a čistá. Výhodou je, že sádrokarton lze díky tomu, že se snadno řeže a brousí, instalovat i na nerovný povrch. Výrobci ho dodávají jako součást komplexního stavebnicového systému.

Za sádrokartonovou předstěnu lze schovat izolaci nebo třeba technologické rozvody. Foto: ungvar

Suché podlahy

Specifickou podskupinou jsou podlahové materiály suché výstavby. Na rozdíl od klasických technologií typu samonivelačních potěrů s vysokým vodním součinitelem (anhydrit, cement), jejichž zbytková vlhkost je mnohdy odbourána až tři měsíce po vylití (a až poté lze započít pokládku nášlapné podlahové vrstvy), jsou suché podlahy provozuschopné prakticky ihned. Jejich roznášecí vrstvu tvoří například velkoformátové OSB nebo sádrovláknité desky ukládané na sraz či na pero a drážku a kotveny vruty či lepeny. Lze je samozřejmě kombinovat i s podlahovým vytápěním. Následuje nášlapná podlahová krytina jakéhokoli typu. V případě, že se o patro níže nacházejí obytné prostory, měla by být samozřejmostí též instalace kročejové izolace (pokládané na nosnou konstrukci stropu nebo na vyrovnávací podsyp v podobě pórobetonového granulátu nebo keramzitu). Nedílnou součástí je také okrajový dilatační pás po obvodu místnosti, oddělující roznášecí vrstvu podlahy od svislé stěny. Výsledkem je lehká, rovná a pevná podlahová konstrukce tlumící přenos zvuku. Do sféry suché výstavby řadíme i cementové suché podlahy, které nabízejí výhody litých potěrů a jsou odolné vůči vodě a plísním.

Pokládka dřevovláknité tepelné izolace na roznášecí vrstvu tvořenou velkoformátovými OSB deskami. Foto: FotoDuets

Instalace svépomocí

Montáž prvků suché výstavby zvládne často i schopný domácí kutil, avšak musí klást důraz na správný návrh a přitom myslet na to, aby jednotlivé použité prvky byly vzájemně kompatibilní. Je tedy vhodné se s odborníky alespoň poradit a maximálně dbát na doporučené postupy výrobce, aby výsledek odpovídal očekávání a byl dlouho trvanlivý. Na závěr dodejme, že většina produktů suché výstavby je snadno recyklovatelná.

Fotogalerie

Autor: Bc. Helena Široká
Foto: Shutterstock